Filtrace – neocenitelný pomocník

Každé akvárium je simulací daného prostředí pro potěchu oka či chovatelské ambice. Je to jakýsi výsek vodního světa, který je přenesený do našeho života. Je to způsob, jak si napodobit kousek té přírody v domácím prostředí. Model ekosystému, který si budujeme v podobě okrasné nádrže, však není tak stabilní jako v přirozených podmínkách. Poměr všech složek není vyvážený, a proto musíme „umělé“ prostředí dotvářet a pomáhat mu.
Jednou ze složek této činnosti je filtrace. Je to opravdu neocenitelný pomocník a dnešní akvaristika se bez tohoto už de fakto ani neobejde. Samozřejmě, že nádrž lze udržet v provozu i bez filtrace, ale práci Vám to neušetří. Také závisí na velikosti (objemu) akvária, protože čím je větší, tím je jeho ekologická stabilita a teplotní setrvačnost mohutnější. Opravdu velká akvária mají tzv. samočistící schopnost, která ale také není naprosto dokonalá.
Filtrací rozumíme proudění vody přes filtrační médium. Toto jde učinit mnoha způsoby, kterých je dnes nespočet. Existuje několik základních rozdělení filtrace jako takové.

Mechanická filtrace

Mechanická filtrace je proces, kdy se z vody odstraňují mechanické částice a nečistoty. K tomuto účelu se nejlépe hodí molitanové patrony různých hrubostí, síta nebo štěrkové náplně. Dobrá a kvalitní mechanická filtrace je základem ke zdravé akvarijní vodě. Některé druhy ryb (např. africké endemické cichlidy) mají rády průzračnou vodu bez přítomnosti viditelných nečistot. V přírodních podmínkách však často voda tuto vlastnost nemá z důvodu naplavenin, měkkého dna, dešťů, přítomnosti jiných živočichů, apod. Pro naše akvaristické účely je poměrně důležité vodu čirou udržovat, už například z estetických důvodů.

Biologická filtrace

Biologická filtrace je další proces, který přímo navazuje na filtraci mechanickou. Je nedílnou součástí koloběhu nádrže a podílí se na udržování biorovnováhy. Nejlépe se pro tento způsob filtrace hodí média s velkou plochou. Například porézní kameny, keramické válečky, filtrační polyuretanové pěny o velmi velké hrubosti nebo tzv. „ježci“. Vše funguje na principu odbourávání škodlivých (jedovatých) látek z vody pomocí bakterií. Tyto bakterie jsou přirozenou součástí vodního ekosystému a pomáhají udržovat stálost prostředí. Zhruba po měsíci provozu nového filtru se příslušné filtrační média osídlí již zmíněnými bakteriemi. Důležité je zajistit přístup kyslíku rozpuštěného ve vodě. Poté může celý koloběh začít! Ryby vyloučí do vody v podobě moči amoniak a i jiné látky, poté bakterie rodu Nitrosomonas přemění jedovatý amoniak na dusitany (nitrity) a následně bakterie rodu Nitrobacter dusitany na dusičnany (nitráty). Dusíkaté látky nevznikají jen z exkrementů ryb, ale také z odumřelých částí rostlin, nestrávené potravy, uhnívajících kořenů, apod. Amoniak je pro ryby smrtelně jedovatý již v nízkých koncentracích a pro lepší představu např. méně škodlivé dusitany jsou pro citlivější ryby (africké endemické cichlidy, terčovce) toxické od koncentrace 0,1 mg/l. Dusičnany pak od koncentrace 20 – 50 mg/l (např. rod Apistogramma). Většina běžně chovaných druhů akvarijních ryb je schopna snést koncentraci dusičnanů i 120 mg/l, ale musíme si uvědomit, že s rostoucí hodnotou se zvyšuje i agresivita rybí osádky. Ovšem s přihlédnutím na chovaný druh ryb.

Chemická filtrace

Chemická filtrace je třetí a konečný způsob, jak vodu ovlivnit či upravit. Využívá se především k odstraňování rozpuštěných látek ve vodě nebo ke změnám chemismu vody. Za pomoci různých příměsí, které se do filtračního koloběhu přidávají (aktivní uhlí, rašelinové výluhy, lignocel, apod.), se voda ovlivňuje na požadované hodnoty. Díky tomu se například zbavíme nechtěného léčiva nebo upravíme pH vody.

Všechny tři varianty jsou pro akvaristiku potřebné a jejich kombinací docilujeme kvalitní vody vhodné pro ryby. K filtraci, jako k procesu, potřebujeme zařízení, které tuto činnost bude vykonávat. To už se dostáváme k filtru, který takovým nástrojem je. Na trhu je dnes už nepřeberné množství filtrů různých výrobců a různých typů. Opět existuje základní rozdělení:

A. Poháněné vzduchem (vzduchovacím motorkem)
B. Poháněné elektrickým proudem (el. čerpadlem)

I. Interní (vnitřní)
II. Externí (vnější)

1. Vzduchový filtr – interní (vnitřní): je první typ, který se na akvaristickém poli objevil. Neznamená to, že je dnes zastaralý a nevyužívaný. Já ho nyní používám také. Má několik výhod (je levný, dostupný, snadno vyrobitelný) a několik nevýhod (k provozu potřebujete vzduchovací motorek, kazí vzhled nádrže, neudrží nečistoty při vyndávání z akvária). Tento filtr má mnoho obměn a variant (např. trojité, dvojité, různé velikosti a tvary). Funguje na principu stoupání vzduchu. Skládá se tedy z molitanové vložky, trubice, přísavky, vzduchovacího kamínku a hadičky. Do trubice, která je zavedená do molitanové vložky, přivedeme vzduch, který bude přirozeně stoupat ke hladině. Vzduchové bubliny stahují vodu, které nezbude nic jiného, než projít přes filtrační médium.

2. Vzduchový filtr – externí (vnější – závěsný):
je obdobou výše popisovaného, s tím rozdílem, že pracuje mimo nádrž a nehyzdí její vzhled. To je jistě jeho nesporná výhoda. Skládá se z nádoby, dvou trubic (nasávací, vypouštěcí) a dalších příslušenství (hadička, vzduch. kamínek, apod.). Tento filtr funguje na principu spojených nádob. Důležité je, aby obě trubice byly vždy ponořené jak ve filtru, tak v nádrži. Obzvláště ta nasávací musí být neustále plná vody, tzn. odvzdušněná! Jakmile si přisaje vzduch, proces se ukončí. Druhá trubice (vypouštěcí) vrací přefiltrovanou vodu zpět do nádrže a pracuje na stejném principu jako interní filtr poháněný vzduchem (viz. výše).
Trochu podobným typem je elektrický filtr - externí (vnější - závěsný). Tento pohání vrtulové čerpadlo, ale jinak vše funguje na stejném principu jako výše zmiňovaný. Výhodou je, že nekazí vzhled celé nádrže, nevýhodou nadměrné čeření vody (následek silného vrtulového čerpadla a velkého samospádu vody)

3. Elektrický filtr – interní (vnitřní):
je modernější zařízení, které se k filtraci vody využívá nejčastěji. K pohybu vody přes filtrační médium se už nevyužívá vzduchových bublinek, ale elektrického vrtulového čerpadla. Jeho výhodou je vyšší hodinový průtok a snadná obsluha. Tyto filtry mají mnohdy možnost přisávání vzduchu. To znamená, že k vývodu z filtru je zavedena vzduchovací hadička a proud vody tryskající z filtru strhává částečky vzduchu a rozprašuje je po nádrži. To je další výhodou, protože ušetříme za vzduchovací motorek. Vyšší hodinový průtok filtrem, jak už jsem se zmínil, je k užitku právě tam, kde jsou nádrže „přerybněné“ nebo osídlené velkými a robustními druhy. Při běžném provozu by měl být průtok za hodinu totožný s objemem nádrže. Také pozor na údaje poskytované výrobci. Mnohdy se uvádí jako hodinový průtok, průtok ideální. To znamená bez zátěže filtračního média, nečistot, apod. Reálný průtok je pak v praxi o něco menší. Také přídavné přisávání vzduchu snižuje výkon celého filtru.

4. Elektrický filtr – externí (vnější – „kýbl“):
je tím nejnovějším a nejmodernějším typem filtru. Provedení je zcela unikátní a velice pohodlné. Za tyto vlastnosti se také platí a cena tohoto druhu filtru je poněkud vyšší. Zde ho opět pohání elektrické vrtulové čerpadlo. Výhodou je velká kapacita filtračních hmot, absence filtru v nádrži a mohutný hodinový výkon. Tento typ také můžeme považovat za opravdu externí. Může totiž stát naprosto mimo celé akvárium (např. pod nebo za nádrží na zemi). Jeho dlouhá přívodní a výpustná hadice mu to umožňuje. Musíme mít na paměti, že čím níže bude filtr umístěný, tím vzroste dopravní výška vody a tudíž klesne výkon filtru. Velice jednoduché je jeho čištění, kdy pouze filtr odpojíme z el. sítě a celý „kýbl“ přeneseme na vyčištění. Hodí se například pro velkoobjemová akvária.

Půdní filtrace

Jedním ze zvláštních druhů filtrace je půdní filtrace. Tato metoda je hojně diskutována a probírána. Jedni říkají, že je účinná a dobrá, druzí zase, že je nevyhovující. Názory se různí a závěr si musí udělat každý sám. Jistě, jako vše, má několik výhod i nevýhod. Jeho výhodou je, že napomáhá odbourávat dusíkaté látky z vody. Funguje na principu „volného dna“, tzn. že pod veškerým pískem v nádrže je instalovaný rošt, který tvoří duté dno. V rohu akvária má vývod v podobě trubice, na kterou může nasedat elektrické čerpadlo (nebo vzduch. kamínek). Voda je pak čerpána z pod dna, přes písek osídlený „užitečnými bakteriemi“. Nevýhoda je taková, že není tak snadná údržba. Také se nedá užít všude, protože rošt je z umělé hmoty a váha písku a kamení jej může zničit (např. biotopní nádrže pro africké tlamovce).
Dalším často diskutovaným problémem je čištění filtru. Kdy a jak? Každý filtr má několik fází, kterými si v procesu filtrace projde. Nejprve, na začátku, se musí zaběhnout. Poté nám dobře slouží a jeho činnost je vidět na zdraví ryb a rostlin. Třetí fáze je tím zlomem, kdy filtr vyčistit a uvést do původního stavu. Musíme si uvědomit, že filtrem mnohdy projde objem nádrže i několikrát za hodinu. Zanesený a nevyčištěný filtr je tedy zdrojem možné katastrofy. O jeho čistící schopnosti můžeme jen pochybovat a hromadící se detrit, uhynulé kousky rostlin a nestrávená potrava mohou otrávit veškerý život v nádrži. V pokročilém stádiu zanedbání vyčištění se může i celý filtr ucpat. To už je dosti výrazným signálem pro uvedení filtru do původního stavu.
Tomuto se dá velice snadno předejít včasným vyčištěním. Podle velikosti nádrže a počtu ryb si odvodíme přibližnou frekvenci údržby. Například u velkých nádrží s malým počtem ryb si můžeme dovolit filtr čistit i jednou za půl roku. Samozřejmě to neberte jako návod. Musíme také přihlédnout k typu filtru, výkonu a způsobu filtrace. Snadno se také perioda údržby pozná podle toho, za jaké období a jak hodně je filtrační médium znečištěné.
Velice důležité je, abychom všechny náplně omývali pouze vodou z akvária! Takto je zajištěno, že kolonie bakterií nebudou zahubeny pod proudem chlórované vody z vodovodního řadu.
Také bychom měli věnovat dostatečnou pozornost údržbě samotného filtru. Hlavně tedy vrtulového čerpadla (dále také samotné nádoby a dalších součástek). Vrtulka čerpadla mnohdy bývá zanesená částmi rostlin a může to dojít až tak daleko, že motorek spálíme. Následky si už představme raději každý sám.

Filtrace je opravdu proces složitý a jeho pochopením se dá předejít mnohým problémům. Akvaristika není jenom o chovu krásných rybiček a nahlédnout do tzv. „zákulisí“ by měl každý akvarista. Přeji Vám mnoho úspěchů v chovu a v případě dotazů či reakcí mi můžete napsat na e-mail: [email protected] nebo navštívit můj web: www.volny.cz/martin.novak007/.

Použitá literatura: Drahotušský Z., Novák J., 2000 Akvaristika, Nakladatelství Jota, s. r. o.