Zakládáme akvárium – část II.
Jelikož většina chovaných ryb v našich akváriích pochází z tropických vod, vyžadují vodu teplejší. Má-li někdo doma (i přes zimu) pokojovou teplotu neklesající pod 24 °C, nemá se čeho bát. Pro běžně chované druhy (živorodky, aj.) to bohatě stačí. Avšak chce-li někdo chovat kupříkladu endemické jezerní cichlidy z Afriky, musí počítat s tím, že 24 °C je nedostačujících. Pro tyto případy existují na trhu akvarijní ohřívače – topítka. Většinou se jedná o celoponorná tělesa, která v sobě mají zabudovaný i termostat pro snadnou regulaci teploty. Při chovu velkých robustních ryb (například Vrubozubec paví – Astronotus ocellatus) je vhodné topítko krýt nebo ponořit mimo akvárium, třeba do filtru (je-li to možné). Může se stát, že ryba ohřívač poškodí a přivodí si tak smrtelný úraz elektrickým proudem. Výkon ohřívače stanovíte jednoduše: 1 Watt na 1 litr vody. Při použití topítka slabšího výkonu je zbytečně přístroj zatěžován, protože ohřívá neustále nebo jen s chvilkovými pauzami. Posledním akvarijním vybavením potřebným pro budoucí provoz nádrže jsou pomůcky. Ty nám pomáhají k bezproblémovému chodu akvária a jeho pravidelné údržbě. Mezi základní příslušenství se počítá: Odkalovací zvon, síťka, magnetická stěrka na řasy, kbelík na vodu, hadice a náhradní zářivková trubice. Rozšiřující a ne přímo nezbytná vybavení akvaristy jsou: Testy na měření chemismu vody (pH, celková a uhličitanová tvrdost, dusičnany, dusitany), akvarijní léčiva, chemické přípravky na úpravu vody (FMC, Aqua – regulator, aj.), hnojivo pro rostliny a náhradní filtr či vzduchovací kompresor.
Jak nádrž správně zařídit?
V této fázi už by akvárium mělo stát na vyrovnaném podstavci. Začněme tedy pozadím. Pozadí v akváriu dodává celému biotopu na věrohodnosti a přirozeném vzhledu. Naprosto nejjednodušším způsobem, jak opatřit nádrž zadní okrasnou stěnou, je koupit ve specializované akvaristické prodejně potištěnou tapetu s různými vzory (květiny, kameny, modré barvy, aj.). Ta se pak snadno nalepí na vnější stranu zadní stěny akvária.
Dalším způsobem, jak zkrášlit vodní prostředí, je si pozadí vytvořit vlastními silami. Prvním druhem takového pozadí je pozadí z polystyrénu. K tomu je nejideálnější polystyrénová deska o tloušťce minimálně dvacet milimetrů. Tu upravte tak, aby se vešla do vnitřku akvária k zadní stěně. Poté desku nad svíčkou vytvarujte do nepravidelných tvarů simulujících skalní útes. Výsledný polotovar stačí barevně upravit dle fantazie a natřít dvousložkovou epoxidovou pryskyřicí 1200. Protože tato pryskyřice vytváří na povrchu zásaditou reakci, musí se před uvedením do provozu (před ponořením do akvária) zneutralizovat slabou kyselinou (postačí běžný ocet). Nezapomeňte poté dobře pozadí opláchnout! Nevýhodou takové typu vnitřního pozadí je schopnost ve vodě plavat. Při ponoření pak bude mít pozadí snahu vyplavat, což zvláště při údržbě činí značné problémy. Proto je možné takové pozadí umístit i externě za zadní stěnu akvária (tady odpadá poslední povrchová úprava pryskyřicí).
Druhým typem vnitřního pozadí je břidlicové pozadí. Vše spočívá pouze v tom, že se zadní vnitřní stěna akvária vylepí břidlicovými pláty. Jako spojovací materiál se nejlépe hodí buďto silikonový kaučuk na lepení akvárií, nebo polyuretanová montážní pěna. Nevýhodou je, že toto pozadí není mobilní (z důvodu velké váhy kamenů se nehodí jako vyndavací), tudíž ho nemůžete v případě dodatečné úpravy či přeměny vyndat. Avšak vypadá skvěle.
Posledním a také nejsložitějším způsobem, jak obohatit vnitřek akvária, je pozadí z již zmiňované polyuretanové montážní pěny. Tento materiál se využívá při vyplňování spár a fixaci okenních rámů. Je to zpočátku tvárná pěna, kterou jde do jisté míry upravovat. Pěnu lze nastříkat buďto přímo na zadní stěnu (opětovná nevýhoda jako u břidlicové), nebo na zvláštní sklo, které se do akvária vloží. Množství pěny přímo závisí na velikosti zadní stěny akvária a tloušťce vrstvy, pro kterou se rozhodnete. Můj hrubší odhad je, že na 10000 cm2 postačí 2250 ml. Pěna se prodává v tubách po 500 a 750 ml. Z 1000 ml vznikne přibližně 30 litrů hotové pěny. S tímto poměrem lze zhotovit vrstvu o čtyřech až pěti centimetrech. Po nastříkání materiálu na desku (případně rovnou na stěnu) ho nechte do druhého dne vytvrdnout. Potom se na povrchu udělá jakási „glazura“ a povrch je hladký a lesklý. Při manipulaci s tvrdnoucí pěnou dodržujte bezpečnost práce - pozor na potřísnění kůže, oděvu, zvláště pak očí a sliznic. Tento materiál drží opravdu na všem! Při případném ušpinění a zaschnutí pěny na pokožce použijte pro odstranění smirkový papír. Jste-li spokojeni s takto vypadajícím polotovarem, můžete se pustit do konečných úprav, nebo pomocí žiletky, nože a jiných nástrojů polotovar vyřezat dle své fantazie například do podoby skalního masívu. Aby se odstranily stopy po řezech, je nutné vyřezanou pěnu opálit svíčkou, horkovzdušnou pistolí či „let-lampou“. Povrch pěny se mírně speče a vytvoří přirozený vzhled pozadí. Ale pozor! Pěna je i v tuhém stavu velice hořlavý materiál! Při opalování dobře větrejte prostory a pro všechny případy mějte po ruce hasící přístroj či kbelík s vodou. Konečnou úpravou je pak nátěr barvami (např. Balakryl) a následně dvousložkovou epoxidovou pryskyřicí 1200. Tady platí stejný postup jako při výrobě interního pozadí polystyrénového.
Samotné založení
Nyní již můžeme přejít k samotnému založení akvária. Prvním krokem je opatření „živné půdy“ pro květiny – písek. Opět máte několik možností, jak v tomto bodě postupovat. Tím pracnějším způsobem je si dovézt písek z přírody. Například z nějakého břehu jezera. Takto dovezený surový písek je ale pro akvárium nepoužitelný a musí se pracně vyčistit, vyprat a vysterilizovat. Písek opakovaně propírejte (vždy s výměnou vody za čistou) dokud nebude po proprání voda čirá. Takto zdánlivě čistý písek převařte ve vroucí vodě (20–30 min.) nebo dejte sterilizovat do trouby při 200 °C. Druhým způsobem je si písek opatřit ve specializovaném akvaristickém obchodě. Prodává se ve 3 kg pytlích, kde jeden vystačí na 400 cm2. Jednoduše si tedy vypočtěte plochu svého dna v akváriu (délka×hloubka) a vydělte 400. Výsledkem je počet 3 kg pytlů. I tento písek je dobré před instalací lehce proprat. Sterilizovat ho není potřeba. Zrnitost písku volíme střední, tj. dva až čtyři milimetry. Zpravidla sypeme písek do akvária v mírném sklonu svažující se k přední stěně. Toto se dočtete skoro v každé publikaci, ale výsledný efekt je po určité době nulový. Tlak vody a rytí ryb stejně písek srovná do vodorovné polohy. Sklon se dá udržet pouze umělými terasami či zahrazením. Výhodné je, pro pozdější údržbu, vytvořit u přední stěny na volném prostranství menší důlek. V provozu se pak bude v tomto nejnižším bodě hromadit veškerý detrit (výkaly ryb) a odpad. Nevýhodou je, že toto místo po čase zanikne z již výše popsaných důvodů a musí se tedy obnovovat či opatřit terasou – zahrazením.
Kameny a rostliny
Nedílnou součástí každé nádrže jsou kameny. Je to neživý přirozený obyvatel podvodního světa a do akvária rozhodně patří. Ne však každý kámen je pro akvaristické účely vhodný. Zásadně používáme pouze ty kameny, které známe, a které nebudou vodu chemicky ovlivňovat. Naprosto nevhodný je vápenec. Raději volíme čedič, znělec, ruly, svory, křemenec či břidlice. Tady opět platí stejné pravidlo jako u přípravy písku. Vše co do akvária vkládáme musí být čisté a zbavené všech nečistot. Kameny vydrhneme kartáčem a také převaříme. Kvůli zdraví ryb zbavíme kameny ostrých hran jejich obroušením. Pro vkládání kamenů do akvária existuje několik železných pravidel. Zásadně nepokládáme velké a těžké kameny na navrstvený písek. Mohlo by se totiž po čase stát, že ryby kámen „podhrabou“ a ten následně spadne a skleněné dno akvária rozbije. Takovéto větší kameny pokládáme rovnou na dno akvária s tím, že kámen podložíme polystyrénem či jiným dilatačním médiem, aby na sklo svými nerovnostmi netlačil. Z kamenů se také dají stavět různé skalní útvary či jeskyňky. Tady zase platí pravidlo bezpečnosti, že skalka musí být pevná a stabilní za všech okolností. Toho docílíme tím, že kameny jednoduše slepíme akvarijním silikonovým kaučukem.
Dalšími doplňky, které přidávají na atraktivnosti okrasné nádrže, jsou kořeny. Tento přírodní materiál vypadá pod vodou obzvláště dobře. Bohužel se pro akvárium nehodí každý kořen, na který v přírodě narazíte. Měl by být z rašeliniště, kde ležel pod vodní hladinou několik měsíců a je tedy nasáklý vodou a tudíž neplave. Při použití suchého kořenu je potřeba ho nejprve vodou nasytit. To je na skladovací prostory a čas náročné. Samozřejmě, že i u tohoto materiálu platí ta samá pravidla, jako u kamenů či písku – vše naprosto čisté a sterilní. Mnohem rozumnější je, si kořen pořídit z akvaristické prodejny.
Poslední částí je osázení rostlinami. Toto je velmi rozsáhlé téma, které vydá i na knihu. Pro účely tohoto článku postačí pouze základní pravidla pro sadbu a výběr rostlin. Než-li vůbec začneme s nákupem, musíme si rozmyslet, jaké druhy ryb budeme chtít chovat. Některé ryby totiž rostliny ničí rytím a požírají je. Zejména (čeleď Vrubozubcovití – Cichlidae), jsou ryby s širokým potravním spektrem, ale u běžně chovaných druhů vhodných pro začátečníky se tohoto jevu bát nemusíte. Stejně jako u ryb musíme velice opatrně skládat rostlinou osádku, protože každá rostlina vyžaduje určité podmínky pro svůj zdárný růst. Proto při výběru dbejte hlavně na teplotu a nároky na světlo. Nároky na světlo můžou být druh od druhu velice rozličné. Není ani příliš potřeba zbytečně nádrž přesvětlovat v domnění, že květinám dodáváme jen to nejlepší. Stejně jako v silném stínu mohou i v přesvětlené nádrži chřadnout. Nároky na světlo se udávají ve wattech na sto litrů vody (např. Anubias lanceolata – 30 W/100 l). Toto je ale nepřesný ukazatel, protože nezahrnuje výšku akvária. Ta je právě při stanovení síly osvětlení rozhodující! Většinou však postačí jedna zářivková trubice.
Správné sázení samotných rostlin je velice důležité kvůli jejich přirozenému a zdravému růstu. Když si svou rostlinu přinesete z obchodu domů, zpravidla jsou její kořeny zabaleny v čedičové vatě a zasazeny do umělohmotného košíčku. Takto pro transport upravené květiny nesázíme. Vývoj kořenového systému není za těchto podmínek kvalitní a rostlina ztrácí na životaschopnosti. Nejprve se tedy pokuste kořeny vyjmout z košíčku a zbavit je vaty. Tuto operaci provádějte velmi opatrně, neboť poškozením kořenů odsoudíte rostlinu k záhubě. Je-li kořenový systém rozvinut natolik, že vyjmutí rostliny by značně poškodilo její kořeny, sázíme i s košíčkem. Poté celou rostlinu opláchněte v odstáté vodě a prohlédněte listy (kvůli přítomnosti vodních plžů). Dále si rozvrhněte, kam budete rostliny sázet dle následujícího klíče. Rostliny menšího vzrůstu sázíme k přední stěně akvária a ty větší k zadní. Nikdy je nesázíme pod různé kořeny či převislé kameny, které vytvářejí přílišný stín. Připravené rostliny je lepší sázet „na sucho“. Ty vám pak při manipulaci pod vodou neplavou, kořeny neustále směřují k zemi a nekalíte si vodu rytím v písku. Do písku si rukou vyhrabte jamku a kořeny do ní usaďte. Dbejte na to, aby byly kořeny rovné a v písku se různě neohýbaly. Jsou-li příliš dlouhé a vrstva písku nestačí, jemně jim přistřihněte nejdelší konečky. Pak druhou rukou přihrňte písek a dílo je hotovo.
Použitá literatura:
Dick Mills, Vaše akvárium, vydaly Euromedia Group, k. s., Knižní klub a Media Klub, s. r. o. (1999)
Hans. J. Mayland, Sladkovodní akvárium, vydal Knižní klub (1998, Praha)
pokračování příště)
