Strašilky

Jako bezobratlé Evertebrata označujeme všechny živočichy, kteří nemají hřbetní strunu “chordu dorsalis”. Podle statistik známe asi milion druhů, ale podle odhadu entomologů je 10 mil. až 30 mil. druhů vědci dosud nepojmenovaných. Bezobratlí živočichové tvoří asi 80 % všech recentních živočišných druhů. V teraristice je chov bezobratlých stále populárnější a to zejména pro jejich cenovou dostupnost, nenáročnost na čas, prostor a potravu, ale také pro jejich bizardní tvary a zvláštní chování.

Strašilkovití Phasmatidae (Phasmidae)

Jednou z běžně chovaných čeledí jsou také strašilkovití Phasmatidae (Phasmidae). Tito živočichové se živí ostružiníkem, maliníkem nebo břečťanem. Jejich zbarvení je různé od mnoha odstínů hnědé po červenou nebo zelenou. Jejich zbarvení, stavba těla a pohyby připomínají větvičku či list.

Můj pár strašilek australských

Můj pár strašilek australských Extatosoma tiaratum pochází z jižní části ostrova Papua - Nová Guinea, kde se mimo severní části Austrálie také vyskytuje. Velikost samice je asi 150 mm, velikost samce je 95 mm. Chovám je v nádrži 15x20x30 cm (d h v), při pokojové teplotě 20-23 °C s nočním poklesem na 19 °C. Nádrž musí být dobře větraná, vlhčená přiměřeně a pravidelně, neboť při vysoké vlhkosti mohou vajíčka zplesnivět. Za podkad doporučuji lignocel “kokosovou drť”, do které padají samicí doslova vystřelovaná vejce. Klade postupně asi 150 ks vajíček. Za dobu 6 měsíců se z vajíček líhnou malé strašilky, které dospějí za 5-6 svlékání.

Potravní spektrum tvoří hlavně ostružiníky a maliníky, přes zimu hlavně věčně zelený břečťan. Ten dáme v insektariu do vody, ve které déle vydrží. Strašilky se živí hlavně listy, ale zelenými stonky také nepohrdnou. Život strašilek je asi 1-1,5 roku, záleží na druhu. Ze svých zkušeností mohu strašilky upřímně doporučit začínajícím teraristům, ale stejně tak i zkušeným chovatelům, kteří hledají zajímavé chovance pro svá terária.

Pakobylky

Dalším druhem patřícím do řádu strašilky Phasmatodea, čeledi Phasmidae, jsou pakobylky. I ony jsou výborně přizpůsobeny k životu na rostlinách. Dorůstají délky až 80 mm, přičemž samci jsou menší než samice. Své pakobylky indické Carausius morosus chovám v insektáriu o rozměrech stejných, jako u strašilek. Teplotu udržuji přes den okolo 25 °C s nočním poklesem na 20 °C. Potravu tvoří ostružiník, maliník, přes léto také ptačí zob, lípa, břečťan nebo hluchavka. Pakobylky se rozmnožují samoplozením “partenogeneticky”, proto se samečci vyskytují jen zřídka. Pakobylky žijí asi jeden rok, během tohoto relativně krátkého života nakladou na zem vajíčka, která se dají počítat na stovky. Z vajíček se asi do 6 měsíců líhnou malé pakobylky. Doba 6 měsíců je relativní, protože vše záleží na teplotě a vlhkosti.

Lupenitky Phyllium z čeledi Phylliidae

Další bezobratlí, kteří se dají zařadit do rodiny Phasmatodea jsou lupenitky Phyllium z čeledi Phylliidae. Já se setkal pouze s lupenitkou zelenou. Má zploštělé zelené a asi 10 cm dlouhé tělo (autor má patrně na mysli druh P. giganteum, - pozn. red.). Živí se hlavně ostružiníkem. Pro chov vyžaduje teplé terárium a vysokou teplotu vzduchu. Podobný této lupenitce je i velice pohyblivý druh Phyllium bioculatum, obývající vegetaci jihovýchodní Asie. Jeho velikost se pohybuje okolo 8 cm. Lupenitky mají obdobné požadavky jako pakobylky a strašilky.

Tyto druhy mohu doporučit každému, kdo chce začít s teraristikou, ale nemůže jí věnovat moc času.