Zajímavá strašilka Neophasma subapterum (Redtenbacher 1906)

Portrét samice strašilky Neophasma subapterum.
Samice strašilky Neophasma subapterum – – světlá forma.
Samice strašilky Neophasma subapterum – – tmavá forma.
Samec strašilky Neophasma subapterum.
Zadeček samičky je silnější a na konci zúžený.
Portrét samce strašilky Neophasma subapterum.
Zadeček samce je na konci rozšířený v orgán usnadňující uchopení samičky při páření.
Portrét samice Neophasma subapterum – za hlavou jsou dobře patrné vývody obranných žláz.
Samička strašilky Neophasma subapterum.
Detail mikrokřidélek samice strašilky Neophasma subapterum.
Nymfa 1 instaru (L1) strašilky Neophasma subapterum.
Nymfa 2 instaru (L2) strašilky Neophasma subapterum.
Detail genitálií samce a samice při kopulaci.
Vajíčka strašilky Neophasma subapterum – – 1 díl měřítka = 1 mm.
Vajíčko strašilky Neophasma subapterum má výraznou povrchovou skulpturu.

Poměrně nedávno se v chovech objevila zajímavá strašilka Neophasma subapterum – PSG299 – která nemá dosud české jméno. Je zařazována do čeledi Pseudophasmatidae, podčeledi Pseudophasmatinae. Pochází z Venezuely, kde zpravidla vytváří bisexuální populace, v chovech se však může rozmnožovat i partenogeneticky.

Samice dorůstají délky okolo 6 cm, tělo mají zbarvené převážně hnědě, ale i tak se ve zbarvení jeví značná variabilita, způsobená různými odstíny hnědi. Na hrudi jsou vyvinuty dva páry miniaturních křidélek temně hnědé barvy s nápadnou žilnatinou. U prvního páru jsou žilky zbarveny světle okrově, u druhého červeně. Na prvním hrudním článku, hned za hlavou, jsou nápadné vývody pronotálních  obranných žláz, ze kterých strašilky při podráždění vylučují bělavou tekutinu, jejíž hlavní obsahovou látkou je chinolin, což je chemicky 1–azanaftalen sumárního vzorce C9H7N. Tekutina vydává ostrý zápach, který nutí ke kašli a kýchání, pokud se dostane na sliznice nebo do rány, značně pálí. Končetiny jsou obvykle o něco tmavší než tělo, tykadla dosahují délky přibližně 4 cm. Samečci dorůstají délky 4 až 5 cm a jsou celkově subtilnější. Poslední články zadečku mají rozšířené v orgán, kterým se přidržují samice při kopulaci. K páření dochází poměrně často a i v době, kdy se samci se samicemi právě nepáří, setrvávají na jejich zádech a „vozí“ se. Tykadla mají samci přibližně stejně dlouhé jako tělo, zbarvení je podobné jako u samic, převládají však tmavší tóny. V zadních rozích tergitů jsou u obou pohlaví drobné světlé skvrnky.

Vajíčka jsou šedá až šedohnědá, s výraznou povrchovou skulpturou. Mají soudečkovitý tvar, nápadně velké operkulum, hrbolkovité kapitulum a oválnou, světleji zbarvenou mikropylární plošku s výrůstkem u kraje. Velká jsou asi 3,5×2 mm. Samička snáší jedno až dvě vajíčka denně, inkubace trvá při teplotě 20 až 23 °C tři až čtyři měsíce. Líhnou se nymfy dlouhé 1,3 až 1,5 cm, tmavě hnědě zbarvené, se světlými konci tykadel. Jejich vývoj do dospělosti trvá 5 až 7 měsíců.

Insektárium pro tento druh strašilek by mělo být vysoké alespoň 25 cm, dobře větrané, spíše suššího typu (vlhkost by se měla pohybovat mezi 40–60 %). Je třeba dbát na to, aby bylo dobře utěsněné, protože zejména nymfy prvních instarů jsou velice pohyblivé a dovedou se protáhnout i sebemenší skulinkou. Jako potravu předkládáme ptačí zob, zimolez, šeřík, zlatici, případně i ostružiny, které však příliš rády nepřijímají. Potrava musí být čerstvá, povadlou obvykle odmítají.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

10.2.2014 23:14

Pěkný článek. Strašilka mne zaujala a už jsem si objednal vajíčka smajlík.