Phelsuma madagascariensis kochi… (1. část)

Vyjma zcela neznámého a vzácného poddruhu z horského deštného pralesa východně od hlavního města Malgašské republiky v pohoří Perinet v lokalitě Andasibe (phelsuma madagascariensis boehmei).

Phelsuma madagascariensis kochi je zoogeograficky sousedem severněji rozšířeného poddruhu Phelsuma madagascariensis grandis, nejvíce rozšířeného v našich teráriích, jehož chov se datuje u jednotlivých chovatelů až do historických 50. let.

Právě problém v odlišení těchto dvou subspecií přetrvává až do dnešních dnů, neboť dosud neexistuje spolehlivý determinační znak, odlišující poddruhy od sebe. Takže se například kdysi objevily pokusy určit nové poddruhy, jako byla dnes neuznávaná Phelsuma madagascariensis venusta a mertensi. Podobné přehmaty byly učiněny i u poddruhu Phelsuma madagascariensis grandis a tak se stalo, že byla popsána od ní neodlišitelná Phelsuma madagascariensis nottisima, která též není uznána.

Na třecích místech výskytu se totiž vyskytují zvířata, jevící typické znaky pro obě subspecie. Avšak největší a drtivá část populace na západě ostrova je odlišitelná na první pohled, at už co se týká velikosti nebo hlavně zbarvení.

Phelsuma madagascariensis kochi, teraristy zvaná "Kochina"- pro snadnější a rychlejší dorozumnění- je, co se zbarvení týká, taková chudší příbuzná. To, že pochází ze světlých opadavých lesů a trnitých, sluncemilovných sukulentních rostlinných společenstev západního Madagaskaru, se výrazně projevuje při její adaptaci, trvající ovšem dlouhé věky i právě na barvě tohoto zajímavého gekona.

Nalezneme zde sytou špenátovou zeleň nominantní subspecie, travní zeleň až někdy přecházející (dle lokality původu) do slámovězelené variety Phelsumy madagascariensis grandis.

Nehonosí se ani typickými karmínově červenými skvrnami na zádi, jako poddruh "grandis". Poddruh "kochi" je sice také nositelem červenohnědavého skvrnění na zádi, ale nejsou to všichni jedinci a zvláště ne samičky. Ale právě v případě juvenilních exemplářů včetně budoucích dospělých jedinců samičího pohlaví, se celkem výrazně červená kresba projevuje a to dokonce i výraznější sytostí barvy, která ovšem s růstem Phelsumy mizí a rozplývá se až téměř zmizí - toto je známo téměř u všech samic.

Pouze u dospělých samců zůstává výrazněji zachována, ale je charakterem mnohem drobnější a více síťovitá než mnohem větší a jasně ohraničené karmínové skvrny u poddruhu Phelsumy madagascariensis grandis. Zcela typické pro tento poddruh je sivé zbarvení boků. To přechází povětšinou postupným rozplýváním mezi zelenou do šedozelené všech odstínů. Na zádech je tato Phelsuma již téměř jednolitě zeleně zbarvená, přičemž odstín této barvy se dá nejlépe charakterizovat jako zeleň suchého listí, trpícího nedostatkem vláhy při letním slunečním žáru (lepší přirovnání k tomuto zbarvení jsem skutečně nenašel..). Ventrální strana gekona je bělavá.

V zajetí vyžaduje poněkud vyšší teplotu než Phelsuma mad. grandis a také intenzivní osvit interiéru. Jako každou Phelsumu je chováme nejlépe v páru, při dostatku úkrytu je možno mít pohromadě i více samiček. Toto řešení však nedoporučuji. Vždy vznikne dominantní samice, která své subdominantní spolubydlící jistým způsobem omezuje.Buď je to přístupem k potravě, přístupem k lokálnímu ohřevu nebo i jinak a to i pouhým obsazením výhodných míst, jejichž význam chápou snad pouze Phelsumy a možná i snaživý etolog.

Díky existenci dominantní samice, samec preferuje k páření hlavně ji a snůšky od subdominantních samic jsou statisticky více neoplozené než od "Dominy". Tento výběr samce je naprosto v pořádku, neboť i v přírodě přežívají pouze nejsilnější a nejschopnější jedinci a ti ostatní umírají. V přírodě i v teráriu si teritoriální živočichové ( jako jsou z reptilií i naše Phelsumy) vytvářejí svůj domov, prostor pro vlastní existenci a pro přežití a nedovolí často nejen příslušníkům vlastního druhu, ale i rodu intervenovat do jejich výsostného prostoru. Některé druhy proto svádějí líté boje, aby obhájily svá uzemí. V zajetí, ve stísněném a omezeném prostoru terária sice slabší jedinec přežívá, ale má-li konkurenta a to silnějšího než je on sám a navíc když nemá možnost se skrýt do úkrytu, tak často trpí stresem a nezřídka končí i smrtí. Slabší jedinec každého teritoriálního druhu je prostě nějakým způsobem znevýhodněn už ve své genetické schránce v zákoně o dědění - třeba fyzických dispozic. Nejdrsnější na tomto přírodním zákoně je i fakt, že platí pro zajímavost i pro člověka a že se s ním nedá hnout. Mnoho dětí se dnes udržuje při životě v inkubátorech, speciálně zhotovených s patřičnými funkcemi a vybavením. Tyto děti přežívají jen díky složitým elektronickým zařízením. Předáváním těchto zachráněných dětí do života se sice naplňuje humanismus doby a snižuje se dětská úmrtnost, ale pro budoucnost síly genetického potenciálu lidského rodu se udělalo to nejhorší.Imunogeneze je závislá právě na těchto faktorech, jako je přežití kritického stavu, kam patří např. přežití chřipkové nákazy nebo bakteriálního onemocnění bez podávání antibiotik či chemoterapeutik - ale o gen. potenciálu budoucích generací u imunitních systémů rozhoduje také životaschopnost, vitalita a adaptibilita v čase řádného terminovaného zrození.

Zpět od nemilosrdného přírodního zákona k naší "Kochině"...

Na Madagaskaru typický poddruh Phelsuma madagascariensis kochi nalezneme v lokalitách Ambalabongo, Amborompotsy, Ampaka, Ampijoroa, Antonibé, Amparambimbo, Antsohihy, Bekodaka, Kandani, Maevatanana, Tsaramandroso a Tsiranandaka.

Pokud jste se právě už nadechli po přečtení několika malgašských slov, je nasnadě pokračovat. (Nevyjmenoval jsem ovšem všechny lokality západního Madagaskaru s ohledem na Váš drahocený čas).

Poddruh dosahuje velikosti okolo 25 cm u samců a 22 cm u samic. U samic je velikost shodná téměř s velikostí Phelsumy mad. madagascariensis a celkově si stojí velikostí mezi touto subspecií a severním poddruhem Phelsumou mad. grandis. Výjimečně známe exempláře dosahující až ke 30 cm. Zajímavostí je, že kompletně vzato, všechny velké Phelsumy okruhu "madascariensis" mají vysoký počet preanofemorálních pórů oproti všem ostatním madagaskarským druhům: 35 až 44 u samců. Menší druhy rodu Phelsuma z ostrova koření mají u samců počet preanofemorálních pórů 14 až 36.

Zajímavá je i fylogeneze (vývoj, krystalizace komplexu "madagascariensis").A to právě u našeho poddruhu Phelsuma mad.kochi, neboť právě ona je nejpravděpodobněji velmi podobná výchozímu prototypu pro všechny Phelsumy madagaskarské a dokonce i pro druh ze Seychellského archipelu a to Phelsumu sundbergi se subspeciemi: Phelsuma sunbergi sundbergi, Phelsuma sundbergi ladiguensis. Podíváme-li se zběžně na Phelsumu sundbergi, spatříme nápadné rysy ne nepodobné právě Phelsumě madagascariensis kochi.

Tato podobnost vedla ve starší literatuře ke zmatkům a dezinformacím typu, že Phelsuma madagascariensis sp. se vyskytuje, respektive byla zavlečena i na souostroví Seychelly. ZmateK způsobili i sami vědátoři nemožností se dohodnout. Velice pozoruhodným způsobem a podle mého soudu i ideálně, vyřešili tuto problematiku, alespoň prozatím, vědci z Německa. Především zásluhou pana Haralda Meiera, fundovaného herpetologa a systematika, byla zavedena novinka a to slovo " megasubspecie", což by se dalo do českého jazyka přeložit jako stojící blíže k nominantní formě než poddruh - tedy jakýsi mezistupeň mezi pouhými poddruhy.

Pro Vaši informaci:

například poddruh Phelsuma madagascariensis boehmei je vlastně megasubspecií nominátního poddruhu Phelsumy madagascariensis madagascariensis. Lidově řečeno je jí příbuznější než třeba "kochi" nebo "grandis".

K Phelsumě sunbergi sp. je třeba říci, že původně byla ( ve výchozí formě pouze podobné dnes žijící Phelsumě madagascariensis kochi) kdysi v dávné historii na ostrovy zanesena na kmenech stromů, pralesních velikánů, popadaných při větrných bouřích do moře. Od stejné výchozí formy se pak postupně natolik geneticky vzdálila, že v roce 1983 museli i přes reptání jinak vynikajícího vědce Meiera dva páni, R.S.Thorp a jeho kolega M.R.Giddins jemu i hermetologickému světu dokázat na základě imunologických analýz DNA, že druh Phelsuma sundbergi je jednoznačně fylogeneticky již jasně a oprávněně statutárně druhem v komplexu "madagascariensis". Vážený a moudrý člověk, pan Harald Meiner, se totiž do této doby domníval, že podruh Phelsumy madagascariensis kochi je stále natolik příbuzný, že "sundbergi" je pouze maximálně další poddruh, vzniklý na Seychellách v rámci druhu " madagascariensis".

Možná, že kdyby se imunologické analýzy dělaly teoreticky před nějakým tím milionem let, měl by pan Meier pravdu. Oddělování druhu od výchozích forem je proces nesmírně dlouhodobý... a právě mezifází je tvorba megasubspecie a subspecie. Možná, že se v rámci poddruhu Phelsuma madagascariensis kochi, dočkáme ještě nějaké té revize taxonu a Vy už jistě nyní chápete, proč tomu tak je a bude.