Vrtkavé štěstí s odchovem (Phelsuma standingi)
Tato bezesporu velká Phelsuma je stále málo poznanou a v zajetí ne příliš rozšířenou zástupkyní svého rodu. Je to zapříčiněno hned několika faktory, mezi vším na prvním místě při zájmu o ni je to pořizovací cena, která může být pro mnohé teraristy vysoká.
Importy jsou vzácné
Importy tohoto denního gekona, který má podle mého pozorování i soumračnou aktivitu protaženou až do nočních hodin, se staly vzácnějšími, zvláště s přihlášením se řady států včetně České republiky k dokumentům CITES a k dalším ochranářským projektům, vesměs administrativního charakteru, které se časem v praxi změnily na buzeraci poctivých a horlivých chovatelů, místo, aby postihovaly "velkoobchodníky" se zvěří, valící do zainteresovaných států nekontrolované množství zvěře (včetně reptilií) a vesele obcházející jak zákony, tak i standardní morální a etické zásady. Nejsem proti odvozu vzácných zvířat ze země původu, když jim hrozí vyhynutí vzhledem k přeměně původního biotopu na měsíční krajinu nebo osud pochybně vzhlížející polévky v kotlících nevzdělaných a hladových domorodců.
Nelíbí se mi, když se tímto argumentem ohánějí soukromé firmy, které se prodejem exotů živí a ve skutečnosti pomocí najmutých cizinců získávají - drancujíc přírodu, kdekoliv ve světě vhodný a žádaný artikl. Je rozdíl, když si jednotlivec doveze několik exemplářů druhu a poskytne jim ty nejlepší podmínky pro chov a firmou, která skryta za najmuté cizáky z okolních chudých zemí (protože majitel firmy má už zakázaný vjezd do všech zemí světa) nabízí ve výstavních teráriích obchodu zlomek z celkového počtu (někde v pronajatém bytě) "uskladněných" reptilií - nebo papoušků či jiných zvířat.
Naše Phelsuma standingi
Pro naši Phelsumu standingi, která se již dostala do zajetí a tak nám nabídla příležitost k pokusům ji rozmnožit, se připojuje další limitující činitel, bránící v rozšíření do privátních terarijních zařízení. A co že to tedy je?
Je to ne právě snadný odchov, přestože se tato robustní až 28 cm veliká a mohutně vyhlížející Phelsuma dobře se zajetím sžívá a zdánlivě se i dobře adaptuje.
Je to záhada tohoto gekona, který se vizuálně zdá v nejlepší formě a přitom možná "psychicky" prožívá stres a není zcela v rovnováze.
Jednoznačně je nutno přiznat, že se někomu zadaří odchov a to i několikrát a opakovaně za sebou a někomu jen jednou a jiným chovatelům vůbec ne.
Tato problematika v chovu Phelsuma standigdi je snad pro tento druh natolik typická, že je nasnadě se zmínit o vybraných teoriích a praktické realizaci navržených způsobů řešení.
Možná, že bude rozumné tuto Phelsumu nejdříve představit i když je o ní celkem dost publikováno. Zatím jsem se nesetkal ovšem s článkem, který by mimo oslavné ságy o tom, jak se daří odchov tohoto druhu, pojednával o potížích s ním spojených u největší části chovatelů této specie.
Gekon Phelsuma standigi obývá horký a suchý jihozápad Madagaskaru, o jehož podmínkách k životu jsem se rozepsal obšírněji v práci o leguánech rodů Oplurus a Chalarondon v minulých číslech Fauny.
Terra typica je oblastí především okolo Tuleáru /Toliara/- Maroamalona, Bas Fierenana, Sakaraha.
Intenzita umělého osvitu
V našich letních měsících (červenec - srpen) zde temperatura dosahuje 6 - 10oC a je zde takřka jediná možnost srážek za celý rok - i když někdy srážky přijdou už i v měsících pozdního jara (květen). Tyto teploty extrémní zimy je třeba brát s rezervou a nedomnívat se, že trvají kompaktně celou zimu na jihozápadním Madagaskaru. Mezi tyto studené dny přichází i dny s mnohem vyšším slunečním osvitem a tedy i teplotou pro plazí a specifická rostlinná společenstva.
A jsme u jednoho diskutabilního názoru, který se odvíjí od intenzity slunečního záření, včetně vyšší složky podílu UV záření, působících na živé organismy dané oblasti včetně sivomodrých Phelsum standingi.
Je věčnou pravdou, že nikdy nedosáhneme intenzity umělého osvitu, abychom mohli konkurovat jižnímu slunci nad Tuleárem. Vadí "tma" v našich teráriích právě sluncemilovné Phelsumě? Co potom odchovy některých teraristů? Vždyť ani oni nedosahují ve svých terarijních boxech vysokého osvitu. Většinou osvěcují žárovkami - tím nejhorším a nejdražším zdrojem světla pro naše terária, nebo je maximálně kombinují s lepším zdrojem světla - zářivkami. Ale ani ony nevydají ty tisíce luxů, potřebných k prosvícení interiéru terária, jak by si žádala Phelsuma standingi. Sám osobně jsem použil k ověření této doměnky, že Phelsumám chybí intenzivní osvit, silnou výbojku RVLX 80W a výsledky neodpovídaly této teorii. Jediné pozitivní výsledky, získané tímto dva roky trvajícím pokusem, se dají shrnout do získání cenného poznatku, že se zvýší dávky přijímaného hmyzu a hlavně se zvyšuje aktivita gekonů. Ovšem bez sklonu k pohlavnímu chování i po delší době.
Zdánlivě se dá konstatovat, že toto je velice dobrý začátek situace, kdy naši plazi mohou vstoupit s ideální kondicí do období námluv za předpokladu, že jsme v sezóně rozmnožování.
Je geneticky svázána s cyklem pro jihozápad Madagaskaru?
Je pro ni matoucí prodlužování dne v Evropě, ležící na severní polokouli? Na jižní straně světa je to zcela opačně... Jsou pro ni stresující naše letní teploty, tedy čas, kdy je u ní "doma" chladno a zvyšuje se vzdušná vlhkost? V zimě, kdy se u nás topí a teplota v místnosti je přinejmenším značně vysoká a vzdušná vlhkost též klesá, nemůže dojít ani k přetočení geneticky daného zakódovaného rozmnožovacího cyklu z "jejího" jara a léta na naše. Vždyť tak máme nenápadně věčně navozenou stále stejnou a neměnící se mikroklimu. V teráriu se můžeme maximálně pokusit vypnout tepelné zdroje a nesvítit po většinu dne, ale to je také neúčinné. A tak nemůžeme evidentně ani vyvolat patřičné hormonální pochody, předcházející rituál námluv - jinak zcela standardní a běžný u celého rodu Phelsuma - jak u samců, tak i u samic tohoto druhu.
Hormonální pochody po mírné, 2 - 4 měsíce trvající zimě s atypem klasického zimního spánku, jsou spouštěcím biochemickým startérem rozmnožování druhu pravděpodobně jen ve volné přírodě.
V čase zimy na jihozápadě ostrova tráví Phelsumy nečas po různých skulinách a v úkrytech v kůře stromů.
Ve dnech, kdy zasvítí slunce vylézají a vyhřívají se. Pravděpodobně občas i něco uloví, ale jinak se dá říci, že červenec a srpen je obdobím většího nedostatku hmyzu, jako hlavního zdroje potravy.
Uvažujme však v dimenzích, že cyklus není jediné a všemocné "start- tlačítko" spouštějící rozmnožování.
Impulsů musí být více, protože množení v zajetí těchto velkých Phelsum standingi není zase tak ojedinělé, že by výjimka zcela potvrzovala pravidlo.
U celkem největší části populace Phelsumy standingi v privátních zařízeních fenomén přetočení rozmnožovacího cyklu rozhodně nenastal a nenastává. Potom se musí znovu konstatovat, že ani stabilnější teplota a téměř i vlhkost po celý rok, není zase ta pravá blokace rozmnožování u všech exemlářů v zajetí, o čemž svědčí Vaše odchovy, jejichž rodiče nepodstoupili kůru chladu a větší vzdušné vlhkosti v separátním speciálním boxu terária.
Moje Phelsumy standingi tuto studenou pauzu ve dvou párech podstoupily a to zcela bez odezvy ve změně jejich sexuálního chování. Téměř všechny pokusy byly činěny s čtveřicí Phelsum standingi, rozdělených do sehraných párů.
Otázka partnerského vztahu
Opětovně jsem načal další problematiku a to je doměnka o stálosti partnerského vztahu u druhu Phelsuma standingi. Setkal jsem se s několika "felsumáři" a rozebíral s nimi i chov a odchov tahoto druhu.
Názor, že Phelsuma standingi je přísně párové zvíře, pochází nejpravděpodobněji z Holandska od chovatele Van de Briecka. Je to velice pozoruhodný pohled. V přírodě odchycené exempláře se prý nahází do společných pytlů a tak se definitivně sehrané páry rozdělí. V zajetí se již k sobě dostanou různé exempláře, neschopné překonat tuto psychologickou propast a bariéru.
Získal jsem ale několik ústních sdělení, že i takto spojené dvojice, s největší pravděpodobností v přírodě žijící odděleně, se páří a snáší oplozená a jinak dosti velká vejce. Pokud tato ústní sdělení se zakládají na pravdě, je zpochybněna i tato teorie. Musím ale připomenout, že množení tohoto druhu není zcela určitě pravidlem, i kyž se odchovy občas daří.
Zmíním se i o vlastní zkušenosti, kdy jsem čekal na pohlavní zralost mláděte samičího pohlaví několik let a později jsem k této samici, vylíhlé z vejce, sneseného samicí z importu, přidal dospělého samce, zakoupeného ve Pforzeimu v Německu.
Ani z tohoto spojení nevzešla toužebně očekávaná milostná hra Phelsum a natož ještě více vysněná snůška.
Změna nastala ovšem až po výměně samců, kdy jsem získal s laskavým svolením přítele kolegy Jiřího Poláka, kterému touto cestou ještě jednou děkuji - deponovaného mladého skvrnitého samce.
Po několika týdnech začala samice snášet neoplozená a neuválená vejce. Ač jich bylo jen pár, je nutno konstatovat, že je to pozitivní změna. Ke změně k vytváření řádných snůšek však nedošlo. Je záhodno přiznat, že pohlavně zralé obě reptilie nebylo možné při potencionálním páření pozorovat. Nemohu tak vyloučit, že k páření došlo, ale v době kdy jsem je neviděl. Pokud se tak stalo, můžeme usuzovat i na nemožnost řádného množení jedné z obou Phelsum
Další teorie vychází z velikosti terária. Phelsumy standingi prý vyžadují velké, silně temperované a osvětlené terárium.
Sám jsem těmto gekonům poskytl takový prostor, že by jim leckterá Cyclura mohla závidět. Phelsumy se naopak staly plaché a zmateně se okamžitě skrývaly. V malém teráriu plachost zmizela a dá se potvrdit i jejich celkové uklidnění. Právě při zklidnění je snadné na ventrální straně samce spatřit pohlavní znaky, kam počítáme především stehení póry a žlutavou skvrnu okolo kloaky.
Phelsuma musí být samozřejmě v závěsu na průhledném skle, abychom si ji mohli v pohodě zespodu prohlédnout.
Z odchovu Phelsum standingi je známo, že juvenilové, vylíhlí v prosředí interiéru terária rodičů, mohou s nimi přebývat pohromadě. Jakmile je však jen na chvíli oddělíme, dospělé Phelsumy standingi je nejspíš uloví a sežerou.(Podmínkou je i nepřemístění vajíček po snůšce a jejich zanechání na místě.)
Už na ně nebude platit optická signalizace překrásně zbarvených mláďat, mávajících ocáskem. Jsou-li spolu od počátku, berou juvenily za příslušníky svého druhu a po vizuálním vzájemném kontaktu si může být mládě jisto. ( Existuje neslyšitelné zvukové dorozumívání jiného kmitočtu známé u aligátorů i u Phelsum?)
Tento vztah rodič - mládě podporuje doměnku, že Phelsumy standingi tvoří v přírodě více méně věrné páry na celý život. Proto je tu tak silná vazba na mláďata a tedy i jakýsi rodinný život.
Jak a čím krmit?
Není bez zajímavosti, že samicím tohoto druhu se tvoří snad nejvíce tzv. vápenité valy za ušními otvory. Buď je to způsobeno nepřirozeně značným přísunem Calcia v přijímané potravě a nebo je to vada vnitřního metabolismu, způsobeného všemi možnými faktory, počínaje stresem apod.
Jsem nucen upozornit na nový, nedávno na trh zavedený vitamino-minerální pudr ( práškovou směs) pro plazy, který se při několika měsíčním používání a nasazení do potravního řetězce u několika chovatelů projevil hlavně úhynem samic. Kolega z Třebíče se tak nechtěně "zbavil" hned několika samic Phelsum standingi a já osobně jsem přišel o samice Pareodur a Phelsum. Velká smůla pro chovatele z Třebíče byla ta, že se jednalo o samice, snášející dobrá a kvalitní vejce, ze kterých se později líhla mláďata.
Na tomto pudru na zadní části etikety je celý seznam aktivních látek - vitaminů, minerálů, stopových prvků apod.-, ale jako laik nemohu posoudit mimo praxi o jakou vadu se jedná. Pravděpodobně je tam obsaženo chybné množství jedné nebo více aktivních látek. Z praxe ale vím, že tento přípravek není zcela vhodný pro gekony.
Doporučuji, aby si každý chovatel vyrobil několik 3 - 5 vitaminominerálních směsí. Používejte osvědčené výrobky jako Plastin a Roboran H.
Budete-li mít štěstí a podaří-li se Vám dovést Vaše Phelsumy standingi ke snůškám, pak můžete líhnutí očekávat asi za 70 dní při inkubační teplotě 27 - 29 st.C. Na vajíčka by neměla dopadat srážející se voda v inkubátoru a mohou být inkubována i při nižší vzdušné vlhkosti. Otázek okolo odchovu Phelsumy standingi je tedy stále dost a čekají na odpověď.
