Léčivé rostliny

Pan R. Vít píše ve Fauně o německém chovateli, který podává svým ptákům listy kostivalu lékařského. Jelikož bylinkářství je již léta mým koníčkem a o použití čajů z bylinek s protibakteriálním, protiplísňovým i protiparazitárním účinkem jsem již ve Fauně psala dříve a chovatelům je doporučovala, ráda bych se ke kostivalu vyjádřila.

Kostival a výrova mastí

Lékařský název kostivalu je Symphytum officinale L., a každý tuto bylinku pozná. Roste téměř všude, kde je trochu vlhko, zejména kolem potoků, v příkopech i na domácích zahrádkách. Z této byliny se vždy užíval pouze kořen, který se vykope na jaře před začátkem vegetace a nebo až po odkvětu a vytvoření plodů, tedy až na podzim. Kořen se omyje, rozřeže a usuší při teplotě ne vyšší 45 st. C. Již sám název této bylinky nám říká na co se má používat, k čemu je. Při chronických onemocnění kostí (lépe se hojí zlomeniny), při onemocnění kloubů, zánětech šlachových a svalových pouzder, při dně, špatně se hojících zraněních a to ve formě obkladů zevně. Toto platí nejen pro lidi, ale samozřejmě i pro zvířata. Zmírňuje bolesti a podporuje regeneraci tkáně. Kostival obsahuje slizovité látky, silice, třísloviny, alkoloidy, allantoin, asparagin a další dosud nezjištěné látky. Pokud se užívá vnitřně působí dobře při problémech v dýchacím aparátu a jako velmi mírné projímadlo. Kostival má drsně chlupatou lodyhu, rozvětvenou a listy nahoře jsou málo pokryté chloupky, dole silně.

Pro potřebu svoji, či svých známých vyrábím masti z kostivalového kořene, ale žije u nás paní zabývající se výrobou homeopatických přípravků dle receptury ing. Janči CSc. a je mezi jejími přípravky i homeopatická tinktura z kostivalu i dalších bylinek. Poněvadž s ní spolupracuji a vím, že přípravky jsou schválené MZ, doporučuji je i při problémech u ptáků. Ale vraťme se k kostivalu. Užívá se převážně kořen (Radix symphyti, Radix consolide), ale někdy i list (Folicum symphyti). Kořen má chuť svíravou, nahořklou, list je poněkud sladší a obsahuje o něco méně účinných látek než kořen. Může se proto podávat v "syrovém" stavu, či sušený a vzhledem k obsahu účinných látek (sice méně než v kořenu, ale příprava zase není tak pracná) může ptákům jen prospět. Udává se, že látky obsažené v kostivalu mimo výše vedených indikací i příznivě ovlivňují krevní oběh. Chloupky na listech vyvolávají dojem, že by mohly poškodit sliznici zažívacího aparátu, ale každý chovatel se může osobně sám přesvědčit, že při vložení listu do svých úst se chloupky okamžitě rozplynou. A na závěr ke kostivalu zajímavost: Kdysi se při zlomeninách či kloubních problémech lidí i zvířat používala mast z nastrouhaného kořene, z odenku nátržníku a koňského tuku. Tento tuk lze nyní nahradit vepřovým sádlem.

Echinacea a podpora obranyschopnosti

Dále byla ve Fauně položena otázka, zda všechny odrůdy bylinky Echinacea jsou účinné. Její přesný název je Echinacea purpurea, či Rudbeckie porpée a česky třapatka nachová. Většina lidí ji však zná pod názvem rudbekie. Je to trvalka a mnoho lidí ji na zahrádkách pěstuje pro potěšení a netuší jak obrovská léčebná síla se v ní skrývá, kolik zdraví pro sebe i pro naše miláčky, zvířata z ní můžeme čerpat. Má silný kořen a dorůstá výšky až 1 m. Její velké květní úbory rozkvétají v červenci a srpnu a jsou barvy nachové, jak již sám název říká. Proč se jí říká třapatka? Má totiž rozevláté uspořádání jazykovitých okvětních lístků. Rostlina pochází ze Severní Ameriky a patřila k tradičním indiánským léčivkám. U nás se nyní již pěstuje všude, ale existují i příbuzné druhy, které jsou zpravidla jen jednoleté, např. třapatka úzkolistá, lat. Echinacea angustifolia D.C., které nemají tak výrazně zbarvené květy a další druhy obyčejně kvetoucí žlutě. Je však třeba zdůraznit, že složení jednotlivých rudbeckií se poněkud odlišuje, ale všechny mají vynikající zdravotní účinky. Rostlina se využívá celá. Tzn. kořen (Radix echianacei) ten je nejúčinnější, dále květ i list (Flos et Folium echianacei). Kořen sbíráme na podzim až rostlina odkvete a květ a list pochopitelně během květu. Co třapatky obsahují? Za hlavního nositele účinku byl považován dlouho glykosid echinacosid, který je však přítomen pouze ve žlutokvěté třapatce úzkolisté a naopak více jiných účinných látek je v třapatce purpurové. Všichni odborníci jsou toho názoru, že léčivý účinek třapatek je dílem celého komplexu látek. Co tedy třapatky obsahují? Farmakologicky vysoce účinné látky a to tricenpentain, triecadien - epoxid, různé polysacharidy, seskviterpické alkoholy (např. echinaxantol), silice, třísloviny a řadu dalších látek, které musí působit souhrnně, aby léčivý efekt nastal. 

Bylina je ceněna proto, že způsobuje celkový vzestup obranyschopnosti a odolnosti organismu, posiluje biologickou imunitu a konkrétně se používá proti všem septickým procesům, zánětům parenchymatozních orgánů, při stresech, ve stáří, a také se podává po léčbě antibiotickými prostředky. Z toho vyplývá, že má účinky proti bakteriím, virům a dá se aplikovat zevně i vnitřně. Podávání třapatky ve formě čaje je málo účinné a proto využijeme tinktury připravené z ní či homeopatické kapky. Tinkturu si můžeme připravit sami dle následujícího receptu. Vezmeme květy, listy i kořeny všech nám dostupných druhů třapatek či echianaceaí (natrhaných kol 15. hod.), vložíme do sklenice a zalijeme lihovinou, např. žitnou, uzavřeme a necháme při pokojové teplotě vyluhovat nejméně 4 týdny. Pak scedíme a uchováváme v temnu. Jako prevenci můžeme do pití pro ptáky přidávat čajovou lžičku na litr vody. Na závěr bych chtěla zopakovat, že všechny druhy Echinaceaí, čili třapatek jsou stejně účinné a máme-li pouze jednu můžeme i z ní si vyrobit tinkturu.