Český černopesíkatý (Ččp)

Králík český černopesíkatý se řadí k plemenům, které řadíme mezi plemena národní. Plemena národní jsou také evidována v centrální plemenné knize a chovatelům proto po splnění určitých podmínek náleží i dotace pro udržení genofondu těchto plemen. Na výstavách tohoto králíka vídáme poměrně málo, pominu-li některé oblasti. Přesto jsou k vidění na výstavách většího významu králíci kvalitní.

Toto plemeno je zařazeno mezi plemena malá a tak hmotnost dospělých králíků činí 2,50- 3,25 kg. Právě pro velmi dobré osvalení a krátké maso , které je ostatně chutné u všech malých plemen, jde o králíka s dobrou výtěžností. Také vzrůstovost králíčat je dobrá. Ve vrzích bývá 6 až 8 králíčat, ojediněle i více. Králice jsou dobrými matkami, takže odchovy jsou bezproblémové.

• český černopesíkatý (Ččp) - typický s pěkným

Přestože jde o plemeno málo chované, ve tvaru nejsou až tak velké vady a mnoho zvířat se spíše blíží ideálu v utváření zádi a jen u některých samečků je vidět i volnější kůži na prsou. Hrudní končetiny bývají poměrně silné a jen málokdy mají sklon k prošlapům. Také tělo je zavalité se silným krkem a širokou klenutou hlavou. Uši jsou pevné a zmasilé . Délka uší bývá okolo devíti centimetrů.

Srst je hustá s dobrým pesíkem a také pružnost požadujeme na dobré úrovni. Nejdůležitější však je barva krycího chlupu. Přesto že nejde o králíka vysloveně kožešinového, měl jsem možnost vidět kožich z tohoto u př. Duraje v Bučovicích a můžu potvrdit, že i „kožešinový“ králík mnohdy neudělá tolik krásy. Jako u všech králičin záleží i na šikovnosti kožešníka. Barvu těla tvoří popelavý závoj na téměř bílém podkladu. Tento zvláštní závoj tvoří tmavé až černé konečky chlupu. Tyto by měly být rozloženy po celém těle stejnoměrně. A tady bývá také nejvíce nedostatků. Tento pesík je poměrně často nepravidelný. Problémy bývají především v tmavší barvě zádi( mnoho pesíků) a poměrně častá je i tmavší obruba uší. V odchovech se rodí králíci s různým stupněm pesíkování , které však chovatel pečlivě zařazuje do chovu. Aby se udržel ideální odstín pesíkování(nebyl tmavý ani příliš světlý) je nutné zařazovat (kombinovat) králíky v různém stupni pesíkování. Jen zkušení chovatelé vědí, jak nejlépe dosáhnout ideálního stupně pesíkování. Barva spodiny pírka a podobně i divoké znaky ( oční kroužky, klín v zátylku a břicho) jsou bílé. Podsada by měla být čistě bílá. Při návštěvě prosincové výstavy ve SRN , kde bylo vystaveno rovných padesát králíků černopesíkatých ( v SRN nazýván jen takto) jsem pozorně prohlédl celou paletu těchto a zatímco zbarvení (pesíkovaní) bylo vzácně vyrovnané, kde byly jen velmi malé odchylky od ideálu, při rozfouknutí srsti jsem u mnoha králíků uviděl nežádoucí zašedlou podsadu, kterou posuzovatel asi nepostřehl. Tato se však často vyskytuje u králíků v tmavším pesíkování a to především na zádi. Jen vyjímečně na hřbetě králíka. Podsada zbarvená do šeda je vadou výlukovou.

Při nákupu chovných králíků je nutné dbát právě na barvu podsady a králíky s šedou mezibarvou nekupovat. Také bílé skupiny ve zbarvení jsou vadou výlukovou, byť se tato téměř nevídá.

Chovatelé tohoto králíka jsou sdruženi ve speciálním chovatelském klubu, který vydává informační zpravodaj a uvítá každého chovatele v tomto klubu. Informace pro zájemce o chov získáte na adrese Fauny.