Seriál o amadách: Amada krátkoocasá samojská (Amblynura cyaneovirens)

Syn.: Erythrura c. Německy: Samoa-Papageiamadine, Kurzchwanz-Papageiamadine. Anglicky: Red-headed Parrot finch, Samoa Parrot finch.

A.c.cyaneovirens

Velikost 11 cm. Obývá ostrov Upolu v Západní Samoi.

Čelo, temeno, týl a tváře červené. Uzdička černá. Vrchní část, vrchní krovky ocasní, střední pera ocasní a lemy ostatních ocasních per jsou červené. Na vrchní části červené hlavy bývají někdy jednotlivá modrá pírka. Záda, křídla a ruční letky jsou zelené s tyrkysově modrým nádechem. Spodní strana těla od brady, hrdlo, prsa a břicho až po spodní krovky ocasní jsou také zelené s výrazným tyrkysovým nádechem.

Podle některých zdrojů chybí ptákům do stáří 15-20 měsíců tyrkysové až kobaltově modré zabarvení. Toto však nepotvrzuje Neff, který choval 6 samců více jak tři roky. Tito samci, každý s jinou intenzitou zabarvení a černým zobákem, ani po několikerém přepeření nezměnili svou barvu.
Samičky podle Neffa rozeznáme podle červené masky v její spodní části a v týle, kdy červená maska není od zelené barvy oddělena ostře jako u samců, ale jednotlivá zelená pírka zasahují vysoko do červené masky.

A.c.gaughrani

V Západní Samoi obývá ostrov Savaii. Červená maska je světlejší, stejně jako základní zelená barva těla. Chybí i modré zabarvení. Mladí jsou matnější, zelená barva je světlejší. Na hlavě však mají modré zabarvení v různé intenzitě. Teprve později při prvním přepeřování se u nich objeví červená pírka. Zobák žlutý s černou špičkou vrchní poloviny zobáku. Nohy světle hnědé u mladých i starých ptáků.

Životní prostředí

Obývá světlé lesy, okraje lesů s hustou buší, sekundární lesy a mezi tím ležící křoviny a travnatá území. Na obou ostrovech se objevují do nadmořské výšky 1000 m.n.m. Místo výskytu je závislé na zdrojích potravy. Je ovlivněno kácením původních lesů. Vedle fíků a hmyzu tvoří velkou část výživy semena bylin a trav. Nejsou tak samotářské jako amada královská /Amblynura regia/, ale také ne tak společenské jako amada fidžiská /Amblynura pealii/. Vícekrát byla při shánění potravy zastižena skupinka cca 10 a. samojských, některé prameny uvádějí až 30-50 ks pohromadě, především ráno a pozdě odpoledne vysoko v korunách fíkovníků. Zde se mohlo setkat i více skupin na jednom “krmném” stromě.

Mezi semeny převažují semena travní. Sbírají však také velké množství hmyzu, především různé larvy z fíků. Přes jejich kompaktnost jsou a. samojské velmi obratné na travních stéblech a větvích. Na zem slétají jen vzácně. Často pouze k pití a koupání. Obojí mají však raději v prohlubních větších listů, epifytech a vlhkém listí. Kulovité hnízdo se šikmým, na spodní straně umístěným vletovým otvorem je umístěno vysoko ve větvích fíkovníků či jiných stromů a keřů. Ke stavbě používají různá stébla a vlákna.

Snůška činí 3-4 vejce o velikosti 13 x 16 mm. Hnízdní období probíhá v měsících lednu až dubnu, kdy vyvedou mladé dvakrát po sobě. Po vyvedení druhého hnízda spolu zůstávají rodiny ještě nějakou dobu společně.

Chování a chov

Panuje všeobecná nejednotnost v literatuře nad tím, jak některé jednotlivé ptáky zařadit v “ rodině” amad krátkoocasých a tím i nepřesné údaje o importech, chování a odchovu. Stále se objevují dohady, jedná-li se o tři samostatné druhy či pouze o poddruhy. Podle Walterse /1975-1982/ se jedná o tři samostatné druhy. Také podle Neffa je vhodnější oddělení a. samojské a a.fidžiské do samostatných druhů / názory jednotlivých odborníků mohu podrobněji popsat v samostatném článku/.

Poprvé se informace o a.samojských objevila v německu v Halle u H.Dickera. Dovezl je poprvé v roce 1990 a úspěšně odchoval Neff. Podle něj snášejí nejčastěji 4, také však 3 nebo 5 vajec. Doba sezení je 13-14 dní. Mladí opouštějí hnízdo ve věku 20-22 dní. V přírodě mladí opouštějí hnízdo někdy již ve věku 18 dní. Obvykle vyhnízdí 2-3 krát za sebou, potom musí mít delší dobu pauzu. Za dva až tři týdny / až 6 týdnů/ jsou mladí samostatní. Plného vybarvení dosáhnou v 9-12 měsících.

Mladí jsou podle Neffa extrémně brzo vyspělí. Mladí samci již ve věku 6 týdnů vyškubávají sourozencům peří v zátylku při pokusech o kopulaci. Samičky již ve stáří 11 týdnů /2,5 měs./ bez obtíží snáší vejce ve voliéře na zem a do budek. Nespí v hnízdě. Přepeřuje dvakrát do roka. Nejlepší předpoklady úspěšného chovu jsou v dobře zarostlé voliéře. Ptáci velmi rychle tloustnou, proto je nutná prostorná voliéra. Navíc se v kleci nikdy nezbaví strachu.

Krmení

Podle Neffa se pro krmení amad samojských hodí drobnozrnná prosa s velkým podílem travních semen a polozralé červené senegalské proso v klasech. Dále mnoho druhů papay a čerstvých fíků je nezbytné. V zimě také zmražené. Ptáci jsou lační po fíkovníkových semenech a plodech. Ptačince žabince si všímají jen málo. Dále předkládáme mravenčí kukly a drobné moučné červy / také mohou být zmražené/. Vše je nutné obohatit multivitamínovými preparáty.

Dále předkládáme vaječné krmení, především v době odchovu mladých. Pozor, ptáci snadno ztuční, hlavně po posledně jmenovaném vaječném krmení. Olejnatá semena proto omezíme. Doporučuje se také denní dávku rozdělit do tří krmení. Ptákům tím zabráníme se přejídat. K tomu všemu přidáváme také ovoce a travní semena.

Literatura
R.Neff - Gefiederte Welt 10/95, 333-336
11/95, 365-369
H.Bielfeld - Das Prachtfinken Buch, 1996