Seriál o amadách: Amada fidžijská

Syn.: Amada krátkoocasá fidžiská. Amblynura prasina. Syn.: (Erythrura cyaneovirens pealii). Německy: Peales Papageiamadine. Kurzschwanz-Papageiamadine. Anglicky: Peale’s Parrot-finch. Holandsky: Peale’s Papegaaiamadine. Nevytváří subspécie.

Popis

Délka 10 cm.

Samec:
Čelo, temeno, týl a tváře jasně červené, orámované černým proužkem, přecházejícím pod zobákem v černou bradu. Uzdička je šedá až černá. Červené jsou dále vrchní krovky ocasní. Ocasní pera černá s červenými lemy. Záda, boky, břicho a spodní krovky ocasní zelené, stejně jako ruční letky, které mají tmavohnědé okraje. Na prsou navazuje na černou bradu tyrkysově modrá barva peří v různém rozsahu. Měl jsem možnost vidět záběry natočené Peterem Rindomem na Fidži, na ostrově Viti Levu. Zbarvení samců, především modré barvy na prsou, bylo značně variabilní. Někteří samci měli modrou barvu na prsou sotva znatelnou, jiným zasahovaly modré partie od brady až po břicho, u některých jedinců dokonce až na záda, podobně jako u amad královských nebo samojských. Troufám si tvrdit, že je i z toho možné odvodit jejich příbuznost. Oko je tmavohnědé, zobák černý. U mnoha jedinců jsem si všimnul odchylky v barvě zobáku, protože u nich byla spodní čelist zbarvena šedočerně nebo hnědočerně. Nohy mají tmavě rohovitou barvu.

Samice:
Od samce se liší někdy jen velmi nepatrně, v rámci variability jedinců, většinou však má menší rozsah černé brady a modré náprsenky. Také hlava není tak intenzivně červená, má menší rozsah a celkový nádech barvy peří na těle je světlejší. 

Mladí ptáci mají barvy matné, maska je namodralá. Zobák žlutý, přičemž horní čelist je tmavší s černou skvrnou uprostřed. Existuje modrohlavá varianta, u které je červená barva na hlavě nahrazena modrou. Neví se, jde-li o mutaci. Ptáci takto zbarvení však byli pozorováni i v přírodě.

Původ: Souostroví Fidži, kde byla pozorována na několika ostrovech.

Životní prostředí

Hnízdí ve větvích a korunách stromů a keřů. Viděl jsem také hnízda postavená pod střechou domů či na sloupech elektrického vedení. Je kulaté s vletovým otvorem umístěným na spodní straně. Snůška činí 3 - 4 vejce o velikosti 16 x 12 mm. Období hnízdění probíhá od ledna do dubna. Pealesky hnízdí dvakrát za sebou.

Chov a odchov

Podle Russe (1901) byly pealesky dovezeny jedním francouzským milovníkem ptáků v roce 1898. Od té doby byly importovány jen velmi vzácně a v malém množství. Ve větším množství je dovezl až Bregulla začátkem 60. let do Švýcarska a Německa. Tito ptáci byli aklimatizováni na zajetí již ve své domovině. Nejsou tak divocí, jako například Amady tříbarvé. Za krátký čas se v novém prostředí uklidní a jsou spíše důvěřivé ke svému ošetřovateli. Při krmení sedí na poličce, na které jim předkládám v miskách krmení a bez bázně čekají na své oblíbené klíčené zrní. Maximálně poodlétnou několik decimetrů, ale vzápětí po položení krmení se vrhají k misce i v mé bezprostřední blízkosti. Tuto zvědavost a zároveň živost potvrzují mnozí chovatelé. K chovu jsou vhodné především větší voliéry. V menším prostoru klece a při omezené možnosti pohybu je narušena jejich výměna látková a vzniká nebezpečí přetučnění ( Bielfeld). Kühn (1984) doporučuje ze své zkušenosti voliéru nejméně 3 m dlouhou. Při svých návštěvách zahraničních chovatelů jsem navštívil i jednoho holandského chovatele, který chová pealesky pouze v klecích, jejichž boční stěny jsou vysunovatelné, takže umožňují operativně měnit délku klece podle situace. V chovné sezóně však chová jednotlivé páry v metrových klecích bez viditelných zdravotních problémů již řadu let.

Po dobré aklimatizaci a pečlivém uvyknutí ptáci celkem spolehlivě odchovávají mladé při splnění požadavků na správné ubytování a krmení. Nutnost podkládat mladé pod chůvy v případě, když se chovný pár o potomstvo nestará, je mnohdy zapříčiněno právě nesplněním některé z výše zmíněných podmínek.
Zahnízdí většinou ve větších polootevřených budkách či budkách pro andulky. Hnízdo je postaveno především z kokosových a sisálových vláken, suché trávy, listů, lýka a mechu. Mě se osvědčila jemná lesní tráva, která zůstává pružná i po uschnutí. Hnízdo postaveno nedbale u mých ptáků slouží pouze ke spaní. Chovné páry sestavuji sám, bez možnosti vlastního výběru. V prvních dnech po sestavení a umístění do samostatné voliéry se spolu ptáci vůbec nezdržují. Během několika dní, maximálně týdne už v noci spali spolu na větvi a za další týden již všechny páry spaly spolu v budce, kterou si neuměle vystlaly na spaní.
Hnízda postavená u mne nikdy neměla vletovou rouru, pouze úzký vletový otvor.

Tok probíhá podobně jako u ostatních amad honěním samičky, které končí zaštípnutím samičky do týla a kopulací. Snůška bývá 2 - 3, někdy 4 vejce, doba sezení 14 - 15 dní. Mladí hnízdo opouští ve věku 22 - 26 dní. Jsou již plně opeřena a dobře létají. Při chovu v kleci se údajně vrací zpět do budky na spaní. Ve voliéře spí mladí pohromadě ukryti ve větvích. Mladí mohou zůstat s rodiči i když již probíhá následující hnízdění. Mezi jednotlivými hnízděními může být i několika týdenní pauza. Ne vždy však hnízdění probíhá bez problému. Můj první pár před lety zabíjel čerstvě vylíhlá mláďata. Důvodem bylo zřejmě předráždění hnízdního pudu předkládáním živočišné potravy. Někteří chovatelé zásadně vylučují živočišnou potravu pro odchov pealesek. Naprosto prý stačí vaječná směs s klíčeným zrním. Setkal jsem se však i s chovatelem, který si nedokáže představit denní krmení bez směsi klíčeného zrní s vaječným krmením a několika moučnými larvami. Přesto má vynikající výsledky v chovu. Prostě každý si musí najít tu svou cestu. Každý chov je jiný.

Krmení

Základem je opět směs pro drobné exoty v suchém i naklíčeném stavu. K tomu naklíčený loupaný oves a padda rýže. Někteří chovatelé podávají také naklíčenou směs pro kanáry nebo andulky, obsahující větší podíl právě loupaného ovsa, ale také řepky. Po mých zkušenostech je tato směs vhodná pouze v období krmení mladých, tedy v období zvýšené zátěže chovných ptáků. Vzhledem k velkému sklonu k obezitě je nezbytné krmení pečlivě hlídat nejen co se týká kvality ( zvolené druhy krmení), ale také co do velikosti krmné dávky. To znamená předkládat co nejpestřejší stravu, ale v malém množství. Velký podíl v jídelníčku by měla tvořit travní semena, například jako součást směsi pro divoké ptáky. V poslední době se na trhu objevují speciální směsi pro amady, dokonce například směs čistě pro amady červenouché a pealesky. Tato směs obsahuje velké množství travních semen, ale také semen, které nedokáži určit, protože jsem je nikdy neviděl. Já tuto směs předkládám spolu se směsí pro exoty v poměru 1 : 1, a to pouze v suchém stavu. Klíčení směsí obsahujících travní semena je velmi problematické a většinou u mne v průběhu klíčení začaly plesnivět.

Důležitou složkou potravy je zelené krmení. Oblíbený je ptačinec žabinec, smetánka lékařská ( pampeliška), okurka, různé druhy salátů a ovoce jako jablka, mandarinky, pomeranče, banány apod. Vždy musí mít ptáci čas si na nové krmení navyknout, takže v prvních dnech může zůstat bez povšimnutí, přesto že za čas se stane velice oblíbeným. U mne si dále ptáci velice oblíbili okusování pupenů a kůry větviček různých dřevin, nejvíce třešní, které mám na zahradě.
Nesmíme zapomenout na stále čerstvou vodu k pití i na koupání.
Téměř denně doplňuji krmnou dávku o vitamíny, které přidávám jak do pití, tak míchám s klíčeným zrním.

Mutace

Modrohlavé:
Zmínil jsem se již o modrohlavých ptácích, u kterých je červená barva na hlavě nahrazena modrou. Ptáci byli viděni i ve volné přírodě a není jasné, jedná-li se o mutaci.

Žlutohlavé:
Zde je červená barva na hlavě nahrazena žlutou. Předpokládá se podobnost s barvou “mořská zeleň”, známou především u amad červenohlavých.

Literatura: H.Bielfeld, Das Prachtfinken Buch, 1996
O.Bush, AZ Nachrichten, 4/98, str. 234 - 235
O.Bush, AZ Nachrichten, 3/98, str. 168 - 169
M.Ullrich, AZ Nachrichten, 2/97, str. 94 - 96
M.Bröscher, Gefiederte Welt, 2/96, str. 52 - 54