Myšáci - Coliiformes

Tito zvláštní ptáci obývají v šesti druzích subtropickou a tropickou Afriku. Jejich výskyt je zhruba ohraničen 20° severní šířky až 10° jižní šířky.

2 rody tvoří monotypický řád, který není blíže příbuzný k jiným.

Druhy: Myšák hnědokřídlý - Colius striatus
Myšák červenohřbetý - Colius castanotus
Myšák bělohřbetý - Colius colius
Myšák bělohlavý - Colius leucocephalus
Myšák rudočelý - Urocolius indicus
Myšák dlouhoocasý - Urocolius macrourus

Jsou vcelku běžní v suchém buši, na okrajích lesů, v otevřené křovinaté krajině a nevyhýbají se ani obydleným oblastem, kde působí škody v zahradách a na polích domorodců. Myšáci zde konzumují pěstované plody, klíčící výhonky, pupeny, květy a listy. Jsou proto odsud nemilosrdně vyháněni.
Nevyskytují se v tropické džungli, raději se zdržují v trnitých akáciích. Ostatní živočichové se těchto pichlavých keřů straní, ale tito ptáci jsou zde jako doma.
Jejich zbarvení je velice nenápadné. Různé pastelové odstíny šedé a hnědé, některé druhy mají kolem oka bílou, šedou nebo červenou holou kůži, zobák šedý nebo červený, nohy červené, růžové nebo fialové. Někteří myšáci mají proužkovanou hruď nebo tečkovaný ocas, všechny druhy zdobí chocholka. Samci a samice se zbarvením neliší.
Mladí ptáci jsou matnějších barev s kraťounkým ocáskem a téměř neznatelnou chocholkou. I velikost je poloviční, než jakou mají dospělí jedinci. Ti jsou dlouzí od 30 do 40 cm, přičemž 10 - 13 cm je tělo, ostatní tvoří ocas. Ten je zašpičatělý a stupňovitý.
Dospělí ptáci za letu připomínají krátkými zaoblenými křídly, rychlým plachtěním a dlouhým ocasem malého bažanta. Dovedou se také velmi obratně pohybovat po zemi, kde svým zbarvením, rychlým pobíháním a poskoky jsou více podobni myším než ptákům. Také jejich zvláštní a podivné prolézání a protahování se mezi nejhustšími větvičkami svádí k dojmu, že jde o tyto šedé hlodavce.
Druhým důvodem, proč získali myšáci své pojmenování, je jejich peří. Vypadají totiž stále jako rozcuchaní a neupravení. Je to způsobeno zvláštností v růstu peří, které nevyrůstá jen na některých místech těla (pernicích), jako je tomu u ostatních ptáků, ale neuspořádaně po celém tělesném povrchu. Navíc má podobnou strukturu jako pštrosí, s nespojenými paprsky, takže na pohled i dotek více připomíná srst než peří. (Stejné opeření má třeba novozélandský kivi nebo u nás slepice hedvábnička).
Mají krátké nohy se silnými prsty, z nichž vnější jsou otočné. I klouby na nohách nemají typické uspořádání, ale jsou anatomicky přizpůsobené k neobvyklému přistávání ptáků na větve. Myšáci si nesedají normálně, ale zavěsí se v kolmé poloze tak, že nohy mají roztažené a připomínají tím cvičence, který se na hrazdě chystá dělat shyby. Protože to jsou ptáci velice družní, při spánku a odpočinku se shlukují do skupinek, kde se jednotlivci k sobě těsně tisknou. Často dokonce na větvičkách visí jen část hejna a ostatní sedí na jejich zádech.
Další zajímavostí je, že při nedostatku potravy a náhlém ochlazení či delším lijáku mohou upadat do jakéhosi stavu strnulosti, kdy se snižuje jejich tělesný metabolismus.
PAUL RATHS uvádí, že např. myšák hnědokřídlý (C. striatus) za přirozené nabídky potravy a teplotě prostředí 5 °C sníží svoji tělesnou teplotu z 39 °C pouze na 35,7 °C. Pokud je ale potravy nedostatek, nelze tvořit běžné energetické zásoby a v organismu tak dojde k poměrně silnému kolísání. V tomto případě se pták v noci ochladí na 22,8 °C, i když teplota prostředí je 19 °C. U myšáků hraje roli i jakási kolektivní úspora energie, protože ptáci vytvářejí na noc “hrozen”, ve kterém je pochopitelně ztráta energie daleko menší. Ale tato visící skupina vzniká pouze při výrazném poklesu teploty a nedostatku potravy. Při zlepšení životních podmínek se dokáží v krátké době vrátit k normálu. 22,8 °C je u myšáků nejnižší tělesná teplota pro samozahřátí. Při poklesu pod tuto teplotu již organismus není schopen zahřátí svým vlastním metabolismem a dojde k podchlazení a úhynu.
Myšáci nejsou příliš dováženi, protože jsou chovatelské veřejnosti málo známi. Navíc barevná “atraktivita” a náročnější podmínky k chovu odrazují širší spektrum potencionálních zájemcům. Dnes, kdy 80 % chovatelů má ve svých voliérách australské papoušky, z nichž větší část jde relativně snadno odchovat, tak jen málokdo má chuť experimentovat s ptáky, o kterých se ani v odborné literatuře moc nedozví.
Plzeňští chovatelé měli koncem roku 2000 možnost vidět jeden druh rodu Coliidae. Byl to již zmiňovaný myšák hnědokřídlý. Dovezla ho firma ZOO IMPORT v počtu několika desítek kusů.
Ptáci přišli v dobré kondici. Někteří měli sice ulámané ocasy, ale to bylo vinou nevhodných přepravek od vývozce. Během karantény byli aklimatizováni při teplotě 26 °C. Zdržovali se na bidlech v zadní horní části voliéry. Ačkoliv jich zde bylo asi 40, neměli tendenci tvořit žádný hrozen. Ovšem po několika týdnech bylo asi 8 myšáků zapůjčeno na výstavu do Botanické zahrady v Praze, kde noční teplota byla výrazně nižší než v jejich domovské ubikaci. Tady byl tento noční shluk tvořen pravidelně. Po návratu na karanténu již nikoliv.
Krmení jim bylo předkládáno na vyvýšenou polici na přední straně voliéry. Ozobávali rozčtvrcená jablka, rozpůlené banány, jeřabiny, černý bez, salát, listy pampelišky a jiné zelené. Zevnitř měli do pletiva zastrčené různé větve, z jejichž listů občas ukusovali stopky a řapíky. Na jaře konzumovali květy sedmikrásky, pampelišky a akátu. Brali také holandské krmivo BOGENA, což je směs pro plodo a hmyzožravé ptáky. Obsahuje sušené a rozemleté fíky, sušené brusinky a borůvky, šrot z různých zrn a semen, rostlinný olej, 3 druhy sušeného hmyzu, živočišné deriváty, tuky a minerálie a 10 druhů vitamínů. Nepřijímali žádné sušené vaječné míchanice. Do vody jim byl přidáván Supervit D v množství 1 kávová lžička na 1 litr.
V těchto podmínkách se udrželi ptáci ve vynikající formě a došlo jen asi k dvěma úhynům.

Část myšáků z této zásilky se dostala do Polska, ostatní odkoupili naši chovatelé a některé naše zoologické zahrady, mezi nimi i Plzeň. Zde byli umístěni do zděné voliéry asi 5 x 5 x 4 m (v). Přední část a šikmá střecha tohoto zařízení jsou prosklené, vnitřní stěny napodobují přírodní skály. Interiér je velmi vkusně dotvořen suchými stromy a větvemi a doplněn velkými suchými trsy širokolisté ostřice. Spolu se skupinkou šesti myšáků tvoří místní komunitu asi 40 párů drobných astrildů, amadin a snovačů, několik párů holoubků, frankolíni, želvy a trnorepové. V této bombastické voliéře, která sice lahodí oku návštěvníka, ale kvůli velké koncentraci ptáků není použitelná na odchov, kupodivu zahnízdili jako jediní myšáci hnědokřídlí.
V nejméně přístupné horní části si ve větvích postavili dosti objemné hnízdo ze suché trávy a tenkých proutků, které svou velikostí i tvarem připomínalo hnízdo straky. Kdy zasedli a jak dlouho seděli nebylo možno kvůli nepřístupnosti zjistit. Počet vajec a jejich zbarvení také ne. Literatura uvádí průměrně 3 vejce, někdy vyjímečně 1 - 8, barvu mají bílou, černě nebo hnědě pruhovanou. Sedí oba rodiče 11-14 dní. Mladí ptáci jsou po vylíhnutí krmeni vyvrženou potravou. Za 15 -- 20 dní vylétají z hnízda a i potom je rodiče ještě asi 10 dní přikrmují.
V ZOO Plzeň myšáci odchovávají většinou 1 - 2 mláďata několikrát po sobě. Juvenilní jedinci jsou velcí asi jako vylítlí vrabci, mají šedivou barvu, krátký ocásek a malou chocholku. Za několik týdnů začínají přepeřovat, dorůstá jim ocas i chocholka a velikostí těla se přibližují dospělým.
Protože je ve voliéře různorodá společnost, je takové i krmení. Ptákům je předkládán salát, čínské zelí, pampeliška, různá semena (i klíčená), nezralé klasy kukuřice, jablka, hrušky, veškeré jižní ovoce, jeřabiny, angrešt, rybíz, černý bez, všemožné trávy, listy, květy a bobule. Dostávají i hmyz (larvy potemníků, plesnivců a cvrčky) a sušené vaječné míchanice, zvlhčené strouhanou mrkví. Klasickou míchanici nepodávají. Je zde totiž nebezpečí, že vlivem tepla v ní může dojít k zmnožení bakterií, především clostridií, které v zažívacím traktu ptáka nadělají více škody než užitku. V tomto směru znamená krmení sušenými vaječnými míchanicemi posun kupředu. Myšáci zde berou vše, kromě hmyzu a míchanice.
Myslím, že odchovů myšáků je v Česku jako šafránu. Kromě zmíněné Plzně se to daří ještě v zoologických zahradách v Praze a ve Dvoře Králové. Možná i někde jinde byli tito ptáci odchováni, a proto by bylo dobré o tom napsat. Bylo by to myšákům jen ku prospěchu.
Lepší situace je v západní Evropě. Tamní milovníci ptactva odchovávají údajně 4 druhy myšáků - hnědokřídlé, červenohřbeté, rudočelé a dlouhoocasé. Používají k tomu zařízení s temperovaným vnitřním prostorem. Osázení živými keři a rostlinami není nutné. Umísťují jim však do voliér celé keře trnek a pruty akátů a rakytníku řešetlákového. Ty po opadání zůstávají v ubikaci a nahrazují jim tak akácie z jejich domoviny.
Myšáci jako ojedinělá a velice zajímavá skupina ptáků by si jistě zasloužili u nás větší rozšíření.

Domnívám se ale, že díky řídkým dovozům a také konzervativnímu českému, moravskému a slezskému chovateli to zatím nehrozí.

Literatura: A. Gosler - Atlas ptáků světa
Zpravodaj Klubu chovatelů ptactva Plzeň
Časopis ABC -Myšák není myš