Sklípkani: Hysterocrates hercules (Pocock, 1899)

Tento sklípkan patří do čeledi Theraphosidae (sklípkanovití) a do podčeledi Eumenophosinae (sklípkani). Obývá rovníkovou Afriku, Niger, Ghanu, Benin. Dorůstá velikosti (v těle) 8 cm a v rozpětí nohou až 15 cm. Patří mezi největší africké norové sklípkany.

Popis

Jeho mohutné tělo spolu s končetinami je zbarveno hnědočerně, pro dobré splynutí se zeminou. Hlavohruď je mírně vypouklá. Zadeček není kulatý, ale oválný. Dalším typickým znakem jsou silné zadní končetiny. Osrstění je husté a chloupky jsou krátké. Dospělé samice mají zpravidla tmavší zbarvení - černé. Samci jsou naopak hnědí. Mláďata mají už po 3. svleku typický oválný zadeček.
Dospělí samci mají na konci makadel bulby, nemají ovšem tibiální háky.

Chov

Jedná se o norového sklípkana, proto vyžaduje už od mládí vyšší vrstvu substrátu. Substrát udržujeme středně vlhký. Vodu s miskou odrostlí pavouci s radostí uvítají, po napití ji ale zakopou. Proto ji musíme pravidelně vykopávat a obnovovat. Umisťovat kůru, rostliny či kameny je úplně zbytečné. Sklípkan si totiž v celé ploše terária zbuduje jednu velkou noru a případné dekorace většinou pohřbí. Teplota by měla být okolo 27 °C a vlhkost asi 75 %. Krmíme převážně cvrčky. Velkým zvířatům vypouštíme do nádrže pár cvrčků, aby si je pochytali. K pořádnému nasycení předkládáme myši.

Odchov

Samice při pářícím aktu zaklánějí zadeček dozadu, takže samec musí vynaložit mnoho sil, aby se mu zasunutí bulbů do spermatéky podařilo. Moje samička, která je poměrně klidná, udělala kokon, v němž bylo asi 250 mláďat. Kokon byl samici po celou dobu nošení ponechán. Za tu dobu jej neustále držela klepítky. Před vypuštěním mláďat ho položila a natrhla. Samice za celou dobu, kdy opatrovala kokon, nepřijala žádnou potravu, vchod do nory byl zcela zakopán a nešly na něm znát žádné známky toho, že by samice vylézala ven. Pro snášenlivost mláďat, kterou se vyznačují, mohla být ponechána spolu až do 4. svleku.

POZOR: Jedná se o agresivní a toxicky významný druh. První obranou je výhružný postoj a po něm následuje jedovaté kousnutí. Pokud je zrovna při vyrušení otočen k nepříteli “zády” zpravidla používá kopání zadními končetinami. I přes jedovatost a nervozitu tohoto druhu, vlastním již zmíněnou dospělou samici, která je velice klidná. Odchyt zvířete provádíme odhrabáním substrátu a odejmutí pavouka krabičkou.

Příbuzné druhy: H. gigas.