Zkušenosti s pyrury rudohlavými

Papoušci rodu Pyrrhura se v poslední době těší stále větší oblibě u evropských chovatelů. Tito ptáci mají mnoho příjemných vlastností. V dobách, kdy jsem začínal s chovem papoušků, nebylo o nich mnoho slyšet. Zmíněný rod zahrnuje, podle údajů různé literatury, 17 až 23 druhů. Dnes bych chtěl čtenářům trochu přiblížit pyruru rudohlavého (Pyrrhura rhodocephala) o kterém jsem získal informace v časopise AZ Nachrichten č. 3/2001.

Popis (podle M. Vašíčka):
1,0 - 0,1 - zelený, čelo, temeno a záhlaví růžově červené, příuší hnědě karmínové, brada s červeným nádechem. Líce zelené, strany krku, hrdlo a prsa zelené, někdy s několika oranžovými pírky. Okraj křídla oranžový s bělavým nádechem. Krovky ruční bílé, spodní krovky křídelní zelené, vnější letky fialově modré, ocasní pera hnědavě červená. Zobák je rohově zbarvený, běhák tmavě šedý, duhovka hnědá.

Rozšíření:
Západní Venezuela. Obývá horské lesnaté oblasti v subtropické zóně.

Vlastnosti:
pyrura rudohlavý je nápadně zvědavý a téměř stále v pohybu. Jen málo oštipuje dřevo a proto ho lze umisťovat do klecí či voliér zhotovených převážně ze dřeva. Hlasové projevy jsou adekvátní velikosti tohoto druhu. Podle zkušeností jsou krotcí pyrurové dokonce velice tiší, zvláště jsou-li chováni po páru v malých voliérách. Naproti tomu výjimečně plaší jedinci mohou neustále křičet, zvláště když spatří někoho přicházet k jejich kleci. Mimo dobu hnízdění lze pyrury chovat ve společné voliéře. Chovatel H. M. píše, že ve své voliéře velikosti 15 m2 má právě umístěno 25 mladých pyrurů různých druhů společně s několika papoušky vrabčími a agapornisy etiopskými. Při sestavování takto smíšené společnosti může sice v prvních minutách dojít k drobným šarvátkám, ale ty se za krátký čas zcela zklidní. Zvláště mláďata sedí již po několika málo hodinách s jinými příslušníky rodu Pyrrhura pohromadě a vzájemně si probírají peří a přijímají společně potravu z jedné misky. Chovatel usuzuje, že by umístění k chovu připravených jedinců do hejna vůbec nemuselo proběhnout v klidu, především kdyby se jednalo o menší klece nebo voliérky. Za zvláště pozitivní lze pokládat důvěru, kterou pyrurové projevují vůči svému chovateli. Nově získaní jedinci, případně právě odstavená ještě divoká mláďata si snadno zvykají, když se v hejnu vyskytne zcela krotký jedinec, od něhož se ostatní mohou učit.

Pyrurové rudohlaví jsou tvrdí a vytrvalí voliéroví ptáci, kteří nemají zvláštní nároky na umístění a výživu. V chráněných voliérách je můžeme chovat přes zimu venku, pokud mají k dispozici budku k nocování. Jak již bylo řečeno, chov pyrurů není těžký. Chovatel M. odchoval v r. 2000 bez problémů od 8,8 různých druhů pyrurů celkem 48 mláďat v několika hnízděních. Snůšky čítaly pravidelně 7 - 9 vajec! Ačkoliv byla téměř všechna vejce oplozená, v žádném hnízdě se nevylíhlo více jak 5 mláďat. Doba vysezování byla 24 - 25 dnů. Mláďata byla kroužkována ve stáří 12 - 14 dnů kroužky o průměru 5,5 mm. Hnízdo opouštěla mláďata ve stáří 48 - 51 dnů, zbarvením se podobala svým rodičům, byla poněkud menší a měla kratší ocas.

Poznámka:
Redakce Fauny chce svým čtenářům - chovatelům papoušků - postupně přinášet další a další praktické informace o chovu různých druhů pyrurů. Je známo, že se jejich chovu u nás věnuje mnoho chovatelů, kteří mnohdy docilují velice pozoruhodných úspěchů v chovu. Apeluji na ně, aby do redakce posílali co nejvíce pojednání, které by bylo možno porovnávat se zkušenostmi zahraničních chovatelů. Bylo by to v zájmu rozvoje naší odbornosti!