To nejzajímavější z diskuse na www.ifauna.cz - Sežere, na co přijde

Ahoj. Potřebovala bych poradit s půlročním malým kníračem. Když jsme venku na procházce, zbaští úplně všechno. Nechci mu kvůli tomu dávat náhubek, spíš bych ho to chtěla odnaučit. Může mi někdo poradit? Děkuji všem.
neznámý autor

Odpovědi

Ahoj, moje kámoška má takovouhle fenku kokršpaněla. Je to problém, protože lidi okolo nás se chovají jako čuňata a vyhazují zbytky z oken apod.. Snažila bych se těmto místům vyhnout, třebas my víme, že pod okny je čurbes, tak tam učíme psa, že nesmí. A taky možná jestli by nepomohlo mít v kapse piškot, či jinou mlsku a ve chvíli, kdy větří nějaký čurbes, na kterém si chce smlsnout, ho zkusit zavolat, že dostane piškotek. Na naší jorkšíračku to platí. Rozhodně to nevzdávat a dávat bacha, k čemu čuchá a zakazovat a zakazovat. Pak ale samozřejmě taky hooodně chválit, když poslechne a odměňovat. On si to časem zapamatuje. Přeji hodně trpělivosti a úspěchů.

Eva Nohelová:
Tereza popsala svůj problém a jeho řešení stručně, jasně a jistě se svou jorkšíračkou, výsledek nakonec má, jaký chtěla. Téměř se vším co je uvedeno výše souhlasím, ale pro urychlení správného návyku doporučuji naopak doslova vyhledávat místa s “čurbesem”. Tam, kde se dá očekávat, že pes bude chtít něco sežrat, je ho třeba mít zpočátku na vodítku a kdykoliv k jakémukoliv fujtajblíku čichne, pořádně škubnout vodítkem a přidat povel “fuj”. Po pár krocích, kdy kníraček k ničemu nečichá bych ho pochválila a odměnila dobrůtkou z kapsy, aby věděl, že dobrůtky bude mít, ale nesmí je brát ze země. Knírač je velmi chytrý, proto pochopí, že si páníček nepřeje, aby ze země cokoliv bral. Později postačí pouze ostřejší povel “fuj” v pravou chvíli, (když chce k něčemu nedobrému čichnout) a psík od toho hned odejde. Jen je důležité odepnutí z vodítka na “nebezpečných místech” neuspěchat, protože jak jsem psala, knírač je chytrý pes a pokud by se mu podařilo fujtajblík uchopit (a sníst) a nic by se mu kromě rozčilování pána nestalo, dosavadní snažení o potlačení této činnosti by mělo opačný účinek - pes by s jídlem utekl a sežral daleko od páníčka. I časem ho sice napadne “něco zbaštit”, ale neudělá to. Ale je zapotřebí si ho všímat a dle potřeby případně zasáhnout povelem “fuj”.
Náhubek bych v těchto kritických místech dávala pouze tehdy, pokud by byl pes rychlejší s uchopením “čurbesu” než-li já se škubnutím za vodítko a povelem “fuj”. Jakmile se pes naučí akceptovat můj zákaz, náhubek bych již nepoužívala.
PS: Požírání odpadků mají ve zvyku většinou jen štěňata a mladí psi. Dospělí psi toto dělají spíše sporadicky. Ale i jim je zapotřebí se v tomto ohledu věnovat.