Poznámky k severnímu rozšíření Želvy bahenní

Ve Fauně č. 13/2003 jsem si přečetl na článek pana Jana Fojtla, který se snažil doložit, že Emys orbicularis ve střední a severní Evropě vyhynuly, protože se od středověku, kdy je výskyt těchto želv zaznamenán, snížila teplota a tato želva už zde není schopná žít a množit se.

Drobná vada

Argumentace by to byla zajímavá, kdyby neměla jednu drobnou vadu. Ve střední Evropě se stále ještě nacházejí jednotlivé ostrůvkovité populace tohoto druhu a to i severněji, než ty z východního Slovenska. Stále jsou populace v Polsku např. v okolí Wroclavi nebo v Bialovežském pralese. Ve wroclavské ZOO nám ukazovali mláďata získaná z vajec místních samic. Z této populace by mohli pocházet i jedinci odchycení v okolí Ostravy nebo Opavy. Malá množící se populace je podle Brity Andreasové v Braniborsku v severovýchodním Německu, byť trpí na častou predaci vajec a neúspěšná zimování mláďat. Tato populace je ze severních asi nejstudovanější. Podle relativně věrohodných údajů se vyskytuje Emys orbicularis velmi vzácně i v řece Daugava v Lotyšsku nebo v jižní Litvě.

Předpoklad vytváření poddruhů

U druhu, který se vyskytuje od Baltu po Středomoří a od Španělska po Aralské jezero je důvod předpokládat vytváření poddruhů, geografických ras atd. Pořádek se v nich pokusil udělat Dr. Uwe Fritz z Drážďanského muzea, ale čtrnáct poddruhů se mi jeví skoro mnoho.

U většiny severních populací nelze dnes bohužel stoprocentně zaručit "rasovou čistotu", tedy vyloučit kontaminaci jihoevropským biologickým materiálem. Ať už v dobrém úmyslu, z čiré stupidity, z důvodu zbavení se odpovědnosti za zvíře, případně z důvodu útěku, bylo nezanedbatelné množství zvířat z jižní Evropy introdukováno ve většině zemí, kde je více teraristů. Přimíchávání cizorodých zvířat by mohlo dosti negativně ovlivnit skladbu populace, protože u zvířat z různých končin je dobrý důvod očekávat i jiné parametry EDS (Environmentaly Determined Sex - prostředím předurčené pohlaví) mláďat, které je zjednodušeně pojímáno jako vliv teplot během inkubace na pohlaví mláďat.

Podmínky v ČR

V podmínkách České Republiky se pravděpodobně nenajdou koridory s vyhovujícím prostředím, kde by se mohly i případně odolnější poddruhy množit a šířit. Nanejvýše by se dala vytvořit umělá populace z jedinců se severním původem. Domnívám se, že vhodným prostředím pro inkubaci vajec by mohly být např. vinice v blízkosti vody.

Severněji se vyskytující populace, alespoň podle příkladu z Braniborska, se množí nepravidelně a jen v příznivých letech. Vzhledem k dlouhověkosti těchto zvířat není problémem dvaceti i víceletý rozdíl mezi sexuálními partnery. Taková populace ale sotva obnoví přirozené ztráty. Většina severnějších lokalit je v místech, kde v minulosti nebylo příliš mnoho lidí. Ti pro takto pomalu se obnovující populaci museli znamenat katastrofu. Domnívám se, že ostatní populace byly hlavně vyjedeny v rámci postní tabule, něco podobného, co dnes provádějí v mnohem větším měřítku Číňané.

Závěrem bych rád upozornil, že želva bahenní (Emys orbicularis) je druhem u nás chráněným podle zákona č. 144 z roku 1992 a k jejich držení se vyžaduje výjimka, kterou vyřizuje odbor ochrany přírody ministerstva životního prostředí na základě podané písemné žádosti. Toto platí i pro jedince chované v lidské péči, bez ohledu na počet generací odchovaných v zajetí. Durum est hoc lex scriptura est. - Je to tvrdé ale zákon je tak psán.

Poznámka redakce

Třebaže p. Hainz uvádí svůj článek jakoby chtěl tomu z Fauny č. 13/2003 oponovat, ve skutečnosti mu dává za pravdu. Jak sám uvádí, místní populace ze severních oblastí, např. zmiňovaného Braniborska, jsou v podstatě na ústupu a pomalu vymírají. Je to jistě škoda a nezbývá než doufat, že vlivem globálního oteplování i zvýšené ochrany dojde časem ke zvratu této situace.

Vladimír Cerha