Holoubek malý

Holoubek malý (Columbigalina minuta) je nejmenším zástupcem holubovitých ptáků. Podle Raathela vytváří 3 poddruhy. Jeho domovem je Amerika. Zde žije v jihovýchodním Mexiku, Venezuele, Peru, Brazílii, Paraquayi, Guatemale, Britském Hondurasu, Kostarice, Panamě a Kolumbii.

Popis poddruhu G. m. minuta podle H. Datheho

Holoubek má načervenalé čelo, šedomodré temeno a šíji a trochu nahnědlé záhlaví. Vrchní část těla je šedá až olivově hnědá, krycí peří křídel je šedé s načervenalým nádechem. Vnitřní křídelní krovky mají červenofialové skvrny. Letky a spodní část křídel jsou červenohnědé, mají tmavohnědé vnější lemování na konci letek. Ocas je hnědý až šedohnědý s černým páskem před koncem s bílými okraji vnějšího páru ocasních per. Spodek těla je zepředu načervenalý a směrem k břichu přechází do světle šedé barvy. Zobák je tmavohnědý až černý, duhovka je žlutá, oranžová nebo červená. Nohy jsou světle načervenalé. Celková délka těla je od 120 do 150 mm. Holubička má vrch těla hnědý, spodní část těla je světle hnědá s načervenalým nádechem.

Můj chov

Já jsem sehnal mladý pár těchto miniaturních holoubků na podzim v r. 2000. V tu dobu jsem měl holoubky umístěné v kleci o rozměrech 1 m×0,5 m×0,8 m (v, š, d) ve velké místnosti 6×6×2,80 m. V zimě jsem místnost vytápěl elektrickým topítkem a při větších mrazech teplota klesala až na 10 °C. V literatuře je uváděno, že vyžadují teplotu minimálně kolem 20 °C. Holoubci se však cítili spokojeně a poněvadž bylo v místnosti poměrně chladno, tak mě vůbec nenapadlo, že by chtěli zahnízdit. Místnost jsem měl pronajatou mimo bydliště a tak můj pobyt mezi holoubky se omezoval pouze na dopolední krmení (cca 1,5 hod.) a odpolední kontrolu (cca 15 min.). Jednoho únorového dne jsem zjistil, že holubička posedává v krmítku. Když jsem ji vzal do ruky, tak jsem zjistil, že nemůže snést vajíčko. Dal jsem ji okamžitě pod tepelný zdroj (žárovku), na vlhký hadřík a jemným olejem jsem ji lehce namasíroval kloaku. Holubička vajíčko snesla a zdálo se, že bude v pořádku. Poněvadž, jak jsem již uvedl, bylo v tu dobu v místnosti chladno, tak jsem holoubkům umístil ke hnízdu žárovku, aby holubička při snášení druhého vajíčka nebyla vystavena nízké teplotě. Žel i přes toto opatření jsem našel holubička třetí den od snesení prvního vajíčka uhynulou na dně klece. Druhé vajíčko jí bylo osudným. V tu dobu mi žádný pár z malých holoubků nehnízdil, takže jsem si nemohl ověřit, jestli bylo vajíčko oplozené. Holoubek přečkal zimu bez problémů a poněvadž se mi druhou holubičku nepodařilo sehnat, přidal jsem k němu volnou holubičku holoubka buckleyiova. Nic jsem si od toho nesliboval, pouze jsem nechtěl, aby holoubek byl sám, poněvadž neustále houkal a "volal" partnerku. K mému překvapení se holoubci velmi rychle spárovali a holubička brzy nasedla. Ještě větší bylo mé překvapení, když se za 13 dnů vylíhla dvě holoubátka. Ta byla zdárně odchována a tento pár odchoval v r. 2001 celkem osm holoubátek. Mladí byli zbarvení blíže k holoubkům malým a velikostí o něco málo menší než holoubci buckleyiovi. Byli velmi vitální a byla radost je pozorovat, jak vždy brzy po opuštění hnízda poletovali po voliérce. Holoubky jsem měl umístěné společně s párem holubů zlatoprsých a vzájemně se tolerovali. Mladí holoubci dokonce dost často usedali na záda holubům zlatoprsým a těm to vůbec nevadilo. Na podzim v r. 2001 jsem pak žel přišel i o holoubka malého. Uhynul náhle bez jakýchkoli zjevných příčin, pravděpodobně mu vypovědělo srdíčko. Nový pár těchto holoubků se mi zatím nepodařilo získat. Věřím však, že se to časem opět podaří. Holoubky jsem krmil obdobně jako ostatní menší holoubky hlavně prosem (3 druhy), řepkou, mákem a vaječnou míchanicí. Chov těchto holoubků je určitě možný a může být jistě i úspěšný, ovšem pravděpodobně vyžadují skutečně vyšší teplotu, zvláště v zimním období.

Svůj příspěvek jsem napsal pouze jako chovatelskou zajímavost.