Lori límcový - Phigys (Calliptilus) solitatius
Tento druh lori je jediným zástupcem svého rodu. Někdy bývá zařazován do rodu Vini. Dováží se velmi vzácně, což je škoda. Je to pták, který je nejen pěkně zbarven (potvrzuje to obrázek), ale má mnoho dobrých vlastností, pro které by si zasloužil, aby se dostával na trh častěji. Chovatelé by to jistě uvítali. Vlastí lori límcového jsou některé ostrovy v souostroví Fidži.
Popis
1,0 - 0,1 = hřbet, křídla zelené, břicho, boky a holenní peří purpurově hnědé. Uzdička, líce, hrdlo, prsa a spodní prodloužená pera zadního krku, zadní hřbet, kostřec, vrchní a spodní krovky ocasní světle zelené. Spodní krovky křídelní zelené, vnitřní červené, ocas zelený, vnitřní dvě pera uvnitř s oranžovou skvrnou. Zobák, oko a nohy oranžové.
Velikost: délka 19 cm, křídlo 12 cm, ocas 6 cm.
Život v přírodě
Pozorovatelé se shodují v tom, že se vyskytuje v přírodě obvykle v párech, častěji ale ve skupinách čítajících kolem 12 kusů. Létá velice rychle a prudce. Jeho hlas je velmi pronikavý. Živí se nektarem a květy kokosových palem, také různými bobulemi. Hnízdí v dutých vyhnívajících kmenech nebo pařezech.
Chov v zajetí
První dovoz lori límcových se uskutečnil do Anglie v r. 1870, další až v roce 1911. Jednalo se o nevybarvená mláďata, která po uplynutí osmi měsíců přepeřila do šatu dospělosti. Dovezení loriové bylo umístěni do větší klece ve vytápěné chovné místnosti. Když se zde citelně zvýšila teplota, byli loriové vypouštěni do výletové voliéry. Zde se často a náruživě koupali do úplného promáčení peří.
Další zprávy máme z let 1968, kdy dr. Burkard dovezl větší počet kusů do Švýcarska. Aklimatizace probíhala bez problémů. Ptáci byli dobře opeření, aktivní a ve výborné kondici.
Krmeni byli polotekutou nektarovou kaší s dětskou výživou, mlékem a medem. Důležitým doplňkem bylo různé šťavnaté ovoce, např. hrušky, jablka, hrozny, banány. Dále různé zelené, salát, vojtěška, smetánka lékařská, listy kapusty aj. Jistě není pochyb o tom, že by si loriové časem zvykli brát také různé naklíčené zrniny, jako např. oves, proso, lesknici, pšenici a slunečnici.
V roce 1970 docílil dr. Burkard odchov od dvou párů loriů límcových, v roce 1971 úspěch opakoval. Od jmenovaného získal chovný pár také švýcarský chovatel Maier, kterému se odchov podařil v roce 1971.
Chovatelé se většinou shodují v tom, že lori límcoví zahnízdí ochotně a spolehlivě vyvedou mladé. Samičky snášejí dvě vejce. Inkubační doba je cca 23 dnů. Vylíhlá mláďata jsou pokrytá jemným bílým chmýřím. Od vylíhnutí do opuštění hnízda uplyne devět týdnů.
Koncem září 1968 jsem dostal potřebné doklady k cestě do Švýcarska. Využil jsem této příležitosti samozřejmě k návštěvě některých předních chovatelů, mezi kterými nechyběl dr. Burkard (Curych) i p. Maier (Bern).
Mé zkušenosti s chovem
Loriové mne zaujali nejen bezvadným opeřením, ale také svým temperamentem. Nepochybuji, že to bylo zásluhou perfektní odborné péče i vynikajícího chovatelského zařízení. Musím konstatovat, že s ohledem na uplynulých mnoho let se, jako na mnoha a mnoha jiných místech, i zde situace změnila. Údajně dr. Burkard ze zdravotních důvodů chov cizokrajných ptáků zrušil.
Proto jen na doplnění uvedu, že všichni ptáci, které Burkard choval - jednalo se většinou o mimořádně vzácné druhy loriů, papoušků a astrildovitých pěvců - byli umístění v prostorných voliérách v továrních halách, kde byla udržována stálá teplota. Za pěkného počasí byli ptáci vypouštěni do venkovních voliér. Za účelem kontroly hnízdění, krmení a úklidu se do voliér vstupovalo ze širokých obslužných chodeb. O ptáky pečovali pod dohledem majitele dr. Burkarda zkušení zaměstnanci.
Možnost prohlídky chovu, veškerého chovného zařízení, jakož i rozmluva s dr. Burkardem, se natrvalo vryly do mé paměti.
Použitá literatura:
Karásek, J. (1935-1941): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích, KPEP, Praha
Vašíček, M. (1982): Papoušci Oceánie, Svépomoc, Praha
Vít, R. (1970): Cizokrajní ptáci v klecích
Papoušci, ČSCH (SZN), Praha
