Chov obojživelníků: Létavkovití - 3.díl

Philautus bunitis

Popis:
Je to kolem 4 cm délky dorůstající žába, jejíž základní jasně zelené zbarvení je zdobeno modrými skvrnami. Ty se někdy mohou slévat i do modrých podélných pruhů. Spodek těla má oranžový, hrdélko spíše žluté.

Areál:

Prozatím byl její výskyt zaznamenán pouze na Borneu.

Biotop:

Jde o arborikolně žijící druh, který obsazuje takřka výhradně střední patro keřové a stromové vegetace. Obývá deštné lesy v horách, zpravidla ve výškách kolem 1500 m. n. m.

Způsob života:

O způsobu života a rozmnožování se toho ví jen velmi málo. V období páření se nesdružují, samci žijí jednotlivě na listech keřů, kam k sobě skřípavým zvukem lákají samičky. Vajíčka pravděpodobně umisťují do vlhkých paždí listů, ale vývoj probíhá až do metamorfózy v rosolovitém obalu vajíčka.

Potrava:

Podle všeho se živí hmyzem.

Chov:

O chovu není žádných zpráv. Teoreticky pro ně lze uvažovat ubikace stojatého typu, velikosti 40×30×50 cm s podkladem vlhkého lignocelu a bohatě zarostlé živými rostlinami. Denní teploty 27–29 °C a pravidelné bohaté rosení celé nádrže.

Polypedates leucomystax

Popis:
Jsou to celkově šedohnědé až červenohnědé žáby dosahující velikosti 4–7 cm. Vrch těla bývá černě, někdy tmavozeleně zrnitý a také zdobený čtyřmi až šesti pruhy tmavé barvy. Břicho má béžové, vpředu a na hrdélku je patrné tmavé mramorování.

Areál:
Obývá rozsáhlé území víceméně celé jihovýchodní Asie. Uvádí se výskyt na východě Indie, v Barmě, Thajsku i jižní Číně a dále na jihovýchod přes velké ostrovy Indonésie až po Filipíny.
Biotop:
Tato žába není ve výběru vhodného biotopu nikterak náročná. Žije na keřích při okrajích lesů, ve shlucích středně vysoké vegetace, apod., ale nevyhýbá se ani blízkosti člověka. Objevuje se v parcích i zahradách nebo také přímo na stěnách budov. Aktivuje převážně v noci nebo za deštivých dnů.

Způsob života:

V období páření lákají samci samičky ke stojatým vodám, kde společnými silami připraví na břehu v těsné blízkosti hladiny velké pěnové hnízdo. Zde se z vajec líhnou žlutohnědí pulci, kteří padají do vody, v níž prodělávají další vývoj. Pulci se živí rostlinnou i živočišnou potravou, podle některých údajů se přiživují i na zbytcích uhynulých zvířat. Metamorfují při velikosti přibližně 4–4,5 cm v žabky jen 1,5 cm dlouhé.

Potrava:

Požírá prakticky jakoukoliv kořist, kterou dokáže přemoci. Samozřejmě ponejvíce loví hmyz a další bezobratlé, velké samice však loví i malé druhy obojživelníků a plazů a jejich mláďata.

Chov:

Pro chov se hodí větší akvaterária s prostorem vyplněným rostlinami a s vodou 10 cm hlubokou na jedné polovině plochy dna. Vyhovují teploty 26–28 °C s nočním poklesem na 22–25 °C a každovečerním porosením. Období páření lze vyprovokovat sezónními změnami vlhkostních podmínek.

Rhacophorus leucomystax

Popis:
Jsou to 5–8 cm dlouhé žáby, jejichž tělo je podélně světle a tmavě pruhované.
Areál:
Žijí na velkém území v jihovýchodní Asii, v podstatě od jižní Číny směrem na jih přes Malajský poloostrov až po Borneo a Filipíny.

Biotop:

Pohybují se ve vegetaci deštných lesů.

Způsob života:

Tyto žabky vytvářejí pěnová hnízda na rostlinách přímo nad hladinou vody. Přibližně 10 dní po snůšce vypadávají z hnízda pulci. Ti pak žijí akvatickým způsobem a zhruba za 3 měsíce metamorfují v malé žabky. Pohlavně dospívají za 2 roky.

V zajetí je nutné hlídat líhnutí pulců a přemístit je z nádržky s vodou do samostatného akvária, kde je kontrola i obsluha snazší.

Potrava:

Pulce krmíme běžnými akvarijními krmivy, žáby pak hmyzem vhodné velikosti.

Chov:

Připravujeme pro ně terária rozměrů 70×40×50 cm s podkladem rašeliny, polštáři mechu a vodní nádrží pro zvýšení vlhkosti. Prostor ubikace rozčleníme větvemi a především živými i umělými rostlinami. Hodí se i obložení zadní stěny kůrou.