Papoušek hnědohlavý
V dřívější české literatuře byl tento druh označován také jako papoušek černooký (Přehled soustavy a české názvy ptáků - papoušci, st. Chvapil). Velikost: délka 22 mm, křídlo 150-160 mm, ocas 60-70 mm. Tento druh se vyskytuje ve východní a jihovýchodní Africe a ve svém poměrně rozsáhlém areálu výskytu vytváří tři zeměpisné formy (subspecie):
Papoušek hnědohlavý jihovýchodní (mozambický)
Samec této subspecie je zelený, na spodní části těla a spodních zádech bledší. Opeření holenních partií až k řitnímu otvoru je tmavší. Kostřec jasněji žlutozelený. Hlava a krk jsou šedohnědé až šedé (u starších ptáků). Plášť je zelený, spodní krovky křídelní jsou žluté. Vnější prapory ručních letek jsou modré. Ocasní pera jsou ze svrchní strany olivová, na vnější straně zeleně lemovaná, spodní strana je šedohnědá. Horní zobák je u kořene světlý, další partie jsou šedé, spodní zobák světlý, u starších ptáků téměř bílý. Nohy šedočerné. Samice je zabarvena stejně jako samec. Mladí ptáci mají všechny barvy světlejší, hlava a krk jsou olivově šedohnědé. Prsa a břicho světlejší, až zelenožluté. Na snímcích je zachycena právě tato nominální subspecie, jak mladý tak i dospělý pták.
Výskyt: východní Svazijsko, východní Transvaal (Jižní Afrika), jižní Mozambik, severně po Malawi, nejjižnější oblasti Tanzanie (není doloženo z poslední doby).
Papoušek hnědohlavý tanzanský
Celkové zbarvení je bledší, než-li u nominální formy. Hlava i dospělých ptáků je olivově šedohnědá, kostřec a spodní partie těla jsou světlejší. Tento poddruh je menší, než-li nominální. Výskyt: Tanzanie, snad mimo nejjižnějších oblastí, východní Keňa.
Papoušek hnědohlavý zanzibarský
U tohoto poddruhu je hlava tmavě hnědá, kostřec a spodina modravě zelená. Tento poddruh je největší. Výskyt: ostrovy Zanzibar a Pemba.
Výskyt
Papoušek hnědohlavý se vyskytuje, jak již bylo uvedeno, na poměrně rozsáhlém území. Tento areál nedosahuje rozsahu výskytu papouška Mayerova (Poicephalus meyeri), ale v rámci rodu Poicephalus je pravděpodobně na druhém či třetím místě. Druh je obyvatelem otevřených a světlých lesů. Rád se zdržuje v porostech křovin, často v okolí řek. V Malawi byl pozorován v křovinaté oblasti ve výšce 1000 m n. m. Obvykle žije v párech nebo menších (snad rodinných) skupinkách. V době sucha se však shlukuje do větších hejn a migruje krajinou za potravou a především za vodou. Jeho početní stavy jsou na různých místech areálu výskytu značně rozdílné. V jižní části (Jižní Afrika, Mozambik) se jedná o poměrně hojný druh (P. c. cryptoxanthus). V severní části jsou jeho stavy podstatně nižší (Tanzanie). To vedlo také k zastavení jeho exportů (P. c. tanganyikae) z těchto oblastí. Četnost populace na ostrovech Zanzibar a Pemba není příliš dobře známa (P. c. zanzibaricus). Ptáci jsou velmi čilí a plaší. Létají velmi rychle. Ozývají se ostrým pískotem. V přírodě se živí kukuřicí, prosem (na polích působí zvláště po období dešťů poměrně velké škody), planými fíky, ořechy a bobulemi. Hnízdí v dutinách stromů. Období hnízdění začíná koncem dubna a končí v průběhu července, znovu pak hnízdí v září až do začátku listopadu.
Chov
Papoušek hnědohlavý není častým chovancem ani u chovatelů v západní Evropě. To je způsobeno jednak jeho “určitou barevnou neatraktivností”, jednak jeho výskytem v oblastech až do dnešní doby ne moc bezpečných, kde není mnoho exportních firem - zde tvoří výjimku tradiční exportní zem Tanzanie, ale zde byl v polovině devadesátých let zakázán vývoz všech papoušků - které by tento druh nabídly a v neposlední řadě jeho poměrně vysokou cenou oproti srovnatelným druhům rodu Poicephalus (ta činí v SRN nebo Holandsku asi 1000-1600 DM/pár). Lze tedy říci, že je jistým úspěchem jejich dovoz do České republiky (konkrétně do Plzně) koncem roku 2000. Ptáci přišli z jihovýchodní Afriky. Jednalo se tedy o subspecii P. c. cryptoxanthus. Ptáci došli po poměrně dlouhé cestě ve velmi dobrém stavu. Ihned po vyskladnění dobře přijímali potravu (preferovali drobnější žíhanou slunečnici). Teplota v prostoru, kde byli umístěni se pohybovala od 22 do 25 °C. Během krátké doby začali ptáci přijímat obvyklou potravu pro papoušky: belgickou krmnou směs, směs pro klíčení v nabobtnalém stavu ve složení: kukuřice, pšenice, ječmen, oves, kardi, slunečnice, semenec, proso, lesknice, pohanka, hrách, peluška ap.). Zprvu brali tuto směs pouze sporadicky, ale později ji preferovali před suchými zrninami. Dále bylo zkrmováno jablko a mrkev, i když o toto je zájem těchto papoušků menší. Jejich chování připomíná nejvíce papouška Mayerova (Poiceophalus meyeri). Po umístění do klecí projevovali zpočátku nervozitu, která se ale v průběhu asi 14 dnů vytratila. Nicméně jsou oproti uvedenému druhu temperamentnější. Po většinu dne spolu komunikují tichým a poměrně melodickým pohvizdováním. V případě, že se cítí ohroženi, vydávají ostřejší hvizd. Jak jsem již předeslal, chov těchto papoušků není nikterak rozšířen, nicméně jejich odchovy se v západní Evropě občas objevují. Posle získaných informací je základním předpokladem úspěšného odchovu sestavení harmonizujícího páru, což nemusí být pro nedostatečný stav ptáků až tak jednoduché.
Odchov
Naproti tomu odchovů je dosahováno jak ve voliérách, tak i ve větších klecích. Zdá se, že odchovy v klecích (d. 100 - 150 cm, v. 60 - 80 cm a š. 50 - 70 cm) jsou častější, než-li ve voliérách. Klece je nutné situovat do klidného místa. Právě tak i pro vyhnízdění jsou používány poměrně malé hnízdní budky (asi jako na korely). Především němečtí chovatelé používají ale menší budky pro všechny papoušky rodu Poicephalus, než-li je uváděno v naší starší literatuře. Také průměr vletového otvoru není nikterak limitující, protože ptáci si jej “upraví” dle vlastní potřeby. Naopak pro chov v zahradních voliérách hovoří skutečnost, že ptáci i v přírodě hnízdí v době, která připadá na naše teplé období (duben-říjen). Lze tedy i u nově importovaných ptáků navázat na cyklus, kterým jsou “naprogamováni” již z přírody v zahradních voliérách. Snůška činí 2-4 vajíčka (vyjímečně snad i více). Doba inkubace je 19-22 dnů. Mláďata krmí zpočátku pouze samice. Hnízdo opouští mladí ptáci po 50-60 dnech. Technologie chovu tohoto druhu bude pravděpodobně podobná jako u papouška Mayerova. Bylo by dobré, kdyby se se svými zkušenostmi ozval některý z chovatelů, který tento druh již chová déle, eventuelně i odchovává.
