Zkušenosti z chovu astrildů rákosních

Nepochybuji o tom, že každý chovatel drobných exotů někdy zatoužil mít také astrildy rákosní. Já jsem byl na tom podobně. První pár jsem sehnal v roce 1955 a postupně jsem sestavil více chovných párů, od kterých jsem pravidelně odchovával mladé. V roce 1961 jsem tento druh z chovu vyřadil, abych získal prostor pro jiné ptáky.

Německý časopis AZ-Nachrichten 2/2000 přinesl pojednání o astrildu rákosním. V něm chovatel H. Klucken vylíčil své zkušenosti, které, myslím, by mohly zajímat naše čtenáře.

Popis: Samec má vrch těla olivově žlutohnědý, vrchní krovky ocasní tmavě červené se světlejšími růžovými konečky, které tvoří několik příčních růžových proužků. Čelo, okolí ucha, očí, tváře a brada jsou šarlatově červené, ozdobené bílými tečkami. Spodní krk a boky olivově šedohnědé s většími bílými tečkami. Zbytek spodiny světle žlutý, spodní krovky ocasní bílé.

Samice je zbarvena stejně, ale červené zbarvení hlavy není tak rozšířené a spodina není tak intenzívně žlutá, bílé tečkování je méně zřetelné.

Mladí jsou svrchu olivově hnědaví, zbarvení ocasu podobné jako u starých ptáků. Uzdička a okolí oka šedivé, spodina světlejší, plavě olivově hnědavá, směrem dozadu bělavá. Oko žlutohnědé, zobák černavý. Délka 110 mm, křídlo 50-55 mm, ocas 40-45 mm.

Mutace: v průběhu let se chovatelům podařilo odchovat tyto barevné.

Variace: žlutohlavá, strakatá a izabelová.

Chov: Astrildi rákosní jsou velmi aktivní a čilí ptáci, neustále v pohybu, pročež se lépe hodí pro chov ve voliérách. Pokud by je bylo třeba umístit do klece, musela by mít minimální délku cca 100 cm.

Astrildi rákosní jsou otužilí vůči nízkým teplotám a proto je chovatel K. umístňuje od května do října do venkovních voliér, které mají krytý prostor. Jakmile se dostaví v tento čas chladné noci, musí se ihned přemístit do vnitřních ubikací.

K. pozoroval, že astrildi ve venkovních voliérách rychleji přepeřují, barva peří je intenzivnější, peří je uhlazenější než u ptáků, kteří trvale žijí ve vnitřních prostorách. Astrildi rákosní jsou se všemi druhy astrildovitých pěvců naprosto snášenliví, brání si energicky (především samička) bezprostřední okolí hnízda.

Astrildi rákosní nocují výhradně mimo hnízdo. Voliéry jsou vybavené hustými borovými větvemi a svazky rákosu, kde si astrildi staví svá hnízda. Hnízdní budky případně proutěné košíčky odmítají. Ke stavbě úhledného hnízda, které má silné stěny, používají astrildi jemnou trávu, kokosová vlákna nebo sušený ptačinec žabinec. Hnízdní kotlinku vystýlají bílým peřím. Vletový otvor je poměrně malý. Snůšky čítají 4-6 vajec, ze kterých se za 13 dnů líhnou mláďata. Staří o ně pečují velice dobře. V době, kdy vyletují z hnízda, již umějí obratně létat. V průběhu hnízdění vyžadují astrildi denně čerstvou vodu, poněvadž se rádi a důkladně koupou. Ihned po vykoupání se ještě s mokrým peřím do hnízda vracejí a tím zajišťují v hnízdní kotlince potřebnou vlhkost.

Krmení: Směs zrnin pro drobné exoty s přidáním směsi pro lesní ptáky, dále směs semen z přírody a proso v klasech. Při odchovu mláďat dává chovatel K. směs zrnin pro exoty nakličovat, také dává navlhčenou vaječnou míchanici. Astrildi žerou náruživě zelené krmení, např. ptačinec žabinec, semena šťovíku, pastuší tobolku, jitrocel kopinatý a větší a na kolečka nakrájené salátové okurky. V době odchovu mladých mají astrildi ve velké oblibě jakákoliv polozralá travní semana.

Choval K. zvláště připomíná, že svým astrildům rákosním, nedává vůbec žádnou živočišnou potravu. Od doby, kdy tento způsob do svého chovu zavedl, odchovává chovný pár astrildů svá mláďata spolehlivěji a klidně. Další hnízdění se nedostavuje předčasně. Připomíná, že zvláště samci jsou klidnější.

Nároky astrildů rákosních na minerálie jsou vysoké a je nutno je plně uspokojit. K. dává písek, grit pro ptáky, skořápky z vajec a holubí kámen, také lesní hlínu na plochých miskách.

Doplňující informace:

Podle mého názoru by měli astrildi rákosní dostávat živočišnou potravu stále, v době odchovu mladých ve zvýšených dávkách. Já jsem dával pravidelně čerstvé mravenčí kukly, nasmýkaný luční hmyz a moučné červy. Nechyběla ani vaječná míchanice. Různé druhy zeleného krmiva, zvláště traviny s polozralými semeny, by měly být od jara do podzimu na jídelníčku stále. Spotřeba vápníku je vysoká. Astrildi mají zvláště rádi rozdrcené skořápky ze slepičích vajec. Pokud nemají astrildi vápníku dostatek (současně též vitamin D3), trpívají nesnášivostí.

Astrildům rychle přerůstají drápky a hrozí jim, že uváznou za nohu na pletivu nebo ve větvích a zraní se. Drápky jim proto budeme pravidelně přistřihovat. Předcházet tomuto nebezpečí lze tím, že do voliéry umístíme dostatek rákosových stvolů a větví (např. z lísky) po kterých mohou astrildi šplhat a jako v přírodě si přitom drápky obrušovat.

Mláďata opouštějí hnízdo sice již za 20 dnů, ale staří je ještě dlouhou dobu dokrmují. Pozor, aby nedošlo k předčasnému odstavení mláďat! Přebarvování do šatu dospělosti mláďat postupuje velmi zvolna. Začíná ve stáří 2-6 měsíců a až za dalších 6 měsíců je zcela skončeno. Nejdříve se objevují na prsou pírka s bílými tečkami, potom červená pírka budoucí červené masky, také hřbet dostává olivově žlutohnědý odstín. Mladí samci se brzo prozradí švitořivým prozpěvováním zvláště v poledním čase, kdy odpočívají.