Malá encyklopedie nemocí koní: B

Bakteriální onemocnění dýchacích cest

Některé baktérie napadají přímo plíce, jiné sice napadají přednostně jiné orgány, ale i plíce mohou postihnout (např. salmonely u hříbat, někdy lze v plicním sekretu najít Escherichie coli, popř. pseudomonády, klebsielly). Známá je Pseudomonas mallei, která vyvolává vozhřivku.
Existují však baktérie, které mohou způsobit vážné onemocnění plic.

Streptokokové infekce
Streptococcus equi je velmi běžným patogenem v dýchacích cestách koní. Obvykle se jedná o sekundární infekci plic (po proběhlém a neléčeném virovém zánětu plic). Patří také k původům ochromy hříbat (viz dále) a poddruh Str. equi subsp. equi je původcem známého onemocnění hříběcí (viz v samostatné kapitole).
Str. equi subsp. zooepidemicus je nejčastějším bakterálním „obyvatelem“ dýchacích cest. Vyvolává zánět hltanu (pharyngitis simplex), a to především u mladých koní v prodejních stájích. Onemocnění se projevuje horečkou 40–41°C, nechutenstvím, kašlem, bolesti v oblasti hltanu a hrtanu, výtokem z nosu (který se časem stává hnisavým), zvětšenými hrtanovými mízními uzlinami, ztíženým polykáním. Je vhodné tuto nemoc léčit antibiotiky, protože může přejít do chronického stádia, které se vleče až několik měsíců. Streptokokové infekce se mohou přidružit i ke komplikacím herpesvirových infekcí, a vyvolávají pak záněty průdušek a plic.

Aktinobacilóza
Baktérie Actinobacillus equuli vyvolává infekce především u mladých hříbat společně (nebo samostatně) se Streptococcus zooepidemicus, onemocnění je známé pod názvem ochroma hříbat a my si o něm řekneme ve speciálním článku. Jinak se však nachází poměrně běžně i v těle zdravých koní, kde může vyvolat onemocnění po oslabení organismu.

Pasteurelóza
V našich zeměpisných šířkách není tato infekce nijak častá, ale přesto, především u transportů mladých koní, mohou vyvolat zápaly plic. Do plic se mohou dostat i ze zánětů jugulární žíly, kde se často vyskytují.

Bordetelová infekce
Bordetella bronchiseptica pouze ojediněle vyvolává rychle probíhající záněty průdušek a plic (bronchopneumonie) u dospělých koní. Tyto infekce se spojují s takzvanou „únavou prostředí“, především nemocnic. Jinak se nachází i u zdravých koní a hříbat, aniž by tam způsobila nějaké problémy, pokud nedojde k oslabení organismu nebo imunity.

Stafylokokové infekce
Tyto infekce také patří ke vzácnějším, stafylokoky spíš vyvolávají onemocnění vzdušných vaků nebo rhinitidy.

Tuberkulóza
Kůň se může nakazit původcem tuberkulózy skotu (Mycobacterium bovis). V dnešní době, kdy je tuberkulóza skotu u nás vymýcená, se u koní s tímto onemocněním nesetkáváme.

Rhodokoková infekce hříbat
Je snad nejčastějším původcem zánětů plic u hříbat, často vyvolává onemocnění společně s dalšími baktériemi. Baktérie se nachází v místech, kde je nadměrné množství koňského trusu. Novorozená nebo několikadenní hříbata mohou onemocnět náhle a ihned uhynout nebo jsou postižena těžkými dýchacími problémy. Starší hříbata vykazují kašel, dýchací problémy, nechutenství. Postižení koně nemusí mít vždy horečku ani výtok z nosu. Tato infekce se velice obtížně léčí a může zanechat trvalé následky na plicích mladých koní.

Co dělat
U bakteriálních onemocnění dýchacích cest platí stejné zásady, jako u nemocí virového původu. Kůň musí být v klidu, na čerstvém vzduchu a je nutné volat veterináře.

Bronchitis (zánět průdušek)

Jedná se o zánět průdušek, což jsou dýchací cesty „vně“ i „uvnitř“ plic. Postižené mohou být velké i malé průdušky nebo průdušinky (pak mluvíme o bronchiolitis). Podle rychlosti nástupu i příznaků rozeznáváme bronchitidy akutní (náhle vzniklé) a chronické (dlouhodobě trvající).
Akutní bronchitidy
– vznikají nejčastěji následkem virové infekce (chřipka, herpesviry, občas rhinoviry), bakteriální infekce (viz příslušná kapitola), které bývají obvykle komplikací virových bronchitid. Tyto infekční bronchitidy jsou jednou z příčin vzniku alergických bronchitid, nám známého COPD. Příčinou bronchitid mohou být výjimečně i prvoci, plísně nebo plicní červi (Dictyocaulus arnfieldi).
– Neinfekční bronchitidy mohou vzniknout následkem působení vysokých teplot (např. při požárech), vdechnutím dráždivých plynů (oxid uhelnatý při požárech, amoniak čili čpavek a sirnaté plyny ve špatně větraných stájích), prachu, spór plísní, roztočů i jiných alergenů, nacházejících se často v seně a slámě.
– Velmi těžké zápaly průdušek a plic vznikají následkem vdechnutí částeček potravy nebo tekutin (při polykacích potížích, špatně podaném nálevu nosojícnovou sondou apod.).
Příznaky
Akutní bronchitidy nemusejí být vždy provázené zvýšenou teplotou, výtok z nosu různého charakteru se objeví často až později, obvykle ve chvíli, kdy kůň začne pracovat. Hlavním příznakem akutní bronchitidy je kašel, ztížené dýchání, především při výdechu, veterinář slyší na plicích tzv. přídatné šelesty.
Co dělat
Veterinář by měl provést další vyšetření (endoskopie, vyšetření krve, vzorku odebraného při výplachu bronchů apod., aby mohl stanovit příčinu zánětu a určit vhodnou léčbu). Rozhodně je nutné koni dopřát dostatečně dlouhý klid a hodně čerstvého vzduchu.

Chronické bronchitidy
mohou mít různé příčiny i velmi rozdílný průběh a příznaky.
– Obvykle představují pokračování akutních infekčních bronchitid, které nebyly dostatečně léčené nebo byl kůň zaveden do tréninku příliš brzy.
– Mohou je však vyvolat i plicní červi nebo larvy migrujících střevních parazitů (škrkavky koňské u hříbat).
– Zvláštní případ představuje nozologická jednotka COPD (chronické obstruktivní onemocnění plic), o které budeme pojednávat v příslušné kapitole.
– Příčinou mohou být i alergické reakce na různé pyly trav („pastevní dušnost“, známá především v jižních státech USA).
Příznaky
Koně často opakovaně kašlou, mívají výtok z nosu, který je následkem nahromadění hlenu v dýchacích cestách, koně špatně reagují na trénink, mají sníženou výkonnost.

Akutní i chronické bronchitidy a bronchopneumonie mohou ústit v plicní emfyzém, což je destrukce plicní tkáně a roztažení plic nevratně naplněných vzduchem. Kromě výše popsaných příznaků trpí postižení koně různě závažnou dechovou nedostatečností, především v horkém počasí a při práci. Tento stav už bývá nevratný a lze ho pouze udržovat vhodnou zoohygienou, popřípadě medikací.

Bronchopneumonie

Jedná se o zánět průdušek a plic, který často nelze podle příznaků odlišit od bronchitidy.
– Hlavní příčinou jsou virové infekce,
– bronchopneumonie může vzniknout i následkem vdechnutí potravy a tekutin. K tomu může dojít při ucpání jícnu nebo obrnách mozkových nervů, při narušení funkce hltanu a hrtanu, například po operaci hemiplegie hrtanu nebo po špatném zavedení nosojícnové sondy a nalití nálevu místo do žaludku do plic, u novorozených hříbat rozštěp patra).
– Zanícená tkáň je dobrou „živnou půdou“ pro baktérie, které se mohou neškodně nacházet ve zdravých dýchacích cestách. Pokud nejsou tyto nehnisavé neinfekční nebo virové bronchopeumonie včas správně přeléčené (vhodnými antibiotiky), po jednom až třech dnech se z nich vyvinou bronchopneumonie bakteriální. Ty bývají velmi závažné a jsou spojené s tvorbou abscesů (ložisek hnisu) v plicích. Mluvíme o hnisavé bronchopneumonii, která se projevuje vysokými horečkami, apatií, nechutenstvím, ztíženým dýcháním (hlavně při výdechu), kašlem, výtokem z nosu; plíce nejsou schopné zajistit tkáním dostatek kyslíku. Náchylní bývají především mladí koně, kteří se sjíždějí z různých koutů země do prodejních stájí nebo na výstavy či svody. Transport, změna prostředí a styk s cizími koňmi je pro ně stresem, který způsobuje snížení imunity a tím i větší náchylnost k bakteriálním infekcím. Nejčastěji se jedná o všudypřítomné baktérie Streptococcus equi nebo Actinobactillus equuli, ale i jiné (viz kapitola o bakteriálních infekcích dýchacích cest).
Co dělat
V případě výše popsaných příznaků je třeba koni zajistit naprostý klid, izolovat ho od ostatních koní, dopřát mu čerstvý vzduch a ihned volat veterináře. Ten provede další patřičná vyšetření (poslechne plíce, odebere krev, provede endoskopické vyšetření jeho dýchacích cest a provede jejich výplach, z něhož může zjistit přítomnost příznaků zánětu, baktérií i jejich citlivost na různá antibiotika.
Léčby
Pokud se koně nezačnou léčit včas, hrozí jim nevratné změny v plicích, které je mohou úplně vyřadit z dalšího využití. Ani včasná a správná léčba nezaručí plnohodnotný návrat koně do sportu nebo větší zátěže. Důležitý je dlouhodobý klid (i po mnoho týdnů) a podávání vhodných antibiotik. Veterinář určí i další léky, které rozpouštějí hlen a umožňují koni lepší vykašlávání (ideální je inhalace speciálním inhalačním přístrojem).

Bursitis

Jedná se o zánět tihových váčků. Tihové váčky jsou útvary, které se nacházejí pod kůží v místech, kde kůže naléhá přímo na kost; tihové váčky zde slouží jako jakýsi polštář. Při jejich mechanickém dráždění (opakované kopání, tlak, hmoždění apod.), popř. pokud dojde k jejich poranění či infekci, váček reaguje zánětem, projevujícím se v akutním stavu zvětšením, zvýšením teploty i bolestivostí. Často jsou však záněty chronické, kdy postižené místo není bolestivé ani teplé, je pouze zvětšené.
– Zánětem může být postižen podkožní tihový váček na přední straně spěnkového kloubu; obvykle není bolestivý a kůň nekulhá.
– Podobný váček se nachází i na přední straně karpálního kloubu, který však lze snadno zaměnit s krevní podlitinou ve stejném místě, poraněním kloubního pouzdra nebo šlachové pochvy natahovače prstu.
– Známé je zvětšení tihového váčku na loketním výběžku (bursa olecrani), která bývá většinou zapříčiněno otlačením lokte o tvrdou podlahu nebo o podkovu při ležení koně.
– Zanítit se může i tihový váček mezi hýžďovými svaly u velkého chochlíku na stehenní kosti. Postiženi jsou především koně, kteří se pravidelně vzpínají. Zánět má za následek kulhání a zvětšený váček není zvenčí viditelný.
– Další mazový váček se nachází na horní straně krku koně, v místě, kde se šíjový vaz upíná na první krční obratel. Příčinou může být příliš těsně utažená ohlávky, ale i infekce baktérií Brucella abortus, která je velmi nebezpečná! Zánět může přecházet na šíjový vaz.
– Na přední straně hrudi, mezi hrudními končetinami, může vzniknout velká boule. Buď se jedná o krevní výron nebo o zánět tihového váčku uloženého před hrudní kostí nebo o reakci po vpichu injekce do prsního svalu.
– Na patním hrbolu se může objevit tzv. „pipka“ nebo „čepička“, což je zvětšení tihového váčku, nacházejícího se v těchto místech (buď podkožního nebo uloženého pod šlachou).
Bursitidu lze s omezeným úspěchem zvládnout aplikací léčiv přímo do váčku, popřípadě tlakovými obvazy. V některých případech může veterinář rozhodnout o jeho odstranění. Obvykle se však jedná o „vadu krásy“. Pokud se jedná o infekční záněty (tj. do váčku pronikly baktérie), většinou se radí váček odstranit.