Malá encyklopedie nemocí koní: E - 2.část

Endometritida

Tento pojem obecně znamená zánět sliznice dělohy. Uvádí se, že endometritidou trpí až 70 % klisen, které mají problémy se zabřeznutím.
Příčiny endometritidy mohou být různé:
– baktérie (např. streptokoky, Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, stafylokoky aj.), mezi bakteriální endometritidy patří i nakažlivá metritida klisen (CEM 77), kterou způsobuje baktérie Taylorella equigenitalis, což je onemocnění, na které se vyšetřují klisny před připouštěním;
– kvasinky a plísně.

K infekci může dojít
– při připouštění,
– během porodu nebo po něm (především při předčasném porodu),
– při pneumovagíně (= nasávání vzduchu do pochvy),
– následkem nehygienicky prováděného vyšetření a léčby dělohy,
– při selhání samočistících mechanismů,
– nebo celkově při silné infekci organismu.

Endometritida se projevuje různě, často bývá (především chronická endometritida) provázená poruchami říjového cyklu klisny, např. delší říje, vynechání ovulace (uvolnění vajíčka) nebo nepřítomnost příznaku říje. Dále je někdy možné pozorovat výtok z pochvy, především v období říje, který má šedivou (hlenovitý) nebo žlutou (hleno–hnisavý nebo hnisavý) barvu, muže tvořit špinavé povlaky na ocase nebo stehnech; pokud výtok trvá déle, muže být kůže v těchto místech depigmentovaná. Veterinář obvykle vypláchne dělohu patřičnými léky, podle potřeby podá klisně antibiotika. Někdy zvolí i hormonální léčbu. Pokud je zánět dělohy akutní a správně a včas se léčí, pak může klisna obvykle normálně zabřeznout. Nepříznivou prognózu mají klisny, u nichž je endometritida chronická (tedy trvá dlouhou dobu). Obvykle mají horší vyhlídky na další zabřeznutí starší klisny.

Enteritidy

Pojem enteritida znamená jednoduše zánět ve střevě; nic už nám neříká o jeho původu ani o jeho závažnosti. Rozeznáváme obecně
– střevní katar, což je povrchový zánět střevní sliznice, který je provázený změknutím trusu až průjmem, a
– zánět střeva, který postihuje i hlubší vrstvy střevní stěny a kromě průjmu způsobuje i poruchy celkového zdravotního stavu koně.
Obecni lze říct, že enteritida je většinou spojená s gastritidou (zánět žaludku), takže mluvíme o gastroenteritidě.
Záněty a katary můžeme také rozdělit podle vyvolávající příčiny a doby trvání na
– akutní primární střevní katary a záněty, jejichž příčinami bývají obvykle dietetické chyby (napo. nedostatečně vysušený oves a seno, nadměrné krmení pšenicí, žitem, ječmenem, kukuřicí, řepou, melasou, nedostatečně vysušeným chlebem, bramborami, ale i otrubami, jetelem apod.) – obecně nadměrné zkrmování jádra za současného nedostatku vlákniny. Dále jsou to chyby v krmení (např. nepravidelné krmení, rychlé nakrmení a brzy na to opět fyzická zátěž, stresy ve formě nadměrné zátěže, transportu apod.), krmení zkaženého krmiva, některých jedovatých rostlin, plísní, u sajících hříbat může akutní katar vyvolat i změna složení mléka matky. I některé chemikálie (mořidla, pesticidy, hnojiva apod.) dráždí sliznici střeva a vyvolávají její zánět.
– sekundární záněty jsou vyvolané střevními parazity, některými celkovými infekcemi (tuberkulóza, infekční arteritida, sněť slezinná apod.), viry (především u hříbat), baktériemi (např. salmonely, klostrídia, Escherichia coli aj.). Vyvolat je může i dysbakterióza, tedy narušení rovnováhy střevních baktérií, které vede k úhynu některých druhů a pomnožení jiných, ke které dochází často právě výše uvedenými dietetickými chybami, ale i podáváním některých léku, stresem, střevními zácpami či změnami polohy střeva.

Jak se enteritida projevuje
Jak už zde bylo uvedeno, enteritida se projevuje v první řadě průjmem, ne však u každého koně v každém případě. V těžších případech je postižen celkový zdravotní stav, narušuje se jeho krevní oběh a pH krve, kůň může být dehydratován, protože s průjmem odchází z těla hodně vody a elektrolytu. Kůň nemá chuť žrát, může být apatický, jeho peristaltika bývá zrychlená, kůň může někdy trpět kolikou. Pokud je enteritida chronická, kůň bývá mírně apatický, má sníženou výkonnost, mohou se mu po těle tvořit otoky, může hubnout. V těžkých případech je na tom velmi zle, viz Colitis X.

Léčba
Léčba veterinářem spočívá v první řadě v odstranění příčiny (nekvalitní krmivo, odčervení, antibiotika apod.) i v odstranění škodlivin přímo ze střeva (např. živočišné uhlí, projímadlo apod.). Poté má následovat jedno až dvoudenní hladovka, postupně koni podávat dietní (jemné, luční, pokud možno starší, nearomatické) seno, máčený ovesný či ječmenný šrot, lněné semínko, otruby aj., nikdy, především v těžších případech, je třeba koni dodat tekutiny a upravit jeho krevní oběh i složení krve (odpovídající infuze).

Etmoidální hematom

Jedná se o cévní anomálii čichové kosti, která se podobá nádoru a nemá jasnou příčinu. Leží pod napnutou sliznicí čichové kosti. Lze ho dobře vidět na rentgenu jako kulovitý útvar; viditelný je i endoskopicky.
Etmoidální hematomy pomalu rostou, dostávají se do nosní nebo čelistní dutiny a mohou tak způsobit dechové potíže, projevující se funěním, kašlem a „šelestem“ při dýchání. Kromě toho způsobuje výtok z nosu, v němž bývá příměs krve nebo dokonce krvácení z nosu.
Hematom se léčí operativně, tento zákrok je však spojen se závažným krvácením, které lze jen stěží utišit. V současné době se používá laserových metod pomocí endoskopu. Většinou je však třeba počítat asi do 4 let s recidivou.

Etrapment epiglotis

Jedná se vlastně o zachycení hrtanové příklopky (epiglotis) nebo jejího hrotu do postranních slizničních řas nebo do volné sliznice hltanu, která se nachází pod ní. Uvádí se, že častěji bývají postiženi plnokrevníci a američtí klusáci, velkou roli zde hraje i hypoplazie (tedy jakési nedovyvinutí) hrtanové příklopky a tato situace je často spojená s dorzální dislokací měkkého patra (viz patřičná kapitola).
Toto zachycení může být jen dočasné (může se stát, že se nikdy neprokáže nebo se naopak zjistí jako náhodný nález) nebo trvalé; v tomto případě pak na hrotu příklopky často dochází k těžkým zánětům.

Jak onemocnění poznáme

Pokud se jedná o dočasné zachycení, nemusíme onemocnění nijak poznat. Trvalé zachycení však je překážkou v dýchání, zužuje totiž dýchací cesty; koně při práci mohou „chroptět“. Pokud je postižení menšího rozsahu, pak se projeví spíš „jen“ ve snížení výkonnosti koně. Často takto zachycená hrtanová příklopka ztěžuje polykání, kůň často vdechuje potravu a proto při krmení kašle.

Důležité však je vyšetřit koně endoskopem, někdy je dokonce nutné vyšetřovat ho během zátěže na „trenažéru“ při zvyšující se rychlosti nebo opakovaně po práci. Tak se zjistí, do jaké míry etrapment narušuje celkový stav koně.

Co s tím

Pokud se zjistí, že etrapment způsobuje dechové potíže nebo snižuje výkonnost koně, lze přistoupit k operaci. Existují metody, kdy se slizniční řasy naříznou přes nos za dohledu endoskopu a epiglotis se osvobodí. Je třeba vždy myslet na možné komplikace této metody (poranění jiných měkkých tkání v nosní dutině či hltanu).

Exostózy v oblasti metakarpu a metatarzu

Jedná se o výsledek chronického zánětu okostice, který začne kostnatět a vytvoří na postiženém místě tvrdou kostěnou bouli; té se často také říká návní kost. Exostóza může vzniknout vlastně kdekoli na kterékoli kosti, my se blíže podíváme na ty nejnápadnější, tedy nacházející se na dolních polovinách končetin, na metakarpu („přední holeň“) a metatarzu („zadní holeň“).
Exostózy zde vznikají většinou následkem statického působení (tah vazů, šlach, kloubního pouzdra), zánětu měkkých tkání v okolí, mnohem méně pak přímo poraněním (uhození, kopnutí apod.).
Podle toho, na kterém místě se exostózy nacházejí, se jedná buď jen o „vadu krásy“ nebo mohou způsobit zdlouhavé a špatně léčitelné kulhání.

Relativně běžná je návní kost nacházející se na vnitřní ploše metakarpu, asi dlaň pod karpálním kloubem. Vzniká následkem silného tahu za metakarpální vaz, který muže kostnatět, a tak splyne ve své horní části vnitřní bodcová kost se třetí kostí záprstní (= „přední holeň“). Kůň může zpočátku kulhat, ale později se jedná většinou o „vadu krásy“, kterou nemá smysl léčit.

Exostózy mohou vznikat kdekoli na vnitřní či zadní ploše bodcových kostí nebo třetí záprstní kosti; příčinou je úraz, nadměrný tah za vazy, povázky, šlachy, který muže být nikdy vyvolán i spoluúčastí velké námahy a vadného postoje končetiny. Někdy jsou tyto viditelné změny provázené kulháním, především na počátku onemocnění. V tomto stádiu musí zasáhnout veterinář, který koni podá protizánětlivé léky; kůň musí být v naprostém klidu. Později může pomoct vhodné korektivní podkování, někteří odborníci ještě stále nezavrhují blistrování, které se však musí řídit přísnými pravidly.
K exostózám patří i „šinbajny“ mladých plnokrevníku v tréninku. Jedná se o drobné prasklinky na přední ploše třetí záprstní kosti („přední holeni“), které jsou provázené zánětem, kulháním a kostnatěním okostice. Za příčinu se považuje kombinace více faktorů: velké nárazy při tréninku mladého koně, ještě nevyvinutý pohybový aparát koně, zvíře stále roste, poruchy metabolismu a další faktory. Později, po vymizení zánětu a kulhání, se ztluštěniny „slijí“ a v přední části těchto kostí pak zůstane zesílená kost, která bude v budoucnu lépe odolávat velké dostihové zátěži (jedná se tedy o adaptační reakci). Je třeba si však uvědomit, že ve chvíli kulhání je nutné koni dopřát klid a patřičné veterinární ošetření.

Pokud vynecháme špánek, který budeme podrobněji popisovat v patřičné kapitole, na pánevních končetinách jsou známé dva typy návních kostí. Prvním je tzv. „zaječí kost“ neboli „zaječí noha“, což je zduření, které se nachází zezadu v dolní části hlezenního kloubu, pod patou. Je buď vrozené (vadný postoj) nebo vzniká následkem zánětu šlachy hlubokého ohýbače, popř. její vznik podmiňuje nedostatečná pevnost vazu v daném místě nebo nadměrné natažení hlezna. V počátečním stádiu opět bývá tento proces bolestivý a je třeba ho veterinárně řešit.
Známá je i „srnčí kost“, což je zduření kosti na vnější ploše „zadní holeně“ pod hleznem.