Porod scinků Tiliqua scincoides
Jen málokdy se chovateli podaří být přítomen tomu šťastnému okamžiku. Jistě to znáte, čekáte na porod nebo snášku každý den a právě když k tomu dojde,...
Je 126. den od pozorovaného páření a na samičce není krom obliny v pánevní oblasti nic výrazného vidět. Zrovna v 10 hodin dopoledne jsem ji pozoroval a v duchu si říkal, že ta „mrcha“ nejspíš ani nic nečeká. Teď je poledne a já jdu kolem terária. Vlastně hledám nějaké fotografie v registračce a pak jen tak mimochodem přejedu očima po nádržích.
Co je to tam za svinčík, pomyslel jsem si a naklonil se blíž. Všude po substrátu se povalují malí scinkové a samička mezi nimi zvedá ocásek. Musím říct, že jsem zareagoval okamžitě. Najít fotoaparát a dát do něj film bylo otázkou pár vteřin a už sedím za stativem a pozoruji ten zázrak zrodu nového života.
Samička zvedá celou zadní třetinu těla a se zadníma nohama ve vzduchu zatlačí. V kloace se objevuje hlavička mláděte…Takřka vzápětí vidím jeho první zívnutí a nadechnutí.
Samička si krátce odpočine, jen tak pět, deset vteřin a pak jediným stahem svalů vypudí naráz celé tělíčko mláděte.
Sama poodleze a my můžeme vidět čerstvě narozené scinčí miminko, které je spojeno se žloutkovým váčkem.
Žloutkový váček vzápětí samo požírá.
Samice se zatím přemístila, aby pokračovala s porodem dalšího mláděte. I teď probíhá vše velmi rychle.
A brzy je na světě další z početných ratolestí.
Předcházející mládě zatím pozřelo žloutkový váček a spokojeně odpočívá.
Mladí jsou velmi životaschopní a neváhají se hladově vrhnout i na žloutkový váček čerstvého sourozence. Matka své potomky během porodu i po něm sveřepě hlídá a neváhá zaútočit ani na chovatele. Je po všem.
