Astrild žlutobřichý je skromný exot

Tento druh astrildovitých pěvců patří do rodu Estrilda. Jeho vlastí je severovýchodní a východní Afrika, od Etiopie k jezeru Njasa. Spolehlivě se rozlišují pouze dvě zeměpisné formy. Je pravděpodobné, že v nejjižnější části prostoru rozšíření existuje ještě třetí forma, ale to musí ještě vědci ověřit. O biologii tohoto astrilda není dostatek zpráv. Obývá středohoří i husté porosty při březích řek. Mimo dobu hnízdění se sdružuje do menších hejn. Živí se drobnými semínky a hmyzem. Kulovité hnízdo s postranním vchodem si staví na zemi nebo velmi těsně nad ní.

Popis

První dovoz do Evropy se uskutečnil v roce 1877. K dovozům dochází jen zřídka, v některých letech na trhu chybí úplně. Svým zbarvením se velice podobá svému příbuznému astrildu šedému, s ním bývá někdy zaměňován. Při pozorném posouzení je ovšem rozdíl jasný: astrild šedý má zobák červený, astrild žlutobřichý má zobák tmavý, jen okraje horní čelisti jsou červenavé. Velikost astrilda žlutobřichého je mezi 10 až 11 cm.

Pořiďte prostornou voliéru

Astrildy žlutobřiché je možno chovat v klecích (délka např. 100 cm), ale jejich vlastnosti se mohou plně uplatnit v prostorné voliéře. Při uvykání po dovozu vyžadují teplotu mezi 20-25 °C, po aklimatizaci postačí teplota 18--20 °C. Vhodné je také umístění ve venkovních voliérách, ale v zimních měsících vyžadují vytápěný prostor minimálně na 15 °C.

Předpokladem pro docílení odchovu jsou nejen prostorné voliéry, ale i jejich vybavení. Osázení vhodnými dřevinami, doplněné stvoly rákosu nebo bambusu i smrkovými či borovými haluzemi. Podlaha má být pokryta silnou vrstvou říčního písku, jen v jednom místě (např. v koutě) ji nahradíme směsí písku s rašelinou a vysázíme do ní sazenice vřesu a kapradí. Astrildi (platí o převážné většině druhů) se velmi rádi koupou, proto je nutno pravidelně každý den měnit vodu ve větších plochých mísách.

Hnízdění a snůška

Astrild žlutobřichý si staví hnízdo v těsné blízkosti podlahy voliéry, maximálně do výšky 50 cm. S oblibou používá opuštěná hnízda jiných drobných exotů. Jako stavivo dáváme suchou jemnou trávu, kokosová a sisalová vlákna, laty rákosu, zvláště doporučuji suchou trávu psineček tenký (rod Agrostis). Má tu vynikající vlastnost, že i po dokonalém usušení (je to nutné pro uskladnění) zůstává elastická. Některé páry astrildů žlutobřichých přistavují k již hotovému hnízdu tzv. “samčí” hnízdo, které má odlákat pozornost škodné od vlastního hnízda.

Snůška čítá 4-6 vajíček, doba vysezování je 12 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří 16-17 dnů. Po uplynutí pěti dnů již začínají mladí sami zobat a za dalších 12-14 dnů jsou plně soběstačná.

Krmení

Ke krmení dáváme různá drobnozrnná prosa, travní semena v klasech. Osvědčila se také směs semen pro konopky a zvonohlíky, jak ji nabízí odborný obchod. V zimních měsících si zvyknou na kus jablka nebo list salátu. V době pelichání nabídneme také plátky salátové okurky (obsahují kyselinu křemičitou důležitou pro zdraví). Doplňme ještě, že v prvních dnech po vylíhnutí mláďat je vhodné podávat larvy komárů, dafnie, mšice, později také právě svléknuté (tedy bíle zbarvené) moučné červy nebo muší larvy.

Příklady chovu

V současné době nabízejí někteří němečtí obchodníci častěji právě astrildy žlutobřiché. Je možné, že si je opatří některý z našich obdivovatelů drobných exotů. Pokud se tak stane, uvítáme na stránkách Fauny některé zajímavé údaje.

Podle zprávy uveřejněné v časopise Chovatel (r. 1979) u nás odchoval astrildy žlutobřiché chovatel St. Kralovanský. Co o nich napsal: V lednu 1979 si koupil pár, který umístil do společnosti asi 30 kusů různých druhů astrildů do pokojové voliéry o rozměrech 1,5 x 2,2 x 2,7 m. Krmil prosem, mohárem a máčenými mravenčími kuklami. Astrildi si nejvíce oblíbili máčené klasy senegalského prosa, které zavěšoval ve svazcích asi do 2/3 výšky voliéry.

Jelikož bylo příznivé počasí, přemístil je chovatel K. z pokojové voliéry do venkovní voliéry. Ta byla celá zakrytá, na přední stěně byly upevněny rámy s napnutou fólií (za zvláště příznivého počasí bylo možno tyto rámy odstranit). Polovina střechy voliéry je prosklená. Voliéru je možno vytápět a teplotu automaticky regulovat. Rozměry voliéry byly 3 x 2 x 2,2m a kromě páru astrildů žlutobřichých zde bylo ještě osm párů různých malých astrildů.

Již po uplynutí dvou dnů začali astrildi stavět hnízdo, ale nikoliv blízko podlahy, ale na střeše hnízdní budky zavěšené ve výšce dvou metrů. Ve voliéře je dostatek hnízdních příležitostí, protože je zarostlá keři buxusu a divokým chmelem. Při stavbě hnízda používal sameček silné proužky lýka, na výstelku hnízdní kotlinky sisalová vlákna. Na hotové hnízdo přistavěl sameček ještě otevřené hnízdo ze suché trávy. Zde se zdržoval jen sám. Stavba celého hnízda trvala 4 dny. První vejce snesla samička 9. května, snůška čítala 4 vejce. Z nich se vylíhla čtyři mláďata. Snůšku zahřívala samička střídavě se samečkem. Ke krmení brali astrildi čerstvé mravenčí kukly a naklíčené senegalské proso v klasech a pilně lovili hmyz, který zalétl do voliéry. O vaječnou míchanici neměli astrildi zájem. Mláďata opustila hnízdo po 18 dnech. Byla dobře opeřená a výborně létala. Rodiči byla dokrmována ještě asi deset dnů.

Z literárních pramenů jsem se dověděl, že astrildy žlutobřiché odchoval 1924 Schütze (Německo), 1936 prof. Steiner (Švýcarsko), dále Decoux (Francie) a Af Enehjelm (Finsko).

Použitá literatura:
Giebing, M. Biologie des Zügelastrilds
Časopis AZN 10/00
Immelmann, Steinbacher, Wolters (1965):
Prachtfinken, vyd. H. Limberg (Aachen)
Kralovanský, St. (1979): Zdařilý odchov astrildů žlutobřichých
čas. Chovatel, Praha
Vít, R. (1965) Astrildovití pěvci
SZN, Praha