Parazité holubů - ektoparazité

Vrcholící léto s nastupující výstavní sezónou je obdobím, ve kterém bychom měli naši péči zaměřit na boj s vnějšími(ekto) parazity. Léto je pro tyto drobné živočichy patřící mezi pavoukovce a drobný hmyz nejpříznivějším ročním obdobím - na holubníku a v hnízdech je množství holoubat, což spolu s nadprůměrnými teplotami vytváří ideální podmínky k urychlenému vývoji parazitů. Zatímco slabá invaze nepředstavuje pro holuby přílišné nebezpečí, dochází při větším napadení ektoparazity ke špatnému vývinu opeření, chudokrevnosti a dalším nežádoucím jevům, které mohou v extrémních případech způsobit i úhyn holuba. Imunitní systém dobře kondičně připraveného holuba se dokáže sám vypořádat s řadou nemocí, při současném napadení parazity však tuto schopnost ztrácí. Ektoparazité představují nejen oslabující faktor, ale mnohdy jsou i aktivními přenašeči infekčních onemocnění - viróz, či mezihostiteli trichomoniád, vnitřních parazitů apod. Mezi nejčastější ektoparazity, kteří již dlouhá desetiletí zamořují chovy okrasných i poštovních holubů řadíme následující druhy.

Péřovka holubí

Péřovka holubí, patřící mezi parazitující drobný hmyz - všenky je nejznámějším a nejvíce rozšířeným ektoparazitem. Na její výskyt nás upozorní poškozené peří, kde nacházíme vyhlodaná místa na okrajích, či chodbičky napříč perem. Všenky se živí nejen peřím, ale i prachem z peří a šupinkami kůže. V největším množství je nacházíme v podobě tmavých, nepohyblivých, nebo jen mírně pohyblivých tyčinek na spodní části křídel. Při větší invazi jsou všenky běžně viditelné i na opeření krku a hlavy.

Zákožky

Zákožky řádíme mezi parazitické roztoče, živící se zpravidla částečkami peří, odumřelými tkáněmi a buněčnými tekutinami. Zákožky vnikají až do pokožky, kde vyvrtávají chodbičky, do kterých kladou vajíčka. Svojí činností holuby velmi ruší, neboť vyvolávají silné svědění, holubi nevydrží klidně stát. Nejčastějším místem nálezu zákožek je běhák holuba, kde pozorujeme po činnosti zákožky svrabové - holubí šupinatý povrch, další z rozšířených druhů - zákožka kuří způsobuje dokonce vápenku. Napadená místa na ostatních částech těla ztrácejí opeření. K úspěšné likvidaci zákožek je vhodné odstranit mýdlem na praní nebo glycerínem na kůži vytvořené šupiny a poté na postižená místa nanést 5 % roztok prací sody. Léčbu opakujeme po čtrnácti dnech a podáváme během ní vitamín A.
Všenky i zákožky mají na svědomí zvýšenou lámavost per, někdy způsobují jejich nedokonalý vývin a dochází až k výskytu holých míst, nejčastěji na voleti. Po celou dobu vývoje parazitují přímo na holubech.

Čmelík ptačí

Čmelík ptačí se oproti tomu živí krví a všechny jeho vývojová stadia žijí mimo tělo holuba. Pobývá většinou ve škvírách na různých částech holubníku a své hostitele vyhledává jen v období vlastního sání krve, které se odehrává převážně v noci, jen vyjímečně, při velkém rozšíření nalézáme čmelíky na holubech i přes den. Nejlákavějším zdrojem potravy jsou pro čmelíky nepohyblivá holoubata, která při silné invazi roztočů zaostávají v růstu a trpí chudokrevností, která vede v krajním případě až k jejich úhynu. Čmelíci jsou velmi odolní, vydrží při životě až do teploty - 45 °C a hladoví přežívají až jeden rok. Vzhledem k nočnímu životu těchto velmi škodlivých parazitů, možných přenašečů mnoha nemocí, je poměrně nesnadné jejich zjištění. Zatímco “hladový” čmelík je nenápadně zbarvený, velikosti asi 1 mm, dochází po napadení holuba k jeho mírnému zvětšení a změně zbarvení na jasně červenou. Takto zbarvení roztoči neuniknou pozornosti pečlivého chovatele jak na vybavení holubníku, tak i na vnitřní straně křídel holubů, kde však nález čmelíků znesnadňuje jejich velmi rychlý pohyb. Někteří odborníci doporučují přejet prsty bidla a když se zbarví do červena je to jasná známka výskytu těchto parazitů(úkon provádíme v rukavicích).

Klíšťáci

Klíšťáci představují u holubů méně obvyklé ektoparazity, nejčastěji se objevují druhy klíště holubí a klíště ptačí. Mají mnoho podobného se čmelíky - žijí mimo tělo holuba, které napadají jen při (nočním) sání krve, vydrží extrémní teploty a bez zdroje potravy dokonce i několik let, mohou způsobit chudokrevnost vedoucí až k úhynu mladších holubů a rovněž i parazitovat na člověku. Hlavní důvod jejich menšího rozšíření než u čmelíků spočívá v délce jejich vývojového cyklu, která činí v ideálních podmínkách 64 dnů, oproti týdennímu cyklu čmelíků. Na výskyt klíšťat nás může upozornit vedle skleslosti holubů a hlavně holoubat i přítomnost zarudlých zánětlivých ložisek po prodělaném sání krve na těle holubů.
Mimo uvedených ektoparazitů oplývají schopností napadnout organismus holubů i některé další druhy. Jejich výskyt coby parazitů v našich chovech holubů však není významný a co je podstatné - dnešní prostředky proti ektoparazitům jsou schopny likvidovat všechny druhy.
Hubení ektoparazitů zahajujeme po důkladném vyčištění a dezinfekci holubníku. V dřívějších dobách holubáři velmi často využívali jako prevenci antirazitické účinky ořechového listí, které vkládali do výstelky hnízd. Terapeutický účinek však ořechové listí nemá.

Jak na parazity

Dnes jsou široké chovatelské veřejnosti velmi známé sprejové preparáty, které spolehlivě likvidují všechny ektoparazity, neučinkují však na jejich vajíčka, a proto je nutno léčbu po zhruba 14 dnech opětovně provést. Vybraný přípravek ve spreji nanášíme několika vstřiky na opeření holuba, přičemž neopomeneme ošetřit i spodní část křídel a naopak vynecháme oblast kolem očí a zobáku. Mezi nejpoužívanější přípravky patří:

ARPALIT 1% nebo 5 %
BIOLIT TP
DIFFUSIL V-MR
BIO KILL

Antiparazitický účinek udává i šampon do koupele pro holuby BRILLIANT a mnohé další přípravky, které však někdy bývají určeny pouze k postřiku holubníku, nikoli holubů(1% METATION, atd.), dále jsou nabízeny antiparazitické prášky do hnízd, antiparazitiky napuštěné odpařovací přípravky k zavěšení na strop holubníku, kde se účinné látky postupně uvolňují, apod. Běžné přípravky je možno zakoupit v drogeriích, speciální preparáty pro holuby pak seženete v obchodech se zvířaty, na burzách, trzích a na rozsáhlejších tuzemských a zahraničních výstavách drobného zvířectva. Protože jsou uvedené prostředky v podstatě jedovaté, musíme vždy dodržovat návod k jejich aplikaci, jinak vystavujeme riziku zdravotních potíží nejen naše svěřence, ale i sebe.

Zcela mimořádný význam v boji s vnějšími, ale zároveň i vnitřními parazity zasluhuje látka objevená japonskými a americkými vědci v roce 1975. Z půdy se jim podařilo izolovat plíseň Streptomyces avermitilis, jež produkuje avermektiny - látky mnohonásobně účinnější, než obsahovala v té době známá antiparazitika. Ze skupiny avermektinů byl vědci vybrán IVERMEKTIN jako produkt k výrobě antiparazitik mimořádně účinných v boji s ektoparazity jako jsou všenky, vši, zákožky, klíšťata a endoparazity - oblými červy parazitujícími v žaludku, plících a střevech. Po uvedeném objevu se postupně začala na trhu objevovat řada, (většinou injekčních) preparátů s touto účinnou látkou. U nás je nejznámější francouzský přípravek IVOMEC. V holubářské praxi se ivermektin začal brzy užívat a to s naprosto vynikajícím účinkem. Oproti jiným účinným látkám není jedovatý, podobně jako ostatní přípravky však neučínkuje na vajíčka parazitů, a proto se léčba po 7 - 14 dnech opakuje. Podává se v O,8 % - 1,0 % koncentraci a je natolik účinný, že stačí aplikovat 1 kapku na kůži holuba. Aplikace je tedy rovněž naprosto jednoduchá a někteří chovatelé dokonce udávají plnohodnotný antiparazitický efekt při aplikaci mimo tělo holuba - po jedné kapce do budníků a na sedačky a pár kapek na podlahu holubníku. Jediný možný problém s ivermektinem je ve vyšší ceně této látky a dalším problémem je i to, že u nás není oficiálně nabízen žádný preparát pro holuby s touto účinnou látkou. V praxi se tedy dováží tyto preparáty z Německa, např. APARAZIT, anebo se vyrábějí z Ivomecu a podobných preparátů. Miniseriál o parazitech holubů završí pojednání o endoparazitech v příští Fauně.