Chov hýlů mexických

Od svých 4 let jsem začal navštěvovat neměckou mateřskou školku v našem městě, kde jsem získával kontakty s německým jazykem. Potom následovaly od třetí třídy obecné školy hodiny němčiny. Cenné byly pravidelné prázdninové pobyty v tehdejším pohraničí, kde jsem potkával zanícené chovatele ptáků, především pěnkavovitých, a získával jsem první zkušenosti. Navštěvoval jsem také zoo obchody v Praze i Hradci Králové. V obchodech byli často k vidění hýlové mexičtí, kterým bych chtěl dnes věnovat více pozornosti.

Popis (podle Karáska, 1935)
1,0 čelo, široký pásek přes oko, přední krk a kostřec jsou oranžově až karmínové červené. Břicho a spodní krovky křídelní jsou špinavě bílé, hnědě páskované, ostatek vrchu těla je hnědý, křídlo a ocas černohnědé. Zobák tmavě rohově hnědý, nohy hnědé.
0,1 je stejně zbarvena, jen červené zbarvení je nahrazeno zbarvením hnědým.
Délka 15 cm, křídlo 8 cm, ocas 6,5 cm.
Podle Petra Podpěry bylo popsáno celkem 11 zeměpisných forem, což dokazuje úžasný rozsah obývaného prostoru.

Původ – rozšíření
Původně pocházel Hýl mexický, jak je z jeho názvu zřejmé, z Mexika, později se rozšířil do jihozápadní části USA. V mezidobí se rozšířil, s výjimkou některých regionů centrální Ameriky, na celý severoamerický kontinent a dokonce do jihozápadní Kanady. Vyskytuje se ve všech klimatických pásmech, od mírných šířek až k polopouštím. V roce 1940 bylo větší množství exemplářů vysazeno do přírody v prostoru New York (východ USA). Ve své domovině je hýl mexický částečně tažný. S ohledem na široké nespecifické nároky (polootevřené stromové a křoviné prostory, parky, zahrady, předměstí velkých měst, atd.) se rychle usadil v nových životních prostorech. Nyní patří k nejhojnějším ptačím druhům na celém severoamerickém kontinentu.
V současné době mají stavy v některých regionech klesající tendenci. Důvodem je rychle se rozšiřující bakteriální infekce očí, která často končí smrtí. U hýlů chovaných v Evropě se dosud tato nemoc neobjevila.

Umístění hýlů mexických
Chov je možný v prostorné kleci (proletovačce) se zajištěním výletu do prostoru obytné místnosti. Zkušení chovatelé doporučují umístění v kombinované voliéře (vnitřní kombinovaná s výletovou částí), protože hýlové potřebují aktivně létat. Výletovou voliéru osázíme vytrvalými křovinami jako jsou túje, černý bez, zimostráz a další. Ač opadavé, výborně se osvědčilo asijské rdesno sachalinské, jelikož výhony mohou v několika týdnech dosáhnout délky až dva metry.
Podle zkušeností některých chovatelů není sice nárok hýlů mexických na koupání veliký, přesto by se měly používat větší mísy a voda by se měla nejméně jedenkrát denně vyměňovat. Hýlové jsou vůči počasí málo citliví a mohou být po celý rok umisťováni ve venkovní voliéře, pokud je zde dostatečná ochrana před studenými větry a zajištěno nezamrzání vody.
Hýl mexický je snášenlivý druh, který může být bez problému chován společně s menšími druhy ptáků, např. s čížky, kanáry, apod. Podle karáska byli často odchováváni Kříženci s kanárem, zvonkem zeleným, s konopkou aj.
Někteří chovatelé uvádějí, že jejich samci hýlové se nesnášejí ve společnosti červeně zbarvených ptáků, ať se jedná o jedince vlastního druhu nebo např. červené kanáry. Uvedené obavy nebylo možno věrohodně ověřit, proto lze doporučit vše prakticky vyzkoušet.

Krmení
Hýlové mexičtí jsou, podle názorů odborníků, převážně vegetariáni a nejsou vybíraví. Přesto by mělo být složení krmených dávek střídavé. Základem je směs semen pro lesní ptáky. Budou-li hýlové v zimních měsících umístěni ve venkovní voliéře, je nutno zvýšit podíl olejnatých semen (např. slunečnice). Je známo, že živočišná potrava (mouční červi nebo muší larvy) je hýly konzumována v době hnízdění a při odchovu mladých jen velice váhavě. K obohacení nabídky druhů krmiv se doporučuje:
a) čerstvé ovoce (především hrušky),
b) smetánka lékařská (pampeliška) – listy a polozralá semena,
c) ptačinec žabinec a zelenina všeho druhu,
d) pupeny různých stromů a keřů (např.bříza, jabloň aj.),
e) plody všeho druhu, např. bez černý, jeřáb, hloh, hlohyně šarlatová (pyracantha),
f) polozralé a zralé semeníky trav a dřevin (např. olše),
g) na tvrdo uvařené vejce ve skořápkách,
h) vaječné odchovné krmivo v době hnízdění a odchovu.

Při hledání potravy cvičí a šplhají hýlové všude se zájmem, proto se doporučuje umisťovat plody a semenáče vysoko na pletivu.

Chov
Hýl mexický patří k těm druhům karduelidů, které lze velmi snadno odchovat a proto ho lze doporučit i začínajícícím chovatelům. Je třeba připomenout, že hýlové často ztrácejí po přepeření červenou barvu, která je nahrazena barvou žlutohnědou. Částečně tomu lze předcházet zvyšováním dávek karotenu.

Jak probíhá tok
Sameček poskakuje okolo vyvolené samičky a přitom si příjemně pohvizduje a v zobáku drží stéblo trávy. Po vyvrcholení toku zakloní zpívající sameček hlavu dozadu, vztyčí ocas kolmo do výšky a lehce spustí křídla. Samička se při toku chová celkem lhostejně. Se zvyšující se aktivitou toku dochází ke stále častějším kopulacím a opakovanému krmení samičky samcem.
Se stavbou hnízda začíná pár hýlů asi v polovině dubna a používá k tomu různá rostlinná vlákna, zvířecí chlupy a to vše umisťuje na vybrané místo volně v křoví. Stavba může někdy trvat jen jeden den.
Hýlové někdy používají na základ hnízda košíčky známé z chovu kanárů, hnízda „půlová“, drátěné košíčky maskované snítkami jedle. Ve výběru místa pro založení hnízda jsou hýlové velice flexibilní. To dokazuje nález hnízda, které bylo postavené přímo na domě.

Ke snůšce dochází ve venkovní voliéře v době od poloviny do konce dubna. Snůška čítá 4–5 vajec. Jsou bílá, mírně tmavě skvrnitá a zahřívá je po dobu 12–14 dnů pouze samička. Sameček ji občas krmí. Kontroly průběhu hnízdění lze bez obav provádět podle potřeby chovatele, protože hýlové zůstávají stále klidní. V průběhu jedné sezóny dochází ke 2–3 hnízděním. Inkubace trvá 12–14 dnů. Mladé krmí zpočátku výhradně samička, později se připojí také sameček. V tuto dobu se doporučuje podávat střídavé a pestré krmení, ale živočišné krmení není nutné. Jak jsem již uvedl, hýlové ho přijímají velice váhavě a neochotně.
Po uplynutí 6–7 týdnů jsou mláďata soběstačná. Přepeřování ze šatu mládí trvá nejméně 4 měsíce. Je jistě zajímavé, že ve své domovině přepeří mladí samečci ještě v roce vyhnízdění na červené zbarvení. Literatura uvádí, že v Německu odchovaní hýlové mexičtí nevykazují žádné partie červeného zbarvení, ale je nahrazeno zbarvením okrovým až oranžovým. Takže z toho vyplývá, že hýly, odchované k výstavním účelům, lze vystavovat s označením „ne zcela vyvinutí“. V případě, že nepodáváme hýlům před prvním přepeřováním krmiva, která obsahují karoten a chlorofyl, červená barva opeření se nemůže vyvinout.

Použitá literatura:
Karásek, dr. J. (1935) – Cizokrajní ptáci chovaní v klecích KPEP, Praha
Klose, O. – Haltung, und Zucht des Mexikanischen Karmingimpels AZ 5/06
Podpěra, P. (2004) – Zrnožraví pěvci celého světa EPAVA, Olomouc
Rutgers, A. (1970) – Handbuch fur Zucht und Haltung fremdlandischer Vogel
Neumann – Verlang, Radebeul