Asijští chřestýšovci rodu Trimeresurus - část II.

Chřestýšovec zelený

Chřestýšovec zelený, někdy také znám jako běloretý, je u nás nejčastěji chovaným a množeným druhem. Hlava je srdcovitého tvaru, čenich je tupý, oko je žluté, velké štěrbinovité. První horní štítek (retní) je spojený s nosním štítkem. Ve středu těla je 21-23 dorzálních řad kýlnatých šupin. 160 ventrálií, 136 subcaudálií. Horní strana těla je světle až tmavě zelená, břišní strana je žlutá až žlutozelená, ocas je tmavě červený až černý. Strany hlavy pod okem jsou nazelenaté až žlutavé. Na hlavě bývá bílá postokulární linka přecházející ve ventrolaterální bílou linku, u samců bývá doplněna červenou. Samicím může tato linka chybět. Samci jsou velmi štíhlí a menší 50 -- 75 cm, samice jsou robustnější a delší 60-104 cm.

Chřestýšovec zelený vytváří 3 poddruhy: Trimeresurus a. albolabris se vyskytuje v SV Indii (SZ Assam) jih Číny, Maiman, Thajsko, Laos, Kambodža, Vietnam, Honkong, Malajský poloostrov, Nikobary, Borneo, Sumatra, Jáva, Sulawesi a Madura.

Obývá zalesněné oblasti a zarostlé polní oblasti. Je převážně stromovým druhem, ale může být nalezen i na zemi v hromadách dřeva. Loví převážně v noci malé hlodavce, žáby a ptáky. Jeho jed je hemotoxický a úmrtí jsou velmi vzácná. Samice průměrně rodí 6-16 mláďat, ovšem v zajetí může docházet u velkých samic k početným porodům - 18 mláďat (Zajac 1998), 22 mláďat (Grabriel 1997), 26 mláďat (1998 Gabriel), 44 mláďat (Megner, Neumann 1999), 23 mláďat (Gabriel 1999), 25 mláďat (Šimek 2000).

Samozřejmě záleží na velikosti a genetické čistotě a zralosti chovných zvířat. Můj chovný pár T. albolabris albolabris pochází z odchovu 1. generace od rodičů pocházející z Indonesie. Samec je dlouhý 65 cm a samice 95 cm. Mimo dobu páření chovám obě pohlaví odděleně v teráriích 60x60x70 cm, dxhxv (samice) a 30x40x30 (samec). Samici jsem připouštěl poprvé v roce 1999 (podzim), kdy samici byly 3 roky a měřila 89 cm. K prvnímu páření došlo 1.9. 1999, 6.9., 25.9., 3.10., 17.10. a 23.10 1999. V tomto období samice i samec normálně přijímali potravu. Naposledy přijala dvě myši 6.2. 2000 a 1.7. porodila v ranních hodinách 25 zdravých mláďat. Tento porod byl “čistý” bez mrtvých mláďat a neoplozených vajec. Také kolega Rudolf Gabriel zaznamenal plnohodnotné porody u svých samic. Bžezost trvala cca 230 dní, čili 7 měsíců a něco, tedy asi 2 měsíce po posledním páření. Mláďata měřila 23 -- 25 cm, poměr pohlaví byl 11:14. Pro svou agresivitu jsem mláďata umístil jednotlivě do 3 litrových sklenic, které jsem vybavil rašeliníkem a větvičkami. V prvních měsících mláďata přijímají vodu z listů rostlin, je nutno denně rosit, ale také v období svlékání je vlhkost velmi důležitá. K prvnímu svlékání došlo za 10 až 15 dní, poté již přijímali malé žabky (Rana temporaria), po několikerém nakrmení přijímali myšata hlavně samice, někdy stačí myše “naparfémovat” žabím pachem. Při dobrém krmení mláďata dosahují do 1 roku 50 cm. I když jsou chřestýšovci schopni páření ve věku 18 měsíců, doporučuji rozmnožování ve věku 30-36 měsících života. Zamezíme tím, zbytečným ztrátám mladých, v některých případech i březích samic. V době, kdy píši tyto řádky je má chovná samice těsně před dalším porodem. O počtu mladých a průběhu porodu vás budu informovat.

Chřestýšovec assamský

Chřestýšovec assamský je dalším u nás chovaným druhem, který je u nás občas množen. Hlava má úzký trojúhelníkový tvar a špičatější čenich, základní zbarvení je tmavě zelené, břicho je žlutobílé, svrchní zbarvení ocasu je červenavé. Bílá, červeně ohraničená linka u dospělců může chybět. Horní retní štítek je plně oddělen od nosního štítku, oči jsou světle červené, ve středu těla je 17-23 řad dorzálií (tento popis odpovídá T. p. popeorum). Dorůstá 90-100 cm.

Popis T. popeorum sabahi: Vrchní zbarvení hlavy a těla je tmavě zelené, hřbet může být lehce nahnědlý. Strany hlavy pod okem jsou světle zelené se žlutými skvrnkami. Oko je malé pískově žluté. Břišní strana je tmavě zelená se žlutým nádechem, anální štítek je žlutý. Bílá ventrolaterální linka je naspodu zeleně ohraničená, na této bílé lince má nepravidelně rozmístěné žluté skvrny. Na ocasu má bílá linka modrý nádech. Ocas je červený, někteří jedinci mají někdy žluté břicho. Můj chovný samec má 20 dorzálních řad, 156 ventrálií, 108 subcaudálií. Samice má 20 dorzálií, 158 ventrálií, 108 subcaudálií.

Chřestýšovec assamský má 3 poddruhy: Trimeresurus p. popeorum obývá oblasti Himalají, Assamu, Barmy, Thajska, Malajského poloostrova, Sumatry, Bornea. T. popeorum sabahi obývá provincii Sabah na Borneu. Obývá deštné pralesy a čajové plantáže. Většinou se zdržuje na stromech, vzácně bývá nalezen na zemi. Loví myši, ještěrky, žáby a ptáky. Jeho jed je hemotoxický a účinnější než u T. stejnegeri, T. albolabris a T. gramineus. Samice zpravidla rodí 7-12 mláďat, 12-- 20 cm dlouhých. V loňském roce se mi zdařil odchov u T. p. sabahi, kdy samice porodila 21 mladých velikosti 19-23 cm. Jiný odchov tohoto poddruhu u nás mi není znám.

Trimeresurus popeorum sabahi potřebuje pralesní terárium hustě osázené rostlinami a větším množstvím větví a vysokou vzdušnou vlhkostí. Na dno se mi osvědčila větší vrstva rašeliníku. Teplotu udržuji kolem 26 - 29 °C přes den a 18 - 20 °C v noci. Chovný pár obývá společně terárium 53x60x90 cm (dxhxv), k prvnímu páření došlo pouze 21.12. 1999, poté 2.1. 2000, další jsem již nezaznamenal. Během ledna samice pozřela 15 myší, poté již potravu nepřijala a 10.8. 2000 porodila 21 mláďat dlouhých 19-23 cm. Jinak byl odchov mláďat stejný jako u T. albolabris. Závěrem bych chtěl upozornit, že T. popeorum je poněkud vzrušivý druh, který dokáže bleskurychle kousnout a nervozně kmitá ocasem.