Koťata, kočky a jak dál …

Máme koťata a chceme je prodat. Jsme chovatelé, máme zvířata typová, máme pěkné fotografie, dali jsme inzeráty do všech chovatelských časopisů, a na všechny chovatelské servery, nechali jsme zaktualizovat svoje webové stránky. Do inzerátů píšeme, že prodáváme krásná koťátka s PP, uvádíme plemeno, píšeme, že jsou po výstavně úspěšných rodičích, vyjmenováváme všechna výstavní ocenění koťat i rodičů, všechny aplikované vakcíny a provedené testy. Neponecháváme nic náhodě, vždyť konkurence je veliká. Prostě mrňata vychvalujeme, jak nejvíce umíme, zdůrazňujeme všechny jejich přednosti.

Často se však najde někdo, kdo nemá vůbec tušení, jaký to „poklad“ vlastně nabízíme a představuje si, že se jedná o obyčejnou „myšilovku“. Na místě je teď podotknout, že nemám nic proti domácím kočičkám, mám je ráda úplně stejně, jako ty moje „domácí mazlíky“, ale přeci jen jsem propadla kouzlu dlouhého kožíšku. Jenže, pokud v inzerátu je výslovně uvedeno, že se jedná o koťátko perské, či exotické, mělo by být jasné, že tohle kotě na ulici určitě nepatří. (Ono by si tam ani nevědělo rady.) Někdy se při prodeji koťátka neubráním úsměvu. Nedávno jsem prodávala moc hezkého perského kocourka. Do inzerátu jsem použila foto, kde je spolu s dalším kocourkem, exotickým. Téměř okamžitě volala paní, že se jí to krátkosrsté koťátko moc líbí, že jí nedávno zajeli kocourka. S obtížemi jsem paní vysvětlovala, že tenhle kocourek je neprodejný, a i kdyby byl, že je to drahé koťátko na toulání po ulici, že je otestován, naočkován, načipován a nevím já co ještě. Dlouho nechápala … Těžko se nám, chovatelům, vysvětluje, proč naše kočky jsou nevhodné pro pobyt venku, proč neumí lovit myši, proč je cena taková, proč je kotě načipováno. Tihle zájemci neví o ceně chovného páru, o ceně, kterou stojí získání titulu.

Od letošního roku chovatele znevýhodňuje další nařízení. Ústřední komise pro ochranu zvířat Ministerstva zemědělství ČR schválila dne 19. 1. 2006 Řád na ochranu koček při chovu a Řád na ochranu koček při veřejném vystoupení nebo svodu. Oba řády nabyly účinnosti dne 18. 2. 2006. Řád na ochranu koček při chovu limituje ve čl. 8.4. zcela nově hranici stáří kočky (samice) pro použití k plemenitbě, a to osmi léty. Chovnost kočky tedy z pohledu Řádu ochrany končí dosažením 8 let, chovnost kocoura nemá horní věkovou hranici. Přesný výklad §6, odst. 2)písm. a) vyhl. Č. 192/2004 Sb. Podaný Ustřední komisí na ochranu zvířat je ten, že „kočka může být nakryta nejpozději v den svých osmých narozenin“. Nařízeno – a basta. Nikdo nebere v úvahu fyzignomii koček. Prý je to týrání zvířat. Ano souhlasím, tam, kde se na kočce „točí“ jedna koťata za druhými, zde je to skutečně na místě. Ale co když kočička za 8 let života se mrouskala pouze třikrát a také jen třikrát odchovala potomstvo a ve vrhu bylo jen jedno kotě? Je v kondici a koťat se bude dožadovat. Ne každý veterinář rád dává narkózu staršímu zvířeti, ne každý doporučuje antikoncepci, která někdy může vyvolávat další zdravotní problémy. Nezbývá, než si vybrat z těchto dvou možností. Vlastně ne. Je tu ještě další. Staré kočky se přeci ještě mohu zbavit. Je úplně jedno, jestli se vymluvím na zdravotní potíže kočky a dám ji uspat, vyhodím ji na ulici, či se oháním tím, že jsem ji daroval jako mazlíčka do dobrých rukou. A pokud jsem ji daroval nevykastrovanou, umím si ty dobré ruce představit. Co si naopak představit neumím je to, že po osmi létech dobrého i zlého, svého kočičího kamaráda odložím jako nepotřebnou věc. Ano, věc. Vždyť podle zákona zvíře je věcí. Nabízí se však otázka, jak mi někdo může nakázat, jak mám se svojí věcí nakládat. Pomýšlel někdo na osud těchto koček? Většina chovatelů zřejmě zmizí z chovatelského světa. Všichni nemají možnost nakoupit další zvířata, byty a domky nejsou nafukovací. Některé krevní linie jsou nenávratně pryč, typová zvířata jsou většinou úzce příbuzná. Co zbývá? Skončit s chovem? Zbavit se zvířat starých a nakoupit nová? Není snad pro kočku psychické trauma, když ji odložíme do jiného prostředí, bez kontaktu s blízkým člověkem, na kterého roky spoléhala a kterého milovala, bez kočičího kolektivu, se kterým roky žila? Není to také týrání zvířat? Psychické, ale jistě ne menší.

Tato vyhláška postihuje organizované chovatele. Postihuje však také ty, kteří nechávají zvířata na ulici přivázaná u stromů, ta skutečně týraná? Na tato zvířata nikdo nemyslí? Pokud zvíře nikdo veřejně neubije, tak se o týrání nejedná? Možná by bylo na čase znění vyhlášky přehodnotit, obrátit naši zodpovědnost tam, kde je to hlavně třeba, aby lidé věděli, že týrat bezbranné je trestné.