Pokud jednou člověk dojde k rozhodnutí chovat nějakého plaza – i když v této úvaze se zaměřím pouze na hady – nezbytně také časem dospěje k momentu...
Pokud jednou člověk dojde k rozhodnutí chovat nějakého plaza – i když v této úvaze se zaměřím pouze na hady – nezbytně také časem dospěje k momentu rozhodování mezi chovem „jen tak pro krásu“, nebo snahou o vlastní odchov. Obojí se dá obhájit celkem snadno. Chovat v jedné nádrži jednoho či pár hadů znamená menší „údržbu“, jednodušší shánění stravy a v neposlední řadě poslouží terárko jako celkem zajímavý a poměrně nenáročný dekorativní prvek. (Nemluvím o „nedospělcích“, kteří si pořídí „cokoliv“, jen aby okolí čumělo, jací že jsou machři.) Na druhé straně pokus o vlastní odchov či odchovy posouvá tuto zálibu zase o něco dál. Už třeba nepřehlédnutelný fakt, že se z případného prodeje úspěšně odchovaných hádků rýsuje celkem zajímavá možnost svůj koníček financovat, určitě stál u nemála chovatelů v popředí důvodů, proč to zkusit. Také u mě tomu tak bylo.
umístění krabic
Pominu další faktory, jako je větší zodpovědnost, nezbytný přístup k potravě (ať už kupované nebo vlastními silami produkované), větší časové nároky (úměrně rostoucí s množstvím chovaných jedinců) a zaměřím se na prostor. To je totiž Achillova pata mnoha chovatelů. Protože může být všechno – čas, chuť, vůle, peníze, chápající přítelkyně i manželka, ale když není prostor, musí se přemýšlet. Přemýšlet o každém volném koutě, i když ne každý kout je vhodný. V jednom ze svých předchozích článků obšírněji popisuji, jak jsem se s prostorem ve svém 2+kk porval já. To bylo nějakého šibování. A to jsem až doposud polemizoval pouze o nádržích s dospělými jedinci.
plast box
Pokud se tedy chovatel rozhodne hady odchovávat, chce to začít dumat nad ubikacemi pro omladinu. Jistě – snůška se může záhy po vylíhnutí prodat pod cenou masařům a je klid. Taky řešení. Naštěstí většina chovatelů cítí za své odchovy také zodpovědnost, takže mladé hádky nechá svléknout, rozkrmí je a až následně zdravé a čilé jedince nabídne k prodeji. Kde? Možností je povícero – prodejní výstavy a burzy (české i v zahraničí), inzerce, zoo prodejny. Má to však jeden háček - než se hádci prodají, je potřeba je někde ubytovat. Takže se konečně dostáváme k hlavnímu tématu, kterým jsou chovné krabičky a boxy.
malá krabička
Začnu asi tím, že různé druhy hadů mají různá mláďata. Velcí škrtiči mohou rodit potomky přesahující délku 50-ti centimetrů, na opačném konci stojí třeba hmyzožravá užovka Opheodrys aestivus, kde mláďata dosahují rozměrů „opuchlé nitě“. U některých druhů lze v poklidu umístit celou snůšku pospolu (užovky Elaphe, korálovky Lampropeltis triangulum xxx), u jiných se nejenže doporučuje, ale je přímo zapotřebí mladé oddělit a odchovávat je jednotlivě (kromě „triangul“ všechny ostatní korálovky). A také se nesmí zapomínat, že hadi rostou. Pokud jsou zdraví, tak u nich „roste jak z vody“ platí do slova a do písmene. Osobně jsem „vyrostl“ na skleněných nádržích a časem dospěl k poznání, že ubytování hadí omladiny nelze řešit jinak než formou krabiček a boxů.
topné kabely
Netuše, co všechno mě čeká, jsem pln optimismu vyrazil. Ale ouha. Copak o to – krabiček jsou mrtě. A většina z nich splňuje také požadavky na snadnou údržbu. Bohužel krabičku mých snů – tu s děleným víkem, kde jde otevřít jen část, ne a ne objevit. Jistě – kdekoliv se ve velkém prodávají saláty, tam je krabiček spousta. Ovšem představa konzumace desítek kilogramů různých pochutinových salátů za účelem získání zhruba 150-ti krabiček mě přiváděla do mdlob. Nepomohlo ani oslovení zhruba desítky výrobců různých plastových výrobků pro domácnost, kuchyně a potravinářský průmysl. Když pominu fakt, že mi odpověděli pouze 2 (slovy: dva), byl jsem po několika týdnech hledání stále na začátku. Nezbývalo, než myšlenku na krabičku s děleným víkem z ohebného plastu alespoň na čas opustit a začít probírat co dům (rozumějte český trh) dá. Výsledkem bylo vypátrání a zakoupení několika desítek krabiček z tvrdého průhledného plastu s víkem, které není na zaklapnutí, ale pouze se rantlem posadí na krabičku. Tyto krabičky jsem pořídil v rozměrech 14×19 a 19×28 cm. Menší rozměr stál 48 Kč kus, větší 73 Kč kus. Dočasně tak byl problém vyřešen, ovšem bylo jasné, že pro mladé getuly, hondurensisky i bairdi bude zanedlouho potřeba hledat něco většího. Po necelém roce jsem tak znovu vyrazil na kolečko po supermarketech. A štěstí se na mě usmálo v Hypernově. Plastový box rozměru 25×35×18 (š×d×v) měl víko na dva jednoduché klipsy, byl ze snadno ošetřovatelného mléčně průhledného plastu a stál 149 Kč kus. Odpovědná pracovnice mě sice trochu postrašila sdělením, že mnou vyhlédnuté boxy dodává jakási prodejní agentura jezdící celkem nepravidelně, ale druhý den se jí podařilo 20 kusů doobjednat a za týden už jsem vrtal větrací otvory, až se ze mě kouřilo. Pro plus minus dvouleté hady, odstavené gravidní samice nebo karanténu se mi tento rozměr jeví jako ideální.
plast box bez víka
A na závěr přijde happy end, který by mi mohli závidět mnozí američtí filmaři – podařilo se mi v rodném Hradci Králové na prodejní výstavě v Aldisu kontaktovat prodejce, majícího možnost přivézt ze Švédska mnou stále vyhlížené bílé krabičky 19×25 z měkkého plastu a hlavně s děleným horním víkem. 150 kusů po 45 Kč a nějak se nemohu zbavit dobrého pocitu z toho, že se mi konečně podařilo zajistit hadí potěr i dorostence tak nějak téměř přesně podle svých představ.
velká krabička
Je mi jasné, že mnoho ze zkušenějších kolegů – chovatelů mnou popisované procesy a anabáze zažilo, nebo je k vlastní spokojenosti dovedlo ke kýženému konci trochu jinou cestou, než jsem popsal ve své úvaze. Ta je totiž určena hlavně těm, kteří se na vlastní odchovy teprve chystají a mohou si tak udělat obrázek o dvou věcech. Za prvé, že ne všechno je hned a za druhé, jak to funguje u mě, což je samozřejmě jen jedna z cest. A každý má právo si vybrat tu svoji.
Přeji úspěšné odchovy.
