Panenky – rod Lonchura 16. díl

Panenka tříbarvá – Lonchura malacca (Linné, 1766)

Synonyma: Amadina tříbarvá, panenka černohlavá tříbarvá, amadina černohlavá tříbarvá
Anglický název: Tricoloured Munia
Three – coloured Munia
Německý název: Dreifarbennonne

Velikost: délka 110–115 mm
křídlo 55–57 mm
ocas 50–54 mm

Rozšíření:
Indie, Srí Lanka (Ceylon). Druh byl uměle vysazen v Japonsku, Hongkongu a na havajských ostrovech (USA).

Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Nicméně existují čtyři barevné varianty zbarvení. Základní barevná varianta má bradu, hlavu a zadní krk černé. Záda a křídla jsou hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní červenohnědé, krajní ocasní pera žlutá. Prsa a boky bílé. Břicho a spodní krovky ocasní černé. U této varianty je jasně a přesně oddělena černá barva břicha od bílé na prsou a bocích.
Druhá barevná varianta je velmi podobná předchozí, ale černá barva břicha není přesně ohraničena od bílé barvy na bocích a prsou.
Třetí varianta má na rozdíl od první v bílých partiích prsou a boků tmavší (hnědé) perlování, tvořené lemy per.
Čtvrtá, poslední varianta má na rozdíl od první prsa a boky světle skořicové barvy. Také červenohnědá barva kostřce a žlutá krajní pera ocasní jsou výraznější.
Obecně je oko hnědé, zobák stříbřitě šedý, nohy šedavé. Samice mohou mít matnější barvu hlavy a břicha, která mívá na břiše i menší rozsah. Tento rozdíl je malý, lze jej vypozorovat jen u plně adultně vybarvených jedinců (ve druhém roce), kteří jsou dobře opeřeni, pod silnějším zdrojem světla. Vzhledem k rozsáhlé barevné variabilitě se ale toto rozlišení může stát zavádějícím. Základním ukazatelem pro rozlišení pohlaví tak zůstává zpěv samců.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlá (šedohnědá). Oko mají tmavé.
Přes uvedenou variabilitu ve zbarvení, nelze hovořit o poddruzích nebo zeměpisných formách, protože se tyto odchylky objevují v malé míře, na celém areálu výskytu panenky tříbarvé. Podobně je tomu např. u různého zbarvení hlavy Amadiny Gouldové.
Panenka tříbarvá byla v minulosti (a v některé současné literatuře stále ještě je) řazena jako poddruh panenky černohlavé. Já vycházím z práce R. Restalla, která je dostatečně podrobně zpracována a vysvětluje erudovaně, proč je nutné panenku tříbarvou považovat za samostatný druh.

• Panenka tříbarvá – několik barevných variant.

Panenka tříbarvá je obyvatelem travnatých oblastí, hlavně vlhčích, s vyšším travním porostem, s rákosinami apod. Druh je velmi společenský. Vyskytuje se v hejnech o 40–50 jedincích. Často se ale pohybuje i v malých skupinkách, pravděpodobně rodinných. Ptáci nejsou v areálu výskytu vzácní, spíše lokálně hojní. V jižní Indii se přidávají do hejn snovačů (Ploceus manyar). Základním krmivem jsou drobná semena trav a bylin, ale navštěvují i pole obilovin a hlavně rýže. Potravu sbírají nejčastěji na zemi. Oblíbeným způsobem je položení stonku na zem vlastní vahou a pak pohodlné vybrání semen přímo z květenství. V době hnízdění se ptáci drží v párech nebo malých, rodinných skupinkách. V mimohnízdním období se pak sdružují do výše uvedených skupin. Hnízdo má tvar ovoidu a je větší než u jiných druhů panenek. Postaveno je nejčastěji ze suchých nebo zelených (čerstvých) listů a stonků trav. Panenka tříbarvá není druhem, který hnízdí v koloniích, ale mnohdy se několik hnízd tohoto druhu nachází blízko sebe. Ptáci také občas vyhnízdí v kolonii výše uvedeného druhu snovačů. Snůška činí 4–5 (v Indii až 7) vajíček, inkubační doba je 12–13 dnů a mladí vyletují za 18–22 dnů.

Tento druh je v Evropě znám z 18.–19. století. V minulosti byl dovážen častěji, ale poslední dobou se prakticky nedováží. V Evropě jsou dnes již menší chovné kmeny, které odchovávají mláďata. Zatím jejich příchovky ale nestačí pokrýt poptávku. Tyto panenky přicházejí v dobrém stavu. Alimentární obtíže nejsou časté, ale běžnější, než-li u panenek černohlavých. Nicméně, i když se objeví, bývají lehčího charakteru a k jejich odeznění většinou postačí dieta, bylinné čaje nebo extrakty a dostatek klidu. Z veterinárního pohledu nejde o problematický druh. Občas bývá diagnostikována kokcidióza nebo invazní tracheobronchytida (prskavka). V následném chovu pak stojí za zmínku ještě cochlosomóza. Po příchodu potřebují teplotu 22–24 °C, při vlhkosti 60–65 % r. Hodnoty lze snižovat poměrně rychle, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota okolo 20 °C, při vlhkosti 50–55 % r. Ihned dobře berou běžnou směs zrnin pro panenky. Zpočátku podáváme v suchém stavu, pokud se neobjeví alimentární obtíže, můžeme nabízet i předklíčenou. Na vaječnou směs si tyto panenky zvykají obvykle delší dobu, ale později berou toto krmivo celkem ochotně. Zájem o živou potravu je individuální, obecně ne příliš velký. Na adaptaci a aklimatizaci je tento druh mírně náročnější, než-li panenka černohlavá. Důležité je pravidelné dávkování vitaminů a minerálních látek, hlavně vápníku (Ca). Po dobu karantény aplikujeme jednou týdně preparát s obsahem aminokyselin, kterým snižujeme eventuální deficit bílkovin. Po dobré adaptaci se jedná o odolný a nenáročný druh. Ptáci jsou vždy uhlazeni a působí, podobně jako předchozí druh, elegantním dojmem. Podobně, jako u ostatních panenek, jim rychle přerůstají drápky. Dovozce i chovatel by si měli toto ohlídat a častěji je zastřihávat. Mnohdy tak lze předejít zbytečným úrazům. Vhodné je také umístit do klece nebo voliéry vertikálně několik silnějších stébel trávy (chrastice) nebo několik stvolů rákosu. Při šplhání po nich si ptáci alespoň částečně obrušují drápky. U těchto panenek je nevýrazný pohlavní dimorfismus a tak základním faktorem pro určení pohlaví je zpěv samců. I z tohoto důvodu bývá lepší, dopřát ptákům možnost samostatného výběru partnera z většího počtu kusů. Pro úspěšný průběh odchovu to ale není limitující faktor a obvykle ptáci dobře přijmou i partnera dodaného chovatelem. Panenky tříbarvé jsou snášenlivé i k menším druhům, pouze okolí svého hnízda si dokáží energicky bránit. Někdy se mohou vyskytnout páry (nebo jedinci), kteří jsou „výrazněji“ zvědavější a občas prolézají hnízda i svým spoluobyvatelům. Tento jev není častý, ale takovéto jedince je nutné z chovu vyřadit. Jejich nároky na mikroklima jsou podobné, jako u ostatních panenek. V mimohnízdním období postačí denní teplota 16–18 °C, s možným nočním poklesem na 12–10 °C, při vlhkosti asi 50 % r. V období hnízdění potřebují denní teplotu 20–23 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti alespoň 60 %. Ani prostorové nároky nejsou velké. K realizaci chovu i odchovu postačí klec, alespoň 60–70 cm dlouhá, kde ptáky chováme samostatně po jednotlivých párech nebo malá voliérka (0,3–0,5 m3), kde se můžeme pokusit o společný chov dvou až tří párů. Výsledky tohoto způsobu chovu nejsou ale vždy hodnoceny kladně. Chov je možný i ve velkých společných voliérách. Dobře sestavený a připravený pár zahnízdí krátce po sesazení. Je dobré do odchovného prostoru předsadit o 5–7 dnů samičku, která má tak více času na seznámení s novým prostředím a může si na ně lépe zvyknout. Ptáci zahnízdí v budce nebo v košíčku (12×12×12 nebo 15×15×15 cm), ale postaví si i volné hnízdo. Někdy obsadí a upraví opuštěná hnízda jiných druhů ptáků. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři. Samec přináší stavební materiál, samička jej zpracovává. Předkládáme suchou i zelenou trávu, podélně cupované listy rákosu nebo kukuřice, sisalová a kokosová vlákna, chlupy. Tok je prakticky totožný s tokem panenky černohlavé. Samec začíná zpívat v nataženém postoji s otevřeným zobákem, péruje a poskakuje na bidélku a střídavě se otáčí na obě strany. Pokud je samice připravena ke spáření, přisedne a zavibruje ocasem. Přes den se v sezení na snůšce střídají oba partneři a v noci sedí v hnízdě také obvykle společně. Na kontrolu hnízda nejsou tyto panenky citlivé, i když určitá opatrnost bývá na místě. Zobákovou kresbu tvoří podkovovitá skvrna na horní i spodní čelisti, čtyři protáhlé skvrny v koutcích a dvě tečky na jazyku. Mladé na hnízdě krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Po vylétnutí rodiče mladé ještě asi dva týdny dokrmují. Několik prvních nocí se ještě vracejí mláďata do hnízda, později nocují mimo něj. Po osamostatnění provedeme odstav. Přepeřování začíná ve dvou až třech měsících stáří a obvykle končí do šestého měsíce stáří. Mladí jsou ale plně adultně vybarveni až ve druhém roce života. Chovné páry necháme v sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát, pak ptáky rozdělíme podle pohlaví.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou specielní směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. Ve dvou až čtyřtýdenním intervalu dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro uvedenou periodu.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu pak podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit výše uvedeným způsobem a můžeme nabídnout i živé krmivo – larvy plesnivců, potemníků, kukly apod. Většina párů živou potravu pro zdárný odchov nepotřebuje. Je tak na chovateli, aby znal potřeby jednotlivých párů a postupoval podle nich. Jednou týdně dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerální látky podáváme způsobem obvyklým pro toto období.
Panenku tříbarvou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.