V obklíčení

Opět vyrážíme z Sharm el Sheiku v Egyptě na dvoudenní potápěčské safari. Nejvíce se těším na potápění v chráněném území Ras Mohammed, na Napoleony, želvy, barakudy a hlavně na obrovská hejna chňapalů a kranasů. Ras Mohammed se nachází na nejjižnějším cípu poloostrova Sinaj, je to národní park. Byl vyhlášen v roce 1983 jako chráněné území o původní velikosti 97 km². Rozvoj začal od roku 1988, kdy egyptská vláda požádala Evropskou unii o založení první mořské chráněné oblasti v Egyptě.

S pomocí egyptské agentury pro životní prostředí (EEAA) byla od roku 1989 vytvořena síť chráněných území v Egyptě, která zahrnuje asi 52 % egyptského pobřeží Akabského zálivu a 11 500 km2 dalšího území. Národní park má určitá pravidla: Nic neodnášet ani nepřinášet, nekrmit ryby a hlavně nic neničit. Každý potápěč musí zaplatit poplatek 5 USD. Je zde několik lokalit, k těm nejvíce navštěvovaným patří lokalita Shark reef & Yolanda reef. Jsou to dvě věže trčící na okraji Východoafrického riftu (zlomu) hlubokého 2000 m. Okolo jsou silné proudy, které přitahují velké množství ryb: chňapaly, kranasy, bodloky, netopýrníky a v letních měsících se tu v tisících shromažďují barakudy. Často se kolem útesů pohybují žraloci hedvábní, šedí a příležitostně lagunoví a dokonce i kladivouni. Dnes je krásný sluneční den, vyrazili jsme brzy ráno, tak zde není ještě moc lodí. Připravujeme si výstroj a plánujeme si ponor s ohledem na možné proudy. Kamarád Jožka si připravuje kameru, jde natočit žraloka dlouhoploutvého, který se tu poslední dobou zdržuje, snad bude mít štěstí. Naše skupinka má menší cíle, chceme si jen užít ponor a snad potkáme nějakou želvu nebo Napoleona. Už je čas, oblékáme se a skáčeme do vody.

Skočili jsme trochu dál od útesu, pod námi je bezedná hlubina. Pomalu klesáme do dvaceti metrů a plaveme k útesu Shark reef. Kolem jsou nádherné korály vyživované zdejšími proudy. Vše kolem se zdá být neskutečně velkolepé, vedle stěny útesu čnící až z dvou tisíc metrů hlubokého dna si připadám jako nepatrná částečka planktonu. Pod převisem nacházíme velkou murénu jávskou, visí tak nepozorovaně, že jsme do ní málem narazili. Vedle útesu majestátně „stojí“ dvoumetrový stařec – kanic hnědoskvrnný. Z naší přítomnosti nemá moc velkou radost, radši nám mizí z cesty. Postupně stoupáme do nižší hloubky, plaveme podél útesu, začíná být mírný proud. Při pohledu na otevřené moře vidím první malá hejna bodloků a netopýrníků. Nějaký kus za námi plave Jožka s kamerou a jeho buddy. Jednou snad taky půjdu natočit žraloka. Kolem nás propluje hejno metrových barakud. Za několik minut zahýbáme kolem útesu a před námi se objeví neuvěřitelně obrovské hejno, chňapalové společně s kranasy. Stojí v proudu a jen lehce se pohybují. Dávám znamení, že chci plavat za nimi a fotit. Pomalu plavu od útesu na otevřené moře. Naštěstí není silný proud, takhle daleko od útesu jsem snad ještě nebyla. Bojím se, abych je nevyplašila, ale zbytečně. Je jich takové množství, že si mojí přítomnosti vůbec nevšímají. Snažím se dostat co nejblíže, plavu přímo do hejna. Rozestoupili se a nechali mě mezi sebou. Jsem obklíčená, všude kam se podívám je neprostupná stěna rybích těl. Mohla bych se jich klidně dotknout a vůbec by si toho nevšimli, jak jsou na sobě nalepení. Několik centimetrů ode mne jsou velké ozubené tlamy chňapalů. Někteří jsou zranění, několik má v tlamě uvíznutý rybářský háček. Vůbec mě nevnímají, berou mě jako součást svého hejna. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale bylo to jako věčnost. Ještě pár posledních fotek a loučím se „svým“ hejnem. Vracím se ke skupině, štěstím přímo zářím, nemůžu se vzpamatovat z toho zážitku. Jak plaveme dál, ohlížím se za tou úžasnou masou ryb.

Vplouváme do lagunky mezi útesy, která je trošku zakalená kvůli silnému proudu. Nyní plaveme na vnitřní straně rifu Yolanda. Jméno má podle vraku lodi, která se tu po bouři v roce 1981 potopila. Sama loď je dvě stě metrů pod útesem. Vidíte tedy pouze její náklad – vany a záchody. Přesto, že to vypadá všelijak, je toto místo plné života. Mezi troskami na písku leží trnuchy modroskvrnné, vše je porostlé nádhernými korály, prohánějí se tady klipky žluté, naproti nám plave skupinka kaniců. Vzdalujeme se od vraku a míříme na vnější stranu rifu Yolanda. Cestu nám kříží několik tuňáků. Na této straně je hodně měkkých korálů a míst pro murény. Proud nás nese, a tak si ušetříme trochu vzduchu. Otočím se a vidím dva Napoleony, jednoho opravdu velkého a druhý je ještě mládě. Hned je všem ukazuji, elegantně proplavou kolem nás a mizí v modru. Místo je to opravdu kouzelné. Opět se dostáváme do místa mezi útesy, do lagunky lehce vplujeme. Opět plaveme po vnitřní straně rifu Yolanda, míjíme vrak a chystáme se na vynoření. Míříme k Satelite reef, malému útesu vedle Yolandy, je to jedno z bezpečných míst k vynoření. Mezi pobřežím a Satelite reef potkáváme majestátní želvu. Chvilku si nás prohlíží a předvádí se. Pak nás opouští. Perfektní zakončení. Po bezpečnostní zastávce se vynoříme vedle rifu, dáváme signál lodi, aby si pro nás přijela. Musíme odplavat od útesu, protože jinak by se k nám loď nedostala. Už jede, házejí nám lano … Tuto část nemám ráda. Chytám se lana a plavu k lodi, konečně se vyškrábu na palubu. Jožka už tady čeká s vítězným úsměvem. Sundám výstroj a hned se ho ptám, jak pořídil. Samozřejmě, že má žraloka natočeného. Prý byl celkem velký, plaval kolem hejna barakud a byl tam s nimi přes deset minut. No to má hold někdo štěstí, ale i my jsme měli úžasný ponor.