Kdo je papoušek Ribeirův?

Před časem jsem četl v německém časopise Gefiederte Welt (Opeřený svět) na osmi stranách líčení o „Ribeiropapagei“ – papoušek Ribeirův – v naší literatuře jsem však nenašel o tomto druhu nic. Později ale vyšlo najevo, že se jedná o nový název pro amazoňany žlutobřiché. Proto jsem se rozhodl, že v tomto příspěvku krátce o věci napíši.
V letech 1817 – 1835 shromažďoval informace o tomto druhu jako jeden z prvních J. Natterer, rakouský vědec. Druh, o kterém bude řeč, byl dříve zařazován do rodu Amazona s druhovým názvem xanthopa. Mnoho vynikajících odborníků – ornitologů prohlašovalo, že u tohoto druhu, v porovnání s mnohými dalšími, je tolik odlišností, že by měl být zařazen do samostatného rodu. Trvalo několik desítek let, než mezi povolanými bylo dosaženo názorové shody. Především bylo hovořeno o tom, že se jedná o velmi inteligentní ptáky, velmi pozorně neustále sledující své okolí. Bylo zřejmé, že jsou v tomto směru na vyšší úrovni, než jak to bylo známo o amazoňanech.

Skupina odborníků vyhověla návrhu a doporučením na přijetí nového rodového a druhového jména na počest slavného brazilského odborníka Alípio de Miranda Ribeira (1874–1939), který jako první tento druh popsal.
U papoušků Ribeirových se vytvořily dvě nebo dokonce tři barevné variace (Farbmorphe), jedna je zelená, druhá oranžově žlutá, třetí je kombinací mezi zelenou a žlutou. U amazoňanů se nic podobného nevyskytuje. Žluté a oranžově žluté zbarvení je u mladých jen naznačené, ale zelený typ lze od žluté variace ihned rozeznat. Exempláře žluto–oranžové formy mají velice odlišně zbarvená znamení, která poukazují na místa jejich rozšíření. Každý jednotlivý exemplář lze snadno rozlišit. Křídla mají čistě zelené zbarvení bez jakýchkoliv kreseb.
Vytuší-li papoušek Ribeirův nebezpečí, může na to zareagovat ztrnutím. Například přiletí-li nečekaně dravý pták, ztrnutí může trvat mnoho minut. Také jiné vnější okolnosti mohou vyvolat neschopnost pohybu, dokonce i ochrnutí (akinézie). Vše je důsledkem snahy o ochranu. Objeví-li se v blízkosti člověk se zbraní v ruce, pak má ztrnutí z leknutí smrtelné následky. Výrazným rozdílem mezi diskutovanými ptáky je, že papoušek Ribeirův má krátký ocas, ale dlouhá křídla. U amazoňanů to je obráceně. Mají křídla kratší a delší ocasní pera. Křídla zvedá papoušek kolmo do výšky a zde potom vytvoří hvězdičku. Velice nápadné a často opakované jsou produkce samečka. Postavička se nejprve vysune co nejvýš a potom dojde na vodorovné větvi k předvádění. Také samičky demonstrují imponující chování, ale ne tak často jako samečkové. Někdy dochází k docela krátkému odletu nebo spíše odskoku bez použití křídel. Papoušci se živí šťavnatým ovocem (např. granátovými jablky, švestkami), vlastně sáním. Zakusují se do horní strany ovoce a pak sají. Počínají si při tom podobně, jak to známe u loriů (Loridae). Harmonizace chování mezi partnery není vůbec srovnatelná se způsobem, jaký známe u amazoňanů. Papoušci sedí jen zřídka kdy při sobě a proto si neprobírají peří. Také většinou odpočívají a spí vzdáleni od sebe.

Literatura:
Vašíček Milan: Papoušci „Nového světa“
Vít Rudolf : Cizokrajní ptáci v klecích (Papoušci)
Hoppe. D.: Ribeiropapagei (2007)