Alexandr šedý Psittacula columboides (Vigors 1830)

Alexandr šedý obývá jihozápadní Indii od Bombaje až po Travancore. Přednostně vyhledává stále zelené listnaté lesy, tropické vlhké horské lesy ve výškách od 350 do 1000 m. n. m., ale byl objeven i ve výškách 1600 m. Zdržuje se především v korunách stromů a na zem létá jen za potravou a vodou. Živí se semeny, plody (především fíky, ořechy, plody lesní, nektar z květů, pyl z květů a malé výhonky stromů).

V zahradách, ovocných plantážích a na kukuřičných polích páchá veliké škody. Doba hnízdění v přírodě začíná od ledna a trvá do března. Hnízdí ve starých dutinách datlů, které si rozšiřuje a jinak upravuje. Hnízdní kotlinku pokrývá vrstva shnilého dřeva. Snůška čítá obvykle tři až čtyři vejce. Alexandry šedé lze obvykle spatřit jen v rodinných skupinách o počtu šest až osm jedinců a jen vyjímečně v menších hejnech.

Odchov

Chtěl bych zmínit odchov, kterého dosáhl můj přítel Jaroslav Beneš. Na jedné výstavě v Praze si koupil pár alexandrů šedých. Podmínky pro chov měl však nedostatečné, protože měl jedinou možnost postavit si na malé zahrádce u domu jednoduchou voliérku 2×1×2 m (dך×v) bez ochranného prostoru. Každou zimu bylo proto zdraví alexandrů ohrožené. Získaný pár hnízdil po několik roků i dvakrát za sezónu. Snůška čítala většinou tři vejce, bohužel oplozená byla jen malá část a navíc zárodky krátce před líhnutím hynuly. Když se konečně jednou vylíhla dvě mláďata, rodiče je nekrmili. Jedno z nich nepřežilo a druhé podložil Beneš páru korel, který se o mládě staral jen čtyři týdny a potom je opustil. Chovatel Beneš se okamžitě rozhodl pro umělý odchov. Připravil si krmení z mletých ovesných vloček, mrkve a vařeného vejce, které po důkladném promíchání podával mláděti lžičkou. Mladý alexandr prospíval výborně, stal se soběstačným, byl krotký a důvěřivý. Bohužel po několika letech mu omrzly nohy a uhynul.

Velkoprostorové voliéry

Pro držení a chov alexandrů se doporučují velkoprostorové voliéry s vnitřním prostorem 3×1×2 m a výletovou částí 3,5×1×2,7 m. Vnitřní prostor by měl mít spolehlivé zařízení na temperování a přisvětlování. Voliéry mohou být zhotoveny ze dřeva, protože alexandři je téměř vůbec neoštipují. Ve vnitřní voliéře se umístí budka buď z kmene nebo z prken. Někteří chovatelé doporučují používat budky vysoké 150 cm až 200 cm, které se umisťují na zem. Podle počasí začíná doba hnízdění v dubnu nebo květnu. Snůšky čítají většinou tři až čtyři vejce, doba inkubace trvá dvacet pět dnů. Vylíhlá mláďata jsou zcela holá, teprve za čtrnáct dnů se pokryjí bílým chmýřím.

Péče o mladé

Po dobu šesti týdnů po vylíhnutí krmí mláďata pouze samička a teprve v posledním týdnu před výletem mladých z budky se připojí konečně také sameček. Za další dva až čtyři týdny jsou mláďata soběstačná a mohou být od rodičů přemístěna. Mladí ptáci mají šedé zbarvení nahrazeno zeleným, pás krku nemají modravě zelený a černé zbarvení je jen naznačené. Po vylítnutí z hnízda mají zobák bledě oranžově červený.

Krmení

Základem krmení jsou semena slunečnice, prosa, lesknice, ovsa, pšenice, semence a oříšky všech dostupných druhů (vlašské, lískové a burské). Nepostradatelná jsou semena slunečnice, prosa, ovsa, pšenice, kukuřice boby mungo a katjang ve stavu nabobtnalém nebo naklíčeném. Já jsem sháněl také různé dostupné zrniny ve stavu mléčné zralosti, které moji papoušci rádi brali. Dále budeme nabízet různé ovoce ( především sladká jablka), zeleninu (mrkev, salátové okurky, zelí, rajčata, zelenou sladkou papriku a.j.) Pamatujeme také na zelená krmiva, např. smetánku pampelišku, ptačinec žabinec, pelyněk černobýl, vratič, pastuší tobolku, trávy ve stavu mléčné zralosti a další. V době mléčné zralosti podáváme měkké krmivo buď vlastní výroby nebo zakoupené v obchodě, kde je dnes nabídka velice široká. Můžeme se setkat i s doporučením dávat bílé pečivo namočené v mléce nebo ve vodě a přiměřeně vymačkané, také granule pro psy nebo pro drůbež a moučné červy. Samozřejmě nesmíme zapomínat na multivitamíny, minerálie, stopové prvky. Použít lze také granule určené pro holuby. N oštipování budeme dávat čerstvé větve jeřábu, topolu, olše, vrby, černého bezu i ovocných stromů (pozor, aby nebyly chemicky ošetřené). Při oštipování větví získají alexandři nejen látky pro své zdraví, ale také to je užitečné vyplnění volného času.