Amadina Gouldové a její chov (10. část) - Veterinární problematika chovu amadin Gouldové

Přenosná (nakažlivá) onemocnění. Jak již víme, tato onemocnění mohou být způsobena viry, bakteriemi, plísněmi, prvoky nebo parazity (nematodi, čmelíci apod.). Mimo poslední skupinu se jedná o jednoduché (často jednobuněčné) organismy.

Nemoci způsobené viry

Virová onemocnění jsou velmi nebezpečná. Poslední dobou se občas objevují i v chovech amadiny gouldové, ale ne tak často, jako například v chovu papoušků. Při celoročním chovu guld v uzavřeném prostoru (místnosti), možnost nákazy ještě klesá. Léčba virových onemocnění (viróz) je možná jen u některých typů a to často pouze teoreticky. U viróz je základem prevence. Udržení stavu prostředí v kvalitních mezích, z pohledu jednotlivých ukazatelů a jejich hodnot (teplota, vlhkost apod.). Velmi důležitá je také dobrá kondice chovaných ptáků, správná výživa s dostatkem vitaminů a minerálních látek. Tím se zlepšuje imunitní reakce organismu a snižuje možnost nákazy. I pokud k infikaci viry dojde, tak organismus v dobré fyzické a psychické kondici, je většinou schopen se s nákazou vypořádat sám. Na tomto faktu je postavena i léčba viróz. U některých typů je možno provést preventivní vakcinaci, ale vakcíny jsou koncipovány pro větší druhy ptáků (nejčastěji pro drůbež) a jejich použití by bylo tudíž velmi problematické. Na některé typy viróz zabírají antibiotika.

Adenoviry

Tato čeleď zahrnuje značný počet virů, které většinou vyvolávají akutní infekci respiratorního ústrojí, ale mohou napadat i jiné orgánové systémy ptáků. Ptáky obecně napadají příslušníci rodu Adenovirus. Ohroženi jsou především velmi mladí nebo naopak staří jedinci, ptáci oslabení (stres či zvýšená zátěž). Patogenita je u virů tohoto rodu značně variabilní, a to i pokud patří k jednomu sérotypu. Onemocnění se projevuje nejčastěji v respiratorním systému - dušnost, obtížné dýchání, sípání, ale může dojít i k napadení alimentárního ústrojí – průjem. Klinicky manifestační (dobře znatelný) průběh je vzácnější. Většinou se jedná o inaparentní (bezpříznakovou) infekci. Viry jsou schopny přežívat v infikovaných tkáních latentně, bez klinických příznaků. Infikace je možná respiratorní nebo alimentární cestou. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce (vytvoření protilátek) a její podpory. Tomu může chovatel napomoci kvalitní výživou, nezávadným prostředím a odbouráním nefyziologické zátěže (stres, příliš časté hnízdění apod.).

Orthoreoviry

Tyto viry jsou typické pouze pro obratlovce. Způsobují také onemocnění respiračního či alimentárního ústrojí. Často napadají játra, kde způsobují degenerativní změny. Viry mohou být izolovány i z klinicky zdravých jedinců. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Coronaviry

Vyvolávají akutní respiratorní onemocnění. Ohroženi jsou především mladí jedinci. Zde se onemocnění projevuje těžkými klinickými příznaky a většinou končí úhynem. Mnohdy také dochází ke změně barvy močové složky exkrementu. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Apoxiviry

Rod zahrnuje všechny viry způsobující neštovice, jejichž přirozenými hostiteli jsou ptáci. Vyvolávají lokální nebo celkové onemocnění. To se projevuje nejčastěji na kůži – tvorba epiteliomů nebo na sliznicích – tvorba pablán difterického charakteru. Rozlišujeme v podstatě šest typů, ale i když toto rozdělení postihuje hostitelskou specifitu, nemá absolutní platnost. Pro astrildovité je nejnebezpečnější tzv. typ kanáří, ale ani u papouščího a holubího typu nelze vyloučit možnost přenosu. Virulentní kmeny způsobují většinou generalizovanou infekci, projevující se dvěmi viremickými fázemi – vznikem typických neštovičných změn na sliznicích (pablány) a na neopeřených místech (neštovičný uzlík). Při slabé infekci toto stádium nenastává. Virus se sice v játrech a kostní dřeni množí, ale ne dostatečně rychle, aby mohlo dojít ke klinické manifestaci infekce. Mimo výše uvedených příznaků se může objevit i nechutenství a hubnutí (nejen v první fázi, ale i ve druhé), kdy dochází k tvorbě pablán na sliznici části alimentárního a respiratorního ústrojí, které mohou ztěžovat příjem potravy (chovatelé tyto projevy označují jako záškrt). Později se objevuje i dušnost a ztížené dýchání (také v důsledku tvorby pablán). Tento typ viru představuje určité nebezpečí i v chovu astrildovitých ptáků. Mimo běžných způsobů přenosu (respiratorní cestou, kontaktem) se na přenosu onemocnění může podílet i bodavý hmyz (komáři apod.). Virus je poměrně odolný vůči vlivům vnějšího prostředí. Léčba je možná na základě vlastní imunitní reakce a její podpory. Při kožních změnách (neštovičné uzlíky) lze použít některou antibakteriální mast, která má alespoň částečné protivirové účinky (Bactroban), na jejich potírání.

Influenzaviry

Do tohoto rodu patří všechny viry vyvolávající chřipkové onemocnění. Dnes tak populární vir ptačí chřipky H5N1 nevyjímaje. Jejich nebezpečnost je v silné antigenní variabilitě. Mohou tak vyvolávat epidemie až pandemie. Cirkulují mezi zvířecí a lidskou populací. Vytvářejí tím nové rekombinace. Virus se vylučuje respiratorním ústrojím a šíří se aerogenní cestou (vzduchem), ale je vylučován i trusem. Některé virulentní kmeny jsou často příčinou perakutního (velmi rychlého) průběhu onemocnění, které končí úhynem dříve, než-li se vyvinou klinické příznaky nebo patologické změny. Naopak málo virulentní kmeny se projevují pouze respiratorním onemocněním. Na druhou stranu je toto onemocnění v chovech astrildovitých velkou raritou a to ještě spíše daleko na východ od nás. Zvláště, pokud jsou ptáci celoročně chováni v uzavřeném prostoru (místnostech). Tak, jako je výhodou těchto virů jejich vysoká proměnlivost, musí mít i určité nevýhody, protože jinak by na zemi vyhynul život obratlovců (snad s vyjímkou ryb). Tou nevýhodou influenzavirů je jejich malá životnost mimo hostitele. Viry jsou citlivé na teplotu (nesnáší nad 75 °C po dobu jedné minuty.). Během několika minut dochází k jejich inaktivaci při pH prostředí nižším než-li 5. Úplnou inaktivaci virů způsobuje i UV spektrum slunečního záření. Pokud se tedy chovatel běžně stará o čistotu ve svém chovu, používá např. biozářivky a udržuje ptáky v dobré kondici, není toto onemocnění příliš velkým nebezpečím – tedy jeho průnik do chovu. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Oncoviry

Způsobují onemocnění známé jako leukóza. Ta se projevuje hlavně nádorovým bujením tkání mezodermálního původu (nejčastěji na nohou, prstech, opeření). Rozdělujeme je na dvě skupiny. První způsobuje onemocnění s vysokým výskytem (až 100 %) a kratší inkubační dobou (dva až čtyři týdny). Druhá skupina je příčinou chronického onemocnění, po delší inkubační době (čtyři až dvanáct měsíců) a s nižším výskytem (incidencí) – dvacet až šedesát procent. Virus se přenáší kontaktně i nekontaktně. Vylučuje se hlenem z respiračního ústrojí a trusem. Viry jsou velmi citlivé k vlivům vnějšího prostředí – vyšším teplotám a kyselému prostředí. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.
Druhým typem onemocnění způsobeného oncoviry je aviární retikuloendotelióza. Virové kmeny tohoto onemocnění jsou odlišné od kmenů leukózy. Infekce způsobuje masivní proliferaci mezenchymálních buněk v játrech, slezině a okolí cév. Potlačuje také funkci T a B lymfocytů. To se projevuje imunosupresivním účinkem na tvorbu protilátek (její snížení). Příznaky nejsou příliš specifické – nechutenství, vyhublost, častý úhyn. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Enteroviry

Způsobují onemocnění nazývané aviární encefalomielitida. Projevuje se nervovými příznaky – ataxií, tremory (třesy) hlavy a krku. Ohrožena jsou především mláďata. K šíření dochází nejčastěji infikací vajíčka (žloutkové koule) v těle matky, ale může dojít i k perorální nákaze (virem z trusu nakažených jedinců). Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory.

Paramyxoviry

Způsobují onemocnění paramyxovirózu, známou také jako pseudomor nebo New Castle onemocnění. Postižen je celý organismus v důsledku poruch oběhového, respiračního, gastrointestinálního (alimentárního) a nervového systému. Pseudomor je vysoce kontaginózní onemocnění a postihuje většinou celý chov. Paramyxoviry pseudomoru jsou ve svých biologických vlastnostech značně variabilní. Jednotlivé kmeny se navíc mohou lišit v infekciozitě, patogenitě, afinitě k tkáním, schopnostech tvořit plaky a schopnostech množení při různých teplotách. Do organismu viry pronikají sliznicí horních cest dýchacích, spojivkou oka a vyjímečně i sliznicí alimentárního ústrojí. Z infikovaných jedinců se virus vylučuje všemi sekrety a exkrety. Šíří se přímým kontaktem a přenáší se i přes žloutkovou kouli na vajíčka a embrya. Infekce zanechává dlouhou imunitu, protože virus je imunologicky jednotný. V chovech astrildovitých ptáků se toto onemocnění objevuje pouze ojediněle. Pokud se vyskytne, mívá akutní až perakutní průběh, s vysokou mortalitou (devadesát, ale většinou sto procent). Přeživší jedince je pak lépe utratit, protože se prakticky vždy jedná o rezervoár viru. Nutně pak musí následovat důkladná dezinfekce chovatelského zařízení. Virus je značně termolabilní, ale vzdoruje dobře nízkým hodnotám pH (inaktivuje se až při pH 3). Příznaky nejsou specifické, spíše obecného charakteru – průjmy, obtížné dýchání, poruchy nervového systému. Léčba je možná pouze na základě vlastní imunitní reakce a její podpory. Onemocnění je vysoce nebezpečné, především pro velkochovy drůbeže a jeho výskyt podléhá povinnému hlášení (Státní veterinární správa).
Tolik, ve zkratce, k virovým onemocněním (virózám). Považuji, po přečtení těchto řádků, za nutné čtenáře uklidnit. Virózy jsou sice velmi nebezpečnou skupinou onemocnění, ale na druhou stranu (až na vyjímky), se v chovech astrildovitých ptáků nevyskytují. Určité, i když malé, riziko může nastat při sezónním chovu v otevřených zahradních voliérách, kde může dojít k infikaci, přes volně žijící ptáky. Při chovu v uzavřených místnostech se možnost zavlečení většiny viróz stává víceméně teoretickou. Další snížení znamená čistota prostředí, kvalitní výživa a krmení či udržení ptáků v dobré kondici. Určitou prevencí může být i podávání některých bylinných preparátů (nejen u viróz). O tom se ale ještě zmíním. Naopak velmi mírně se může nebezpečí zvýšit, pokud chovatel souběžně s chovem astrildovitých ptáků chová i drůbež a nedodržuje základní pravidla zoohygieny. Obecně ale virózy nepředstavují pro chovy astrildovitých tak velké nebezpečí, jak se často v minulosti uvádělo. Kromě několika málo typů (ptačí neštovice), je navíc prakticky nemožné diagnostikovat původce na základě klinických příznaků. Rozhodující je v těchto případech až laboratorní vyšetření. Většina viróz však probíhá akutně až perakutně a ptáčci tak mohou uhynout dříve, než-li známe původce onemocnění. Jak již bylo uvedeno, základem léčby virových onemocnění je prevence.