Musheři bojovali na Vysočině

Atmosféra zimní pohádky, sněžení, silný vichr, dobrá konkurence a dokonale připravené tratě – tak by se ve stručnosti daly charakterizovat závody psích spřežení, které se o víkendu 14. a 15. února konaly na Třech Studních na Českomoravské vrchovině. A tak, zatímco Česko úpělo kvůli intenzivnímu sněžení, silnému větru a sněhovým jazykům dopravním kolapsem, musheři a jejich psi si užívali báječných zimních radovánek.

Do sportovního areálu hotelu Horník – Askino se však nesjeli pouze musheři, ale i nezvykle vysoký počet diváků: parkoviště takřka praskala ve švech.
Dobrá sněhová nadílka byla pro mushery mocným lákadlem; navíc je známo, že majitel Horníku – Askino Jiří Trnka se svým realizačním týmem nikdy nelituje peněz ani dřiny – a vždy skvěle připraví náročné a rychlé tratě. Letošní novinkou bylo, že organizátoři nepřipravili „pouze“ dvoukolový sprint, ale i dvoukolé závody v midu (střední tratě).

Sprint

Třída A (trať – 13 600 m)
Osmispřeží evropských saňových psů vždy spolehlivě vzruší diváky. Start rychlých a rozdychtěných psů je pro ně právem fascinující. Na Vysočině se z prvního místa radoval (nejrychlejší v obou kolech) Pavel Zvolský (dosáhl průměrné rychlosti 27,82 km / h), který triumfoval před druhou Helenou Levíčkovou a třetím Petrem Krupičkou seniorem.
Třída B (trať – 12 500 m)
Šestispřeží evropských saňových psů se stalo doménou „dynastie Trnků“. První místo tentokrát vybojoval Jiří Trnka junior (dosáhl skvělé průměrné rychlosti 29,78 km / h) před svým otcem Jiřím Trnkou seniorem. Bronzový stupínek si spolehlivým výkonem zajistil Petr Krupička junior.
Třída C (trať – 8 800 m)
Ve čtyřspřeží evropských saňových psů jasně dominoval Slavomír Pavlík (dosáhl průměrné rychlosti 28,21 km / h, a to i přes malé zdržení, kdy musel rozmotávat psa, který si zachytil nohu o středové lano). Stříbrný stupínek si zlepšeným výkonem ve druhém kole zajistil Milan Bohatý a bronzový Michael Chovanec (který závodil se psy, které si vypůjčil od Trnků).
Třída C2 (trať – 8 800 m)
Tato kategorie měla pouze jediného zástupce: zkušeného harcovníka Martina Zapletala se čtyřspřežím grónských psů. (Martin se svým spřežením dosáhl průměrné rychlosti 16,05 km / h, což určitě při věku jeho psů není špatné).
 

Skijöring mužů (trať 12 500 m)

Ve skijöringu mužů byl v obou kolech nejrychlejší Dušan Erbs (průměrná rychlost 23,55 km/h), který zvítězil před Janem Zimou a Tomášem Stejskalem.

Skijöring žen (trať 12 500 m)

Skvěle obsazený závod skijöringu žen byl vzrušující detektivkou. Martina Štěpánková byla po prvním kolem třetí, avšak skvělý výkon v kole druhém ji vynesl až na první místo. Její evropský saňový pes Pinky měl prostě v neděli opravdu svůj den (průměrná rychlost 26,28 km / h). Stříbrnou pozici uhájila Soňa Klikarová a na třetí místo klesla (nejrychlejší z prvního kola) Ilona Erlebachová.

Skijöring se dvěma psy (trať 13 600 m)

V této třídě se utkaly dvě ženy proti dvěma mužům. Nejvyšší stupínek vybojovala suverénně nejrychlejší Kateřina Laurencová (průměrná rychlost 27,12 km / h), druhé místo získal Pavel Porubský a třetí Ondřej Smejkal.

Mid

Na tratě midu se vydala desítka statečných. Na pláních hnal vítr padající sněhové vločky rovnoběžně před sebou a nad zemí je smetal v křehkých závojích: kolem ojíněných musherů a jejich psů vytvářel bělostnou svatozář. V sobotu na závodníky čekal (pro všechny kategorie) třiatřiceti kilometrový trail. Nejpomalejší ze spřežení – Alena Pešková se samojedy – prožila na trati – v silném vichru – krušných 5 hodin a 13 minut. To také v neděli přivedlo pořadatele k rozhodnutí zkrátit tratě pro některé midové kategorie: třída MB (šestispřeží open) – jelo 22 kilometrů, stejně jako třída MB1 (šestispřeží psů s průkazem původu) a MB2 (šestispřeží samojedů). Zbývající třídy MSKJ2 (skijöring se dvěma psy) a MU (unlimited – s neomezeným počtem psů) jely, stejně jako v sobotu, třiatřicet kilometrů.

Třída MB

Tato kategorie měla pouze jediného závodníka Pavla Mazánka. Ten však nakonec nebyl ve výsledkové listině klasifikován, protože na trase zanechal u traťového komisaře zdravotně indisponovaného psa (regule totiž musherovi předepisují, dovést zraněného nebo nemocného psa ve vaku na saních do cíle).

MB1

I tato třída měla jediného závodníka – byla jím zkušená musherka Vanda Kmochová, která jako jedna z mála stále ještě drží hrdě vztyčený prapor českých horských psů (tito někdejší borci závodních tratí dnes ze závodů téměř zcela vymizeli). Navíc Vanda v neděli ukázala, jak dokonale ovladatelné je její spřežení: při rozmotávání psa ji nešťastnou náhodou uteklo spřežení. Čechohoráci vystřelili jako blesk, ale Vanda je hlasem zastavila (myslím, že o tom mohou závodníci s evropskými saňovými psy jen marně snít). Vanda Kmochová dosáhla se svými českými horskými psy průměrné rychlosti 11,54 km / h.

MB2

Šestispřeží samojedů měla na startu tři týmy. Z vítězství se zlepšeným výkonem ve druhém kole nakonec radoval Pavel Lněnička (dosáhl průměrné rychlosti 8,28 km / h). Druhé místo s „bílými huňatými kuličkami“ obsadil Petr Trávníček. Třetí – Alena Pešková – nebyla klasifikována, poněvadž první kolo nedokončila.

MU

Třída s neomezeným počtem psů měla na startu rovněž tři týmy, ale ty skutečně stály za to! Suverénem se stal se svými psy Miloslav Mikolášek (dosáhl průměrné rychlosti 21,55 km / h). Druhé místo vybojoval Michal Merhaut před Helenou Levíčkovou.

MSKJ2

Skijöring se dvěma psy měl ve startovní listině pouze dva závodníky, ale díky Jiřímu Suchému se stal pro odborníky i laické diváky skutečnou lahůdkou. Vytrvalost a rychlost, kterou Jirka se svými dvěma evropskými saňovými psy předváděl byla vskutku nevídaná. Jinými slovy – v jaké pohodě a nasazení ze startu odjeli, tak tam i přijeli. Závod dokončili ve skvělém čase a v impozantní průměrné rychlosti 23,79 km / h. Avšak ani druhý Vít Kolátor se neměl zač stydět.

Post skriptum

Početní diváci byli závody nadšeni. Přesto jsem však z jejich hloučků několikrát zaslechl: „A kde jsou ti seveřáci, sibiřští husky a aljašští malamuti?“ Měli pravdu: psí seveřané se „jaksi vytratili“. Dnes daleko častěji vídáme tyto huňaté krasavce (s prominutím – poněkud přepudrované) ve výstavních kruzích, než na zavátých stezkách. Musheři, kteří preferují rychlost dali jednoznačně přednost „ef jedničkám“ = evropským saňovým psům. A poslední seveřany vídáme spíše na longových (vytrvalostních, dlouhých) tratích. A to je, alespoň podle mého názoru, pro tato plemena velká škoda. „Je to velká škoda,“ kývala se mnou unisono Vanda Kmochová, která drží nad vodou zapadající slávu českých horských psů. „Je s nimi hodně práce, ale je to nádhera,“ povzdychla si Vanda. Mlčel jsem. (A mlčení znamená, jak známo, souhlas.)