Střípky z chovatelských setkání

Chov exotických ptáků je disciplina veskrze individuální. Člověk na druhou stranu je živočich společenský, již v těch etapách vývoje, kdy měl po těle mnohem více chlupů než dnes, se objevoval nejméně v tlupách. Proto vůbec nepřekvapuje, že v dnešní době se chovatelé společně schází. V současnosti nejvíce na burzách, což se sice mnohým mravokárcům jen málo zajídá, jiným se právě jistá anonymita líbí.

Zaslechnuto

Když si totiž s někým povídáte z očí do očí, jde jen o „drby“, když totéž řeknete na schůzi veřejně, potom jde o pomluvu a můžete se dostat až k soudu. Nicméně se na takové burze dozvíte tolik, že je škoda toho nevyužít a něco o tom nenapsat. Takže zaslechnuto.

Nabarvená kuřata

Kdysi se na známé výstavě Země živitelka prodávala nabarvená jednodenní kuřátka. Prodejce tohoto zboží je tam prodával každoročně, obvykle však něco vozil i zpět domů. Potom je jednou nabarvil, měl je světlezelená, růžová, bleděmodrá. Prodalo se všechno. Všichni věděli, že jsou to nabarvená kuřata, přesto je kupovali jako diví. Bezvadný marketingový tah, řeklo by se dneska. Při dnešním šílenství po barevných mutacích papoušků bylo jen otázkou času, kdy nějaký šikula nějakého nabarví. Prý se již stalo někde na severní Moravě. A taky prý mnoho nedočkavců naletělo. A za slušné peníze. Policie prý mluví o škodě k milionu korun. Chlapci, chlapci, když chcete opravdu chovat papoušky, měli byste si něco předem nastudovat. Asi máte tak zvané horké peníze. To jsou takové, které vás pálí do dlaně, honem honem je utratit.

Uhynulý orel

Někdy stojíte na burze nebo výstavě v hloučku, ten povídá tohle, druhý zase něco jiného, potom si nepamatujete co kdo vlastně řekl. Někdo mi dal v Lysé do ruky papírek, že onehdá byl nalezen v katastru obce Škudly u Přelouče uhynulý orel skalní se slovenským kroužkem, předán myslivcům, kteří informaci dále nepředali. Kroužkovací stanice hlásí, že šlo o mladého orla královského, kroužkovaného téhož roku v Malých Karpatech.

Skvrnitý pták se prochází po schodech

Ze závěru loňského roku je asi pro ornitology nejzajímavější zpráva, že pracovník sekretariátu ČSO si jel pro skvrnitého ptáka, který se procházel po schodech zadního traktu domu nedaleko Staroměstského náměstí v Praze, byl chycen a dán do krabice od bot. K velkému překvapení se ukázalo, že jde o sluku lesní. Byla předána záchranné stanici, protože k jejímu vypuštění rozhodně nebyla vhodná doba. Měla být již dávno někde daleko na jihu.

 Ve vězení v Indonésii

Asi nejzajímavější zprávou je skutečnost, že pan Luděk Hovorka byl zatčen v Indonésii a posazen tam v arest. Myslím, že v Indonésii byl již vícekráte, věšeli tam budky pro kakadu, kterým vykáceli lesy. Vůbec nejzajímavější však je, že byl zatčen na základě udání naší inspekce životního prostředí a to proto, že měl být hlavou pašeráků, kteří pašovali papoušky z Brazílie. To je natolik absurdní, že mám silné podezření, že u nás musí někdo trpět horečkou omladnic. Je však veřejně známou věcí, že naše inspekce udává naše občany zabývající se vědeckou terénní prací v zahraničí jako na běžícím páse a připisuje si tím zásluhy za potírání pašeráctví zvířat ve světě. Pašeráctví, které přinejmenším sama nafukuje, když už je přímo nevymýšlí. A dokonce vysílá agenty na lukrativní cesty do zahraničí, aby usvědčili občany vlastní země a to i proto, aby byli souzeni jinde než u nás. Protože u nás by to, nedej bože, nemuselo být trestné. Jak to, že se již někdo ani nepozastavil nad tím, co dělají s penězi daňových poplatníků. Přitom právě z tohoto rezortu pochází jediný usvědčený a odsouzený státní úředník pro braní úplatků. Zabránit nehoráznému vykácení tři sta let starých lip v Břevnovském klášteře naše inspekce nedokáže, naopak hledá všechno možné pro jeho posvěcení. V šikanování vlastních občanů jsou mistři světa. Jen si přečtěte texty pana Doležala. A to mám další krásné podklady. Třeba letitý chovatel holubů doupňáků, který se zúčastnil záchranného programu, zpětného vypouštění a který dostával od ochrany přírody dokonce peněžitý příspěvek na jejich chov, byl pokutován. Ty holuby nenahlásil, protože byl přesvědčen o tom, že oni o tom vědí. Nepočítal s tím, že tady levice neví o tom co dělá pravice. A dokonce se vlastně sám udal, když si chtěl ověřit, jestli o tom skutečně vědí. Když pan Dr. Kučera kdysi loboval pro zákon o CITES, mluvil jen o pár lidech, kteří se touto problematikou budou zabývat. Jenže státní úředníci se podle zákonů profesora Parkinsona množí rychleji než vši a můžeme to pozorovat na vlastní oči. Jsem přesvědčen, že právě tady je nejlepší příležitost pro zeštíhlení státní správy. Oni to cítí, proto takhle kopou okolo sebe.

PS. Pozor! Papoušek konžský – žlutý obarven jen v počítači.