ARATINGA GUAROUBA (Guarouba guarouba) jeho odchov v ZOO Ostrava

Popis. Samec i samice jsou shodní. Oba jsou žlutě zbarveni, s tmavě zelenými ručními a loketními letkami. Zobák bílý, dlouhý, rohovinové barvy, nohy jsou světlé. Hlas křiklavý, pronikavý, měkčí než jiné druhy arating. Není pohlavní dimorfismus. Určení pohlaví dle analýzy DNA či endoskopie. Velikost: 35 cm. Výskyt. Severní Brazílie, jižně od řeky Amazonky. Místní lidé jej nazývají „Guaruba“, což znamená žlutý pták.

Náš pár jsme získali 11. srpna roku 2006 z papouščího parku Loro Parque na Tenerife. Samec se vylíhl v říjnu v roce 2004, samice v červnu roku 2003. Po tříměsíční karanténě (začátkem prosince 2006) jsme pár umístili do klece o rozměrech 2,5×2,5×2,2 m (dך×v), s výletem do venkovní voliéry o rozměrech 3,5×3×2,8 m (dך×v). Obě voliéry jsou vybaveny bidly, každý týden jsou předkládány nové, čerstvé větve sloužící jako okusy. Ve vnitřní ubikaci je v zimě udržovaná teplota minimálně 15 stupňů C.
Venkovní voliéra je částečně osázena keřem, pokryta travním porostem. Do venkovní voliéry jsou vypouštěni od brzkého jara do pozdního podzimu, v teplejších dnech v zimě (kolem 0 stupňů C) je jim také umožněn výlet. Venkovní voliéru obývají celoročně (kromě doby rozmnožování) s párem amazónků bělobřichých (Pionites leucogaster leucogaster).

Snůška byla překvapení

Aratingy žluté jsou velice společenští papoušci, takže toto spojení jim nedělá žádný problém. V době páření a rozmnožování amazónky a aratingy rozděluji spíš proto, aby se vzájemně nerušili, nelezli si do budek, prostě nenarušovali hnízdění. Není to o agresivitě (dle mého názoru). Vnitřní ubikaci jsem v roce 2007 vybavila dvěma boudami, ležatou o rozměrech 35 cm×20 cm×30 cm (d×h×v) a klasickou o rozměrech 40 cm×20 cm×25 cm (v×hך), přestože ptáci byli ještě docela mladí, dle mého názoru nepohlavně dospělí, neočekávala jsem snůšku. K mému překvapení si vybrali boudu užší, ležatou, kam chodili převážně v noci. V tomto roce skutečně boudu používali pouze k nočnímu přespávání. Veškerý hnízdní materiál (troud smíchaný s kokosovým vláknem a hoblinami) postupně všechen vyházeli. Což pro mě bylo znamení začít přemýšlet, zdali tvar boudy je vhodný k hnízdění, neboť může hrozit rozbití vajec na tvrdém podkladě.

Rok 2008

Rok 2008 začal úspěšněji (samice téměř pětiletá, samec čtyřletý). Do boudy jsem již v prosinci 2007 vložila nový hnízdní materiál. Hnízdění jsem začala podporovat přípravkem Promotor, který dostávali na naklíčené zrní s vaječnou míchanicí. Uprostřed měsíce ledna samice přestala boudu opouštět, zůstávala v ní i přes den, samec se k ní často vracel. 25. ledna jsem v boudě objevila první vejce, 28. ledna druhé vejce. O dva dny později jsem vejce odebrala, neboť samice snůšku opustila. Vejce jsem vložila do líhně, místo nich jsem samici nabídla podkladky. Ta na nich střídavě seděla, ovšem inkubace byla nedokonalá. Vajíčka však nebyla oplozena. Začala jsem pár připravovat na další hnízdění, ovšem vyměnila jsem boudu. Dle mého názoru ležatá bouda nesplňovala požadavky samice. Zůstala pouze bouda druhá, hlubší, kterou samice se samcem začala asi po týdnu okupovat, přespávat v ní a zanedlouho zůstávat zde i přes den. V únoru 22. jsem objevila v boudě první teplé vejce, postupně samice snášela až do 29. února, kdy snůška byla završena čtyřmi teplými vejci. Obávala jsem se zasahovat do snůšky, alespoň první dny, aby samice snůšku neopustila. Po deseti dnech jsem využila chvilkové nepřítomnosti samice a vejce prosvítila. Vejce byla opět neoplozena. Odebrala jsem vejce i boudu. V tom roce jsem již o snůšku neusilovala.

Rok 2009

Rok 2009 jsem začala přípravou ke hnízdění začátkem ledna. Tentokrát pár dostal úplně novou boudu s kamerovým bezdrátovým systémem. Bouda o rozměrech 70 cm×25 cm×30 cm (vך×h) musí páru plně vyhovovat, neboť už v březnu začali do boudy chodit a pracovat a upravovat boudu tak, abych zde 10. května viděla na kameře první, 13. 5. druhé a 16. 5. třetí vejce. Začátkem června, když samice opustila na chvíli snůšku, jsem vejce prosvítila. Jen jedno vejce bylo oplozeno. Celou snůšku jsem samozřejmě v boudě nechala, aby samice neměla žádné podezření. 11. 6. se mládě vyklubalo, to bylo radosti, ovšem jen do druhého dne, kdy jsme našli mládě mrtvé, nenakrmené, v té chvíli vážilo 2 g. Do první oplozené snůšky jsem nezasahovala, což nedělám u žádných druhů papoušků, neboť nevím, jak se pár zachová.
Samozřejmě mi bylo líto úmrtí mláděte. Mělo oštípané nehtíky, modřiny na křídlech a nožkách. Spousty přemýšlení, co dál … Co budu dělat … V čem dělám chybu … Zatím nezbývá než čekat na další hnízdění. Boudu jsem vyčistila, páru umožnila slunění, regeneraci a pohyb na vzduchu. Už začátkem listopadu 2009 začal pár opět chodit do boudy, ve venkovní i vnitřní voliéře si vzájemně vyjadřovali své sympatie, krmili se, následovali se při každém pohybu, což bylo znamení, že se blíží další hnízdění. Opět pro mě začala chovná sezóna, takže pár dostával klíčené zrní, vaječnou míchanici, ovoce, zeleninu, oříšky, promotor. Koncem listopadu se opakovaně pářili. Začali se zdržovat v boudě. 16. 12. 2009 jsem v boudě uviděla první vejce. Postupně snášeli v rozmezí 52 hodin další vejce, takže poslední páté bylo sneseno 24. prosince. Krásný dárek. Opět jsem využila chvilkového opuštění snůšky a vejce jsem prosvítila 31. 12. 2009. Tři vejce byla oplozena a dvě neoplozena. Všechna vejce jsem vrátila zpět se smíšenými pocity radosti a starostí. Začala jsem se připravovat i na umělý odchov. Nebyla jsem si jista, zda pár byl v době vylíhnutí prvního mláděte pouze nedospělý, nebo zda tento stav nekrmení bude dočasný či trvalý. Spousty otázek.

 Rok 2010

Jisté je, že 13. 1. 2010 se vylíhlo první mládě. V boudě bylo suché, nenakrmené, rodiči však zahřívané. Situace se opakovala jako začátkem roku 2009, rodiče nekrmili, ale jen zahřívali. Rozhodla jsem se pro postupný odběr všech vylíhlých mláďat, rozkrmit je a silné zase postupně vrátit rodičům. Takový byl záměr. První mládě jsem odebrala, vážilo 8 gramů, nakrmila jsem ho Nutribirdem A 19 v poměru 1:5, což jsem opakovala co dvě hodiny i v noci. Mládě jsem umístila do inkubátoru o teplotě 37 stupňů C. Za dva dny jsem změnila poměr Nutribirdu na 1:4, za další dva dny 1:3. 15. 1. 2010 večer se vylíhlo další mládě, které jsem taky odebrala. Rodičům zůstalo jedno oplozené vejce a dvě neoplozená. 19. 1. se vylíhlo poslední mládě, které jsem vyměnila za vylíhnuté první pětidenní mládě. Zároveň jsem odebrala dvě neoplozená vejce.
Mládě bylo rozkrmené – vážilo 27 g, předpokládala jsem, že bude dostatečně silné, dožadovat se krmení, rodiče motivovat k nakrmení. Navíc starší mládě se ozývalo mnohem hlasitěji a trošku jinak hlasově zabarveněji než obě mladší mláďata. Rodiče se začali chovat příkladně, mládě přijali, obírali ho, zahřívali a první dva dny i trochu krmili. Měla jsem v úmyslu do hnízdění nezasahovat a nechat vše na rodičích. Vždy jsem využívala chvíle, kdy rodiče mládě opustili, aby se najedli, a mládě jsem zkontrolovala. Také kamerový systém mi umožňoval přehled o opuštění mláděte. Rodičům bylo čerstvé krmení předkládáno dvakrát denně. První den byl rozpačitý, při kontrolách jsem zjistila, že rodiče částečně mládě krmí, ovšem odpoledne jsem mládě v boudě raději dokrmila Nutribirdem a ponechala osudu do druhého dne.
Ráno jsem mládě zvážila – 27 g, váha se nezměnila, ve volátku malá kulička krmení. Mládě se neozývalo, nakrmila jsem ho, vrátila do boudy. Samice okamžitě zasedla a zahřívala. V poledne po kontrole bylo mládě nakrmené, spokojené. Výhodou bylo, že samice se k mláděti vždy vracela a nevadil jí jakýkoli zásah do hnízdění. Celý druhý den po podložení mláděte rodiče krmili. Třetí den ráno mládě vážilo 29 g – přírůstek dva gramy. Bylo nenakrmené. Nezasahovala jsem. Mládě vypadalo spokojené. V poledne samice začala mládě krmit, proces trval zhruba 30 minut. Ten den jsem vše nechala na rodičích. Čtvrtý den ráno mládě vážilo 30 g – přírůstek jeden gram. Ve 13.30 mládě stále nenakrmeno, přestože samice zůstávala v boudě. Nakrmila jsem ho. Ten den pouze jedno krmení Nutribirdem. Myslela jsem si, že mám vyhráno a přidám další mláďata, která zatím byla v inkubátoru. Pátý den ráno váha mláděte 28 g – úbytek dva gramy. Mládě zahřáté, nenakrmené, slabé, žádné krmící pohyby. Musela jsem jej donutit ke krmení. Po nakrmení se samice k mláděti okamžitě vrátila. Po čtyřech hodinách mělo mládě prázdné volátko, opět jsem jej nakrmila, spolupracovalo více, začalo se slabě ozývat, ovšem krmící pohyby byly velice slabé, našla jsem hladový zelený trus. Večer znova nakrmeno, silnější krmící pohyby, silnější pískání. Samice se ihned vracela k mláděti. Další den se proces opakoval, ráno bylo mládě slaboučké, do odpoledne zesílilo. Následující den bylo mládě ráno překvapivě nakrmeno, ten den dostalo Nutribird pouze jednou. Zase svitla naděje. Mládě jsem dokrmovala třikrát denně, ale rodiče ho nekrmili vůbec, přestože se mládě ozývalo a žebralo. Začali se snad spoléhat na mou službu? Nevím, co se stalo. Kde byla chyba? Nicméně asi 14 dní jsem mládě čtyřikrát denně krmila u rodičů. Oni zahřívali a vyjadřovali mateřskou lásku. Mládě přibývalo na váze velice pomalu (dva až čtyři gramy denně), přesto bylo stále čilé a životaschopné. Po 14 dnech jsem se rozhodla mládě od rodičů odebrat a přidat k dalším dvěma mláďatům, která byla doposud krmena umělým způsobem a umístěna v inkubátoru. Rodiče pár dní ještě zalétali do boudy a mládě hledali, později se začali chovat jako před snůškou. Odebrané mládě brzy dohnalo váhově další dvě mláďata, také jemu brzy začalo rašit peří. Vyvíjelo se až do celkového opeření normálně, stejně jako jeho dva sourozenci. Dnes jsou dvě mláďata zcela opeřená, samostatná, bohužel nejmenší mládě uhynulo ve věku tří měsíců. Aratinga žlutý (Guarouba guarouba) je kriticky ohrožený a velmi zranitelný druh. V jeho domovině jsou dnes místní lidé jeho největším predátorem, loví jej pro obchodní účely, pro obživu. Je nutné zastavit rapidní pokles populace tohoto druhu.