Amada Gouldové – srovnávací povídání
V odborné literatuře jsem utopil nemálo finančních prostředků, kterými jsem se mohl obveselit jinak, a mám pocit, že mnohdy i lépe. Nicméně mám proto v současnosti na porovnávání nejen prameny, ale i životní zkušenosti. Ty jsou dobré proto, že snadněji vycítíte nesrovnalosti nebo slabiny nějakých teorií.
Věda a víra
Drtivá většina lidí si myslí, že věda je něco, co je založeno na nezpochybnitelných poznatcích nebo zkušenostech, které jsou skutečně a jednoznačně doložitelné. Oproti tomu víra je důvěra v něco, co doložitelné hmatatelně není, a okamžitě si představíme nejspíše víru v Boha. Jenže zatraceně mnoho vědeckých teorií je založeno na víře. Takové teorie třeba věří, že základ, na kterém jsou postaveny, prostě existuje, a jestliže takový základ dosud jednoznačně potvrzen nebyl, pak jednou potvrzen bude. Dokonce i Darwinova teorie (všimněme si, že se stále mluví o teorii, nikoliv o přírodním zákonu) je postavena na víře v nezpochybnitelnost Lyellovy teorie o geologickém vývoji země. Z Darwinovy teorie se vyvinulo politikum a kdokoliv se nějak vyjádří ne dost nadšeně, je označen za nekompetentního, když už ne přímo za blbce. Při tom všem kniha Hanse–Joachima Zillmera, držitele evropské ceny pro vědu, Darwinův omyl, vyšla u nás již dvakrát a byla také dvakrát vyprodána. Není to zajímavé? Abych to doložil ještě konkrétněji, využiji situace u ptáků, když už je o nich dneska řeč. V roce 1925 zařadil ornitolog Chapin druh Parmoptila woodhousei – česky astrild mravenčí mezi astrildovité ptáky s odůvodněním, že věří, že až se najde jejich hnízdo, bude vypadat právě tak jako hnízdo astrildů. Jenže jejich hnízdo se do dnešní doby nenašlo, máme však více poznatků o těchto ptácích, kteří vypadají jako všechno možné, jen ne astrildi. Stále jsou však řazeni mezi astrildovité, na základě víry! V letošním roce slaví tato na vodě postavená teorie 85 let. Co víc, existují i práce, které se snaží tuto teorii potvrdit, přičemž spíše znehodnocují použité metody. I tohle může být věda a já to říkám proto, že příliš víry může škodit, což pro tentokrát platí všeobecně.
Systematika neboli klasifikace
Systematika je způsob třídění a ukládání poznatků, protože, jak kdosi řekl, věda není nic jiného než uspořádané poznatky. Systematika má dlouhou historii, téměř tak dlouhou jako vynález písma. Přinejmenším víme, že živočichy třídil již Aristoteles, považovaný za největšího učence starověku, a to ze stejného důvodu jako učenci dnešní. Moderní systematika ptáků je postavena na základech postavených švédským lékařem a botanikem Linném. Základní jednotkou je druh, pojmenovaný dvouslovným jménem. Vyššími jednotkami jsou rod, čeleď, řád, třída a tak dále. Nižší jednotkou je poddruh neboli zeměpisná forma. Vkládají se však takové podružné jednotky jako podřád, podčeleď, v případech ne dostatečně vyhraněných, kdy je možné postupovat také tak, že budu mít více řádů, čímž ovšem celý systém ztrácí na přehlednosti. V různých systémech má třída ptáků různý počet řádů, obvykle okolo třiceti, u Wolterse až padesát. Jako nižší jednotka u čeledi se někdy vkládá jakási neoficiální jednotka zvaná tribus. To je právě případ čeledi astrildovitých. Ta byla dříve považována pouze za podčeleď čeledi snovačovitých. Někdy, bohužel se mi dosud nepodařilo vystopovat kdo, od oka tak před sto lety, rozdělil tuto podčeleď astrildovitých neboli pěnkav nádherných dále na astrildy a amadiny. Tak se to alespoň traduje. Přičemž astrildi měli mít dlouhé a úzké zobáky, amadiny pak krátké a silné. Ta teorie je dávno zapomenutá, ve vzpomínkách zůstalo jen to základní kritérium pro dělení. A to je naprosto nesmyslné. Podíváte-li se na zobáky těchto ptáků, snadno zjistíte, že rozdílný poměr výšky a délky zobáku najdete jen u nemnohých a u těch nejastrildovitějších, totiž u druhů rodu Estrilda, kam patří třeba astrild šedý, najdete zobák stejný jako u amadin. Původní teorie dělení na astrildy a amadiny byla převzata možná nekompletní anebo byla později ještě doplněna. Publikoval jsem kdysi ve Fauně převzatý obrázek vývojové teorie, kde byl znázorněn vývoj této čeledi, který vedl k vytvoření hypotetických podskupin či tribusů, totiž estrildini, amadini a erythruryni. Tedy dělení na astrildy, amadiny a amadiny papouščí. Název Amadina papouščí přinášel problém potrojného pojmenování, což neodpovídalo zoologickým zásadám. Tento problém byl vyřešen při tvorbě názvosloví před 40 lety, jehož autorem byl pan Rudolf Vít. Ovšem konečná podoba vznikla po rozsáhlé diskusi mimo jiné i s Výzkumným ústavem pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, který v této polemice zastupoval ing. Havlín. Pro amadiny papouščí bylo použito jméno amada. Do tohoto tribusu patří dodnes i Amada Gouldové. Stále mají amady Gouldové blíže k rodu Erythrura než k rodu Amadina. Jestliže třeba Michal Vít říká, že dnes jsou amady Gouldové řazeny do rodu Chloebia, čímž padlo opodstatnění řadit je mezi amadiny papouščí, a nazývá je opět amadinami, nedívá se příliš dozadu. I dnes jsou stále systémy a bezpočet prací, které řadí tyto amady do rodu Erythrura, nehledě na to, že vytvoření monotypického rodu Chloebia není vůbec nic novodobého, protože s tím přišel již v roce 1862 Reichenbach. Lépe by se dalo říci, že v novější době se více autorů než dříve kloní k názoru řadit amady Gouldové do tohoto monotypického rodu. Samozřejmě by nejsprávnější bylo, aby každý rod měl i svoje vlastní jméno rodové, je to ovšem prakticky neproveditelné a to z celé řady důvodů. Jsem zásadně proti umělému, násilnému zavádění nových rodových jmen, ať již s jakýmkoliv odůvodněním. Příhodná situace by mohla vzniknout jen v případě, kdyby se takové jméno samo vygenerovalo z hovorové řeči.
Ptáky popsal, a jeho jméno je tedy podle zoologických zvyků uvedeno za pojmenováním ptáka, anglický přírodovědec John Gould. Amada Gouldové – Chloebia gouldiae (Gould, 1844). Jeho jméno je uvedeno v závorce, což znamená, že rodové jméno původně znělo jinak. Gould poprvé použil pojmenování Amadina gouldiae. Vzorek k popisu pocházel z okolí řeky Victoria na území, které je pojmenováno Severní teritorium. Gould ovšem popsal ptáka v Anglii podle balku. Nejenže v roce 1844 nebyl v Austrálii, ale dokonce nikdy nebyl osobně na území, kde se tito ptáci v přírodě vyskytují. Vzorek dodal někdo jiný. Jak všichni vědí, tito ptáci se vyskytují v přírodě ve třech formách zbarvení hlavy. Černo–, červeno– a žlutohlavé. Málokdo pak ví, že tyto tři formy byly původně považovány za samostatné druhy a takto uváděny. Gould popsal černohlavou formu. Červenohlavou formu popsal Des Murs v roce 1845. Ještě v knize Jaroslava Karáska jsou tito ptáci uváděni pod rodovým jménem Poephila, což je rod, kam dnes řadíme jen pásovníky, někteří autoři ovšem i zebřičky a astrildy bělolící. Nicolay, Steinbacher uvádí synonyma takto: Spermestes (Poephila) Gouldiae Russ (1898), Poephila mirabilis Des Murs, 1845, Gouldaeornis gouldiae Mathews (1927). Podle Karáska byla pak žlutohlavá forma popsána jako Poephila armitiana Ramsay,?. Nesmím zapomenout na rodové synonymum Erythrura gouldiae, i když nevím, kdo vlastně ptáky do tohoto rodu zařadil. V dnešní době se uvádí, že druh nevytváří žádné zeměpisné formy. Karásek však uvádí, že byla popsána zeměpisná forma lišící se dostatečně zbarvením a vyskytující se jen v určitém okrsku Západní Austrálie, a to Poephila Gouldiae westra Mathews.
Zopakujme si tedy současný pohled. Uvažujeme o jednom, monotypickém druhu se třemi variacemi zbarvení hlavy.
Území výskytu
Ptáci se vyskytují v severní Austrálii a to na území třech spolkových států. Na území Západní Austrálie, Severního teritoria a Qeenslandu. Jsou to krajiny hodně řídce obydlené, nedohledné prostory, kde celé dny nepotkáte živáčka. Evropan si to vůbec nedovede představit. Já taky. Všichni, s kterými jsem kdy mluvil a kteří měli to štěstí, že tam nakoukli, uváděli právě tu liduprázdnost za největší zážitek. A to navíc cestovali autem, kdy se ještě sem tam vyskytne u cesty nějaká bouda, kde vám prodají benzin. V první řadě si musíme uvědomit, že Austrálie je kontinent, sice nejmenší, ovšem jen o málo menší než Evropa. Na podporu představivosti byly na jedné belgické internetové stránce uvedeny číslice o rozloze území, kde se ptáci vyskytují. Vyplatí se vše kontrolovat, byly to počty špatné. Jedním z území, kde se skutečně ptáci vyskytují, je část Západní Austrálie. Území se jmenuje Kimberley. Leží na samém severu a tvoří jen malou část Západní Austrálie. Přesto má Kimberley rozlohu 423 517 km2, to znamená, že je 10,2× větší než Nizozemsko a 5,3× větší než Česká republika. Na celém tomto území žije pak pouhých 41 000 obyvatel a z toho přes polovinu ve třech městech. Největší Broome má 15 000 obyvatel, Kukunurra 5 000 a Derby 3 600 obyvatel. Uvádím tato čísla, jak jsem již řekl, pro podporu představivosti. Zkusme si tedy představit, že bychom měli co nejpřesněji zmapovat výskyt amady Gouldové na tomto ohromném území. To nedokážete, protože se do většiny míst vůbec nedostanete, i když jste místním rodákem. Jakékoliv informace z okolí několika málo obydlených míst jsou více než cenné. Jak se za takové situace dívat na mapky výskytu? Mapka 1, překreslená podle většiny knih o astrildovitých, a mapka 2, překreslená z australského podkladu, ukazují rozdílný rozsah výskytu. Mapka 1 je samozřejmě předpokládaný výskyt, zahrnuje území, kde by se případný zájemce mohl s ptáky eventuálně potkat. Mapka 2 je něco podrobnějšího, zahrnuje území, kde byli ptáci nějakými pozorovateli skutečně spatřeni. Rozdíl v mapkách neznamená žádné rozdíly v počtech ptáků, není důkazem o úbytku ptáků v přírodě, je jenom zpřesněním stabilních lokalit výskytu. I tohle tvrzení ovšem čeká na zpřesnění. Již v minulosti bylo vypozorováno, že amady Gouldové se přemisťují. Nepoužívám záměrně výraz, že jsou tažné, protože v těchto zeměpisných šířkách jejich přemisťování nemůže být založeno na stejném základu jako tah ptáků na severní polokouli. Tady ptáci hnízdí v určitou dobu hojnosti na stabilnějších místech, aby po zbylou dobu hledali svou potravu a hlavně vodu jinde. Tohle přesněji zmapováno nebylo. Potom jsem ještě objevil mapku čís. 3, rovněž z australského zdroje. Vidíme, že výskyt ptáků je zobrazen i na místech, kde to předešlé mapy neuvádějí. S rozpaky to můžeme brát přinejmenším na dvou místech. Vlevo, pod tokem řeky Fitzroy, začíná Velká písečná poušť, některé prameny však výskyt v okolí řeky potvrzují. Jak daleko na jih asi sahá oblast výskytu při australských vzdálenostech? Větší otazníky vzbuzuje zakreslení výskytu na většině území poloostrova York, kde to téměř žádné jiné prameny neuvádí. Většina pramenů říká: kromě poloostrova York. Celý sever a severovýchod spadá do oblasti deštných lesů, což není nic pro guldy. Poučení? Nesmíte se v ničem moc vrtat, stejně nezmoudříte.
Rozbor příspěvku v Nové Exotě
V dubnovém čísle Nové Exoty letošního roku vyšel článek přeložený Ing. R. Svobodou o pravidelném sčítání gould v Severní Austrálii. Je to jeden z nejcennějších příspěvků, který jsem četl, protože obsahuje konkrétní údaje z přírody, údaje, které nejsou převzaté. Bohužel neobsahuje konkrétní výsledky, byť by šlo třeba jen o preciznější součet pozorovaných ptáků. Jde v podstatě o propagační materiál skupiny ochránců přírody. Nadšenců, nikoliv ornitologů. Nadšení pro ochranu přírody je v Austrálii zřejmě velké, jak potvrzují i zprávy ornitologů, kteří na tento kontinent nakoukli. Nic proti činnosti takových ochranářských spolků, nicméně si nedovedu představit, že by skutečně mohla jejich činnost ptákům prospět. Maximálně tak na území velikosti špendlíkové hlavičky. Nejcennější pro všechny je ovšem získání konkrétnějších údajů. To je důležité. Pro lepší představu tedy od začátku. Nadpis článku hlásá, že jde o pravidelné sčítání amady Gouldové. Text říká, že se konalo po druhé, přičemž nebyl pozorován úbytek ptáků vůči předešlému roku. Sčítání se konalo v okolí Wyndhemu. Co je a kde leží Wyndhem? Z australského pohledu je to asi město, z evropského pohledu je to spíše díra. Leží na východě území Kimberley, respektive severovýchodě. Na pomezí Severního teritoria a Západní Austrálie najdete v Timorském moři velký záliv Josefa Bonaparta. Asi 100 km na západ od hranice je další, podružný záliv Cambridge Gulf. Do něj ústí dvě velké řeky této oblasti, východnější Ord a západnější Pentecost. Wyndham leží ještě v tak příhodné poloze vůči moři, že má přístav. Od Perthu, který je hlavním městem Západní Austrálie, je to 3 224 km a od Darwinu, nejvýznamnějšího města Severního teritoria, 933 km. Počet stálých obyvatel je uváděn 669. S širším okolím jednou tolik. Pokud se podíváte na internet, láká především na turistiku a divokou přírodu. Jsou tam dvě nějaké vyšší školy a podle textu článku krokodýlí farma. Turisté se mohou vyfotit u velkého krokodýla, který je ovšem z betonu. Ochránci se domnívají, že úbytek ptáků je způsoben nedostatkem hnízdních dutin, a vyvěsili budky. Nic proti tomu, je ovšem známo, že guldy jsou schopné postavit hnízdo i volně a činí tak i při umělém chovu. V kleci asi 1,20×1×0,8 m mně postavily hnízdo ve svazku z rákosu a úspěšně vyvedly sedm mláďat. Jenže guldy zřejmě skutečně ubývají, přinejmenším místně. Skutečně reprezentativní údaje ovšem chybí. Již v roce 1992 oznamuje Journal of Wildlife Diseases, že guldy jsou masivně napadány roztočem Sternostoma tracheacolum, který parazituje ve vzdušných vacích a průdušnici. Článek o tomto parazitismu zmiňuje jednoho ilegálního chytače, který tvrdí, že oproti maximálním počtům chycených ptáků v letech 1972 až 73 pozoroval o deset let později úbytek až 70 %. Výzkumníci pitvali na 380 kusů devíti druhů pěnkav a panenek. Z toho bylo však jen 26 guld, ale 62 % bylo napadeno. Jinými slovy, 16 z 26 chycených guld mělo „prskavku“. Ostatní druhy, jako pásovníci, zebřičky nebo astrildi bělolící, byly napadeny jen minimálně. Napadeni byli především dospělí ptáci, mladí mnohem méně. Vcelku by to i odpovídalo tomu, co viděli sčítači ve Wyndhemu, totiž převahu mladých, dosud nevybarvených ptáků. To však může být i klamné, protože těsně po hnízdní sezoně musí být přirozená převaha mladých nad staršími při jednom hnízdě asi tak 5 : 2.
Nejsou to všechny klady, které nám tento článek přinesl, jsou i další a já hodlám vytěžit v budoucnu více než dnes. Pro dnešek to bude stačit. Těším se však, co nám pilní pozorovatelé z Wyndhemu sdělí příště. Jestliže bylo vloni pozorováno čtyři sta ptáků, kolik jich bude letos? A jak se jim líbily budky?
