American Paint Horse
Historie
Strakatí koně se na americkém kontinentu začali vyskytovat až po příjezdu conquistadorů, kteří s sebou přivezli koně španělské provenience. Jejich zdivočelí potomci se stali velmi oblíbenými nejen u indiánů, ale i kovbojů. S příchodem techniky však začal zájem o ně upadat. Znovu se zvedl až přibližně kolem roku 1950, kdy se začalo prosazovat westernové ježdění. Na počátku však byli quarteři, kteří se čas od času rodili jako strakoši, což ale nebylo žádoucí. Stal se z nich jakýsi koňský odpad a nikdo nevěděl, kam s ním – jen ne do plemenné knihy quarterů! Majitele těchto koní to samozřejmě netěšilo, protože strakoši měli často špičkový původ, ale podle stávajících pravidel museli zůstat bezpůvodoví. Proto se v roce 1961 rozhodlo o založení organizace, která by registrovala strakaté quartery. Dostala název American Paint Quarter Horse Association, ze které o čtyři roky později vznikla American Paint Horse Organization. V době, kdy vznikla, měla organizace 150 členů a 250 registrovaných koní, dnes jich je více než 500 000 po celém světě a jde o pátou největší plemennou skupinu koní. Registrovanými koňmi se mohou stát také kříženci plemen APH s quarterem a anglickým plnokrevníkem, centrální plemennou knihu najdeme ve Forth Worth v Texasu.
Popis a charakteristika
Stejně jako u quartera je požadavkem, aby stavba těla měla tzv. „dobytkářský ráz“, což znamená, že jak kostra, tak i svaly jsou silné, odolné a způsobilé pro celodenní práci na ranči s dobytkem. Celé tělo je kompaktní, hřbet krátký, kohoutek méně výrazný, typická je výrazně osvalená hruď, mohutná záď a silné, avšak suché zadní končetiny. Hlava je krátká, s velkými žuchvami a malýma ušima. Velký důraz je kladen také na povahové vlastnosti. Důležitá je klidná, mírná povaha, smysl pro samostatnou práci a práci s dobytkem – koně by měli mít tzv. „cow sense“ – cit pro práci s dobytkem, kterým dokážou předvídat jejich pohyby a zabrání jim v útěku. Požadavkem je dosahovat kontrastní barevné vzory, kdy barevná srst na pigmentované pokožce se střídá se srstí bílou na pokožce depigmentované (tedy růžové). Minimálním požadavkem na zbarvení je alespoň jedna bílá skvrna na depigmentované pokožce, která má v průměru dva palce, to je asi pět centimetrů. Klasické odznaky na hlavě (lysiny, hvězdy apod.) nebo na končetinách (bílé spěnky, …) nejsou brány v úvahu. Každý kůň je svým způsobem originál, nikdy nenajdeme dva jedince stejně zbarvené.
Typy zbarvení
Podle rozmístění bílých a barevných skvrn se rozlišují tři typy zbarvení:
Tobiano
Tmavá srst obvykle vytváří oválné či kulaté skvrny pokrývající jeden, případně oba boky, krk a hruď. Bílá barva přechází mezi kohoutkem a bedry přes hřbet. Hlava bývá zpravidla tmavá, často s klasickými bílými odznaky (lysina, hvězda, lucerna nebo šňupka). Oči jsou obvykle tmavé, ocas a hříva bývají dvoubarevné. Končetiny jsou většinou celé bílé nebo alespoň od kolen či hlezen dolů. Mezi koňmi s tímto zbarvením najdeme téměř jednobarevné jedince s minimem bílé barvy až po opačný extrém: koně téměř bílé jen se zbytky základní barvy. Byli to zřejmě právě tito koně, kteří coby domnělí bělouši přinesli do některých chovů „strakaté geny“.
Overo
Toto označení pochází ze španělštiny a znamená „jako vajíčko“ a v Jižní Americe takto označují jakékoli strakaté koně. Tmavá srst vytváří souvislý pruh na zádech od kohoutku až po kořen ocasu. Také končetiny bývají tmavé. Bílá barva nikdy nepřebíhá přes hřbet mezi kohoutkem a bedry. Bílé skvrny jsou nepravidelné a jakoby rozstříknuté po těle. Ocas a hříva většinou bývají jednobarevné. Hlava bývá mnohem více bílá než u předešlého typu a častěji mají koně rybí oči (oko).
Frame (rámové) overo má typické bílé skvrny po bocích těla, které jsou zřetelně orámované tmavým zbarvením, bílé skvrny nezasahují přes hřbet. Okraje barevné a bílé srsti jsou jasně patrné a vypadají jako okousané. Končetiny těchto koní bývají většinou tmavě zbarvené, hlava bývá celá bílá či s velkými odznaky, často se vyskytuje rybí oko. Frame overo je zbarvením, u něhož se často vyskytuje smrtelná genetická vada označovaná jako Overo Lethal White Syndrome. Jedná se o hříbata, která zdědí po jednom genu způsobujícím tuto nemoc od každého rodiče a brzy po narození hynou kvůli abnormalitám zažívacího traktu. Hříbata jen s jedním genem přežívají a jsou to pak právě frame overo. Dnes však mohou majitelé nechat testovat své koně (testy DNA provádějí např. veterinární kliniky v Německu a stačí k nim zaslání kousku hřívy) a křížit jen ty jedince, u kterých toto riziko nehrozí.
Callico overo je zbarvení charakteristické bílou barvou kopyt, která se po končetinách táhne nahoru a roztéká se po břiše koně na boky těla. Při malém výskytu např. jen jedné bílé skvrny na břiše je určení typu overo celkem obtížné. Opakem je velmi intenzivní rozšíření bílé barvy po těle koně (kůň je zpravidla celý bílý s výjimkou ušních boltců, kořene ocasu a hrudi). Koně tohoto zbarvení byli vyhledáváni indiány, kteří věřili, že jezdec na takto zbarveném koni nebude v boji zraněn.
Splashed white overo (rozstříknutá bílá) jsou nepravidelné drobné bílé skvrny. Tento typ zbarvení je nejméně běžný. Koně tohoto zbarvení mívají bílé nohy a bílá břicha, hlava je také bílá a většinou mají modré oči. Tento typ je nejvzácnější, ale stále více oblíbený u chovatelů, takže se pozvolna rozšiřuje. Vědci ale zjistili, že koně s tímto typem zbarvení mohou trpět hluchotou.
Torero
Spojuje charakteristiky zbarvení tobiano i overo. Kůň mívá tmavou pigmentaci kolem uší, na čele, někdy až kolem očí, jindy kolem huby, odkud stoupá na líce. Jedno nebo obě oči bývají modré. Jejich identifikace však není snadná.
Sabino
Tento typ zbarvení je kupodivu u paintů stejně běžný jako tobiano a overo a vyskytuje se i u plnokrevníků nebo clydesdaleských koní. APHA je určuje podle několika znaků:
nohy i kopyta bývají bílé, bílá barva jakoby stoupá z nohou v roztřepených pruzích a rozlévá se od břicha po celém trupu. Hlava je hodně bílá a modré oči jsou běžné. Vyskytují se i modrohnědé oči. Běžné jsou prokvetlé plochy srsti, skvrnky a proužky, hranice mezi bílou a základní barvou nebývá přesně rozeznatelná. Zbarvení sabino umí ke smůle chovatelů skvěle napodobit jak zbarvení tobiano, tak overo. Když se toto zbarvení projeví s minimální intenzitou, má kůň čtyři bílé nohy a širokou lysinu a je prakticky nerozeznatelný od jednobarevných koní s odznaky.
Nebarevný paint
Může se stát, že ze dvou strakatých registrovaných rodičů se narodí nestrakaté hříbě. To se může zapsat do tzv. solid paint bred registry a APHA pro ně vypisuje samostatné soutěže, aby nebyli připraveni o body a následné chovné využití – je totiž velmi pravděpodobné, že v chovu budou dávat opět strakaté potomky. Pokud se narodí strakaté hříbě dvěma registrovaným quarter horse, pak jej nelze zapsat do registru paintů – od roku 2005 totiž platí pravidlo, že pro registraci by hříbě muselo mít alespoň jednoho z rodičů zapsaného u APHA.
Využití
Zpočátku se painti užívali zejména pro práci s dobytkem na rančích. Toto hlavní využití jim zůstalo dodnes, koně musejí mít cit pro práci s dobytkem („cow–sense“), který se dědí už po generace. Jsou mohutné stavby těla, aby zvládli namáhavou celodenní práci, nejčastěji se na rančích využívají valaši.
Neméně zajímavé je jejich využití jako dostihových koní – v USA se v oficiální podobě představily dostihy paintů až v roce 1966, ale zájem o ně neustále stoupá. Klasické dostihy se běhají na vzdálenostech 220–870 yardů, nejfrekventovanější jsou ale vzdálenosti 330–440 yardů (yard – 0,9144 m).
Dnes je paint všestranně využitelným koněm pro westernové soutěže, podle výsledků v soutěžích vypisovaných APHA získávají koně body, které se sčítají a evidují v Performance Records. Tyto údaje vypovídají o kvalitě koně a samozřejmě zvyšují i jeho chovatelskou hodnotu. Velké oblibě se těší i jako rodinný kůň či hobby–kůň, který má klidnou a vyrovnanou povahu. Důležitou roli hraje také právě jeho atraktivní zbarvení – každý kůň je nezaměnitelný originál.
