Měkkožraví chovanci našich voliér Holoubek zlatozobý (Columbina cruziana) Prevost 1842
K napsání článku mne vedlo především to, že o tomto druhu toho v naší chovatelské literatuře příliš mnoho napsáno nebylo. Také se mě v poslední době několik chovatelů dotazovalo, jaký je hlavní rozpoznávací znak mezi samcem a samicí. Bohužel se totiž množí případy, kdy „chovatelé“ zájemcům o tento druh prodávají „jistý pár“. Z toho se pak často vyklubou dva samci. Takové experty máme i na přerovské burze. Ti ať si sami sáhnou na svědomí za to, co dělají. Teď už ale k holoubku zlatozobému.
Charakteristika
Jedná se o malý druh, velikosti 15 až 20 cm. Křídlo měří 78 až 88 mm, ocas 27 až 32 mm, zobák 12 až 14 mm, běhák 10 až 12 mm. Váha je 41 až 53 gramů. Zbarvení je následující: Sameček má celou hlavu šedou, prsa a spodní část těla jsou hnědofialové či, chcete-li, šedavé s růžovým nádechem, svrchní část těla je šedohnědá. Ramenní krovky, krycí letky, vnitřní krovky a svrchní krovky ocasní jsou šedohnědé. Vnější křídelní krovky jsou pak více světle šedé. Krycí letky a vnitřní velké předloketní a střední krovky nesou černofialové skvrnky. Na malých krovkách pak najdeme širší, světle ohraničený pruh kaštanové barvy. Letky jsou šedavé, na vnější straně ohraničené černým proužkem. Zespodu jsou křídelní krovky černavé, letky pak černohnědé. Ocas je krátký, černohnědý a s jen opravdu velmi úzkým bělavým proužkem na špičce, barvou je tedy (ocas) netypický pro rod Columbina. Zobák je od kořene až po jeho polovinu výrazně žlutý. Zrohovatělá polovina je černá. Nohy jsou růžové a oči červenohnědé. Pohlavní dimorfismus je vyvinut, ale není nijak výrazný. Přesto od sebe obě pohlaví rozlišíme snadno. Samička je více šedohnědá a postrádá vínový nádech. Má na hlavě šedé pouze čelo, temeno, líce a týl jsou zbarveny jako svrchní část těla. Brada není šedá, ale šedobílá a ani hnědofialová barva hrudi není tak výrazná. Mláďata jsou celkově hnědobéžová se základy skvrn na křídlech. Kolem očí tvoří krémově zbarvené peří jakési „brýle“. Zobák je světlý.
V literatuře se uvádí, že ptáci mají sklon k melanismu. Takovéto ptáky jsem viděl i na fotografiích, avšak osobně to potvrdit nemohu. Ptáky přezimovávám v místnosti, která je osvětlena pouze uměle, a žádnou změnu ve zbarvení jsem také nepozoroval.
Život v přírodě
Je to druh stálý, žádné sezónní přesuny u něj zaznamenány nebyly. V přírodě obývá Chile, Ekvádor a Peru. Ohrožen zatím není. Hojný je od jižního Ekvádoru po severní Chile podél Pacifických nížin. V severním Ekvádoru je hojný podél pobřežních nížin až do 2 400 m n. m. v oblasti Loja. V Peru se vyskytuje podél celého pobřeží, v Arequipa vystupuje až do výšky 2 400 m n. m. Také se vyskytuje v údolí Maraňon, kde je hojný. Ve starší literatuře jej můžeme proto také najít pod názvem holoubek peruánský. V severním Chile pak obývá město Arica v pobřežním pásmu. Ve svém prostředí je poměrně krotký a napadný, před letem preferuje spíše chůzi. Na zemi si hledá potravu, často ve velkých hejnech. Pojídá semena travin a široké škály bylin. Způsobem života tedy patří mezi tzv. zemní holuby, což dokládá také např. anglický název Croaking ground dove. V místech svého výskytu se zdržuje v suchých i vlhkých oblastech (také v nadmořské výšce až 2 400 m n. m.). Vyhledává suché křoviny, křoviny podél říčních koryt a světlé, suché opadavé lesy bez podrostu. Obývá i otevřené, kopcovité krajiny s malým či žádným množstvím vegetace a najdeme jej i v otevřených zemědělských oblastech. V severním Peru v maraňonském povodí ho najdeme v suchých křovinatých oblastech se sloupovitými kaktusy a křovinatými akáciemi, stejně jako ve světlých, sekundárních porostech a předměstských zahradách a parcích. Je velmi přizpůsobivý, tolerující různorodá prostředí a obývající městské oblasti, okraje silnic, parky, zahrady stejně jako průmyslové a zemědělské oblasti. Doba hnízdění je různá, ale například v Ekvádoru začíná přibližně 5 až 6 týdnů po začátku období dešťů. Hnízdění bylo v Ekvádoru zaznamenáno ve všech měsících, s výjimkou září a října. V Peru hnízdí během celého roku. Hnízdo je velmi křehká stavba z větviček, někdy lemována kořínky. Postaveno je obvykle v nízkém, hustém keři nebo na římsách budov, útesů nebo zdí. Postaveno bývá až ve výšce 20 m, ale obvykle níže. Snůška čítá 1 až 3 (obvykle 2) bílá vejce. Inkubace trvá 14 dní a mláďata jsou vzletná ve věku 10 až 13 dní. Při toku samec volá ze země, nebo vyvýšeného místa nízko nad zemí. Při námluvách se samici uklání, houpá hlavou a roztahuje ocas.
Tento druh je monotypický, a nevytváří tudíž žádné poddruhy.
Chov
Chov těchto ptáků bych označil za poměrně snadný. Horší je to s jejich sháněním, ale například v sousedním Německu jsou chováni celkem běžně. Chov je možný v klecích, ale lepších výsledků je dosahováno ve voliérách. Ty nemusí být nijak velké. Já je chovám ve voliérách zhruba 2×1,5×2 metru (dך×v). Venkovní voliéry je lepší nechat hustě zarůst, protože jsou celkem plaší. Chov je možný s jiným neagresivním druhem větších holubů, ale pokud nejsou v hnízdění, tak u mě nebyl problém držení například s hrdličkami kapskými. V současné době chovám jeden pár společně s holuby horskými (Geotrygon montana) a druhý s hrdličkami černouchými (Zenaida auriculata). Na chladné počasí jsou citliví, proto musí být zimováni ve vyhřívané místnosti. Za minimální teplotu považuji 5 °C. Samečci však snesou v kryté venkovní voliéře pobyt až do prvních mrazíků. U samiček bych toto neriskoval z hlediska možnosti zadržení vajec a následného úhynu.
Svůj první pár jsem si pořídil na burze ve Straubingu v roce 2007. Po zimě byli umístěni samostatně do kombinované voliéry, kde venkovní část měří asi 2×2 metry a vnitřní pak asi 1,5×1,5 m. Jelikož to byli mladí ptáci, tak ke hnízdění nedošlo. Přesto samec vydatně houkal. V roce 2008 se ve voliéře nic nezměnilo, jen dostali spolubydlící, a to hrdličky jihoasijské (Streptopelia tranquebarica). Žádný konflikt mezi druhy nikdy nenastal. Jako hnízdní podložky dostali klasické proutěné kanáří košíčky a košíčky z bodovaného pletiva. Za hnízdní materiál si vybrali kokosové vlákno. Na vejcích seděli poctivě oba rodiče, ale většinou jsem zahlédl při sezení samce. Ze dvou snesených vajec se po 14 dnech inkubace vylíhlo jedno mládě. To rychle rostlo, a za dalších 14 dnů opustilo hnízdo, do kterého se ještě pár dnů vracelo. Okroužkováno bylo kroužkem o průměru 3,5 mm.
Krmení
Složení krmné dávky je prakticky stejné jako u podobně velkých holoubků. Jako základ používám směs pro drobné exoty Deli Nature Exotic Super, kterou obohacuji o řepku, mák, ovsík a neloupanou rýži. Mimo hnízdní dobu dostávají jedenkrát až dvakrát týdně míchanici. Ta se skládá z vařené rýže, strouhané mrkve, suché vaječné směsi a sušených bylinek. V době hnízdění pak dostávají míchanici obden, střídavě s klíčenými zrninami. K dispozici mají také směs Deli Nature Graminex Extra, která je ve voliéře pro větší holuby. Grit a písek na trávení je pak samozřejmostí.
Závěr
Na závěr mi vyvstává v mysli jedna otázka. Proč jsou v našich chovech tak málo zastoupeni? Jejich chov opravdu není složitý. Určitě si zaslouží větší pozornost, a to nejen pro velice zajímavý hlasový projev samečka.
