Současné české holubářství (2) Rakovnický kotrlák
Náhled do historie
Tento ušlechtilý rejdič jemných tvarů vznikl v severozápadních Čechách ve městě Rakovníku a jeho okolí, kde se podle ústně předávaných informací vyskytoval nejméně od 19. století a již v té době měl mít obdobný zevnějšek i výborné letové dovednosti. Odkud pochází jeho předkové, se vedou jen spekulace. Dle mého názoru bezpochyby přišli z orientu, kde se různá plemena rejdičů obdobných znaků chovají dodnes. Jak a kdy přesně se k nám dostali, je možné si pouze domyslet, ale pro mne nejlogičtější je cesta přes Balkán obchodními cestami nebo za dob častých tureckých výpadů do Evropy. Je známo, že holubaření se velmi často šířilo právě díky vojenským tažením. Někdy uváděná cesta holandská se mi zdá v našem regionu nepříliš pravděpodobná. Přes Holandsko se sice šířila řada dnešních plemen, ale jedná se převážně o plemena západoevropská či „anglická“. Již v roce 1921 v tiskárně v Lošticích u Olomouce vznikla první monografie plemene označená podle jeho názvu Rakovnický kotrlák. Autorem dvanáctistránkového sešitu byl železničář Eduard Fuchs. Hlavním přínosem této práce, obsahující také dvě dobové fotografie kotrláků, je uveřejnění vůbec prvního vzorníku RK, který vypracoval Holubářský klub v Rakovníku. Pozoruhodná je zmínka v textu, že rakovnický kotrlák se honí stejně jako pražský rejdič. Klub chovatelů rakovnických kotrláků byl založen až v roce 1961. Ustanovující schůze se konala 20. listopadu 1960 v restauraci „U zeleného stromu“ v Rakovníku. Prvním předsedou klubu se stal legendární chovatel pan Josef Hauner, autor v pořadí druhé monografie Rakovnický kotrlák, která byla vydána na sklonku roku 1961 a dodnes je cenným zdrojem informací. Trvalo pak 45 let, než byla vydána Miroslavem Mašatou zatím poslední monografie nesoucí tentýž název Rakovnický kotrlák. Toto dílo je velmi cenným materiálem o chovu plemene a je stále dostupné.
Válení
Snahou klubu je uchovat letové mistrovství těchto holoubků, které vychází z potenciálu běžného u některých jiných válivých rejdičů. Během letu metají jednotliví holubi v hejnu tzv. kotrlce, správněji přemety nazad, kdy se otočí o 360 stupňů a dále pokračují v původním směru letu. Čím více přemetů metají, tím jsou pro sportovní využití cennější. Válení občas doprovází zatleskání křídly, zvláště před započetím přemetů. Salta nazad se objevují ve vodorovném, svislém i šikmém letu, v závislosti na genetických předpokladech jednotlivých holubů.
Rozšíření ve světě a výstavnictví
Do seznamu plemen holubů registrovaných v Evropském chovatelském svazu (EE) byl rakovnický kotrlák zařazen již „v první vlně“, a to pod číslem 885, zatímco jeho mezinárodní vzorník se zrodil mnohem později a přičinění na tom měl ing. František Slepička. Předposlední vzorník z roku 1993 nazval tyto holoubky terminologicky explicitním pojmenováním rakovnický válivý rejdič, ale toto označení nebylo přijato chovatelskou veřejností. Ačkoliv jsme v posledních letech měli mnoho příležitostí propagovat RK na mezinárodních výstavách, zejména Evropských výstavách v Brně, Welsu, Praze či Lipsku, na důstojnější prezentaci plemene jsme museli čekat až do Evropské výstavy Nitra 2009. V Nitře bylo vystaveno celkem 78 RK, z toho 67 z České republiky a 11 ze Slovenska. Na této akci byly uděleny významné tituly našim chovatelům. Evropským šampionem v rázu červený sedlatý se stal holub Dušana Barcucha, ziskem Evropského mistra se pyšní Pavel Barna na černé sedlaté a Dušan Barcuch na červené sedlaté. Odměnou za tuto výbornou propagaci bylo další rozšíření těchto holubů v zahraničí, o čemž jsem se přesvědčil na výstavě VDT v durýnském Erfurtu, kde bylo k vidění již 24 RK ve třech sedlatých rázech! Zájem o rakovnické kotrláky se zvětšuje také v České republice, což je velmi vítané. Na speciálních výstavách, které se konají v okolí Rakovníku, se počet jedinců ustálil kolem tří stovek. Na poslední speciálku, která se konala 3. 12. 2010 v Lužné u Rakovníka, bylo 28 chovateli dodáno solidních 330 kotrláků. Současně proběhla důstojná oslava 50 let činnosti Klubu rakovnického kotrláka. Osobně mě nejvíce potěšil obrovský nástup kvality žlutého sedlatého rázu, který je dnes na naprosté špičce a v oblasti znaků hlavy snad již překonal i černé a červené sedlaté. Modří sedlatí se také velmi zlepšili, ale ještě chybí šířka hlavy. Vysokou kvalitu si udržují žlutí plnobarevní, bělohrotí, modří mramorovaní a jedinci některých dalších rázů.
Typ
Ačkoliv rozličné informační zdroje udávají, že tito rejdiči mají malou hlavu, chovatelé nevybírají do chovu holuby s hlavou co nejmenší, ale naopak upřednostňují její výstavní prošlechtěnost v každém detailu. Jako u podobných středozobých rejdičů požadujeme hlavu s výraznou klenbou, zejména pak s dostatečně vysokým, širokým a strmě stoupajícím čelem. Hlava je ze všech stran dokonale zaoblená, až na plošinku nacházející se na temeni. Plošinka upomíná na fakt, že kotrláci mají se staváky příbuznou nejen barevnost, ale určitě i část genetické výbavy. Zobák je zkrácený a široce nasazený. Zbarvení očí odpovídá známému schématu. Jsou-li ohraničeny bílým opeřením, musí být vikvové, nacházejí-li se v opeření barevném, jsou perlové. Na zbarvení obočnic kotrláků kladli naši chovatelé vždy nejvyšší nároky. Obočnice by měly být svítivě červené, jen u holubů černé intenzivní nebo rozředěné řady jsou šedočerné, s výjimkou holubů se smoky faktorem, kteří vznikli křížením se staváky a od nich převzali nejen světlý zobák, ale i požadavek červených obočnic. Rakovnický kotrlák je holoubek drobné tělesné stavby, avšak široké a hrdě vypjaté hrudi. Poměrně krátká zadní partie a lehce skloněný trup jsou dalšími faktory, které spolupůsobí na velmi kompaktním utváření tohoto holoubka. V posledních několika letech se výrazně zlepšil celkový typ, zejména utváření postavy a kvalita plemenných znaků hlavy, včetně čistozobosti. Nešvarem zůstávají nekrytá záda.
Barevnost
Za své barevně–kresebné zastoupení se rakovnický kotrlák, v porovnání s většinou jiných plemen, rozhodně nemusí stydět. Osobně mě nejvíce upoutali holubi sedlatí, kteří se vyskytují také jako stříbrní (popelavě červení plnobarevní a popelavě žlutí plnobarevní). Atraktivitě této kresby se přibližují bělohrotí, pštrosíci, tygři, mramorovaní a homozygotní bělouši. I další na pohled snad méně módní rázy mají své nadšené chovatele a dokáží chytit za holubářské srdíčko většinu pozorovatelů především výbornými letovými vlohami a jemností tělesných tvarů. Oblíbenou sedlatou kresbu provází dva méně obvyklé markanty. Prvním ze znaků je přítomnost poměrně velké kapky a druhým hrotovitý výběžek, který krátce vybíhá z barevných ploch krku oboustranně směrem k očím. Těch však nedosahuje jako třeba u komárenských rejdičů, ale jen jakoby krátce odskočí od jinak přímé kresebné linie. Kresba sedlatá s kapkou se vyskytuje u jiných rejdičů, např. u ceglédských, ale zdobí také českého staváka. Obdobná situace v barevnosti se staváky se dotýká plamínků nebo modře mramorovaných. V posledních letech se daří zachovat dříve nabytou kvalitu v barvě a kresbě. Objevují se staronové rázy, zejména pštrosíci, jejichž výčet vybarvení je ve vzorníku velmi obsáhlý, ale také plamínci. Poslední novinkou jsou RK andaluští, kteří nesou indigově modrou barvu lemovanou černými okraji per. Kvalita lesku nemá vliv na hodnocení RK. V posledním vzorníku se v oblasti barev a kreseb objevuje několik nesprávných označení, například kaštanově hnědý či stříbřitý hnědopruhý, objevuje se termín šupkatý u pštrosíků a nejasná je i situace kolem stříbrné a stříbřité barvy. Svůj názor na úpravu těchto nepřesností, které nijak nesnižují bohatý barevný potenciál plemene, jsem předal vedení klubu.
Kde můžeme RK hledat?
Letové i exteriérové předpoklady přímo vybízí k prezentacím chovů RK na internetových stránkách, a to jak prostřednictvím videí na portálu YouTube, tak i prostřednictvím chovatelských stránek. Za zmínku stojí odborné i poetické stránky ing. Jiřího Jadrníčka, vtipné a poučné stránky Miroslava Matuly, pestré stránky Miroslava Lubase a ing. Gerharda Steina, jakož i prezentace Klubu chovatelů RK na www.rakovnickykotrlak.wbs.cz. Klub, který v posledních letech řídí předseda Pavel Barna, rád uvítá každého nového zájemce o chov těchto holoubků a vypomůže radou i zajištěním chovného materiálu.
Citací z klubových stránek si dovolím toto pojednání ukončit:
„Ač je rakovnický kotrlák běžně vystavován na výstavách veškerého charakteru, jeho atraktivita spočívá především v leteckých schopnostech. Opravdu kvalitní jedinec by měl být schopen uspět jak ve výstavní kleci, tak při předvádění letecké akrobacie. Je proto nutné oba tyto šlechtitelské cíle při chovu zohledňovat, což někdy činí velké problémy. Odměnou se nám pak stává chov dokonalý po exteriérové stránce předvádějící bezchybné ,válení'.“
V příští Fauně přineseme informace o českém bubláku.
