Zdokonalovaná plemena a barevné rázy králíků u nás
Plemeno: holandský
Regenerovaný barevný ráz: želvovinový, japanovitý
Zkratka: Hoželv, Hoj
Plemeno holandský (Ho) patří k nejstarším doloženým plemenům králíka vůbec. Vzniklo z původních brabantských králíků. Velkou zásluhu na vzniku plemene mají Angličané. Plemeno se poměrně rychle stalo velmi populárním a rozšířilo se na kontinent i za oceán do Severní Ameriky právě díky svému atraktivnímu vzhledu i povaze. Jedná se o malé plemeno králíka s hmotností od 2,50 do 3,25 kg. Tělesný rámec je kratší a zavalitý se silnými hrudními končetinami. Hlava je spíše kratší, široká v čelní i nosní partii s výrazně vyvinutými skráněmi – to platí předně pro samce. Srst je normální, hustá, pružná a přiměřeně dlouhá. Kresba je podmíněna tzv. holandskou strakatostí (lokus S, sestava ss), která zahrnuje: a) lícní kresbu na hlavě, b) prstenec – barevnou a přesnou hranici v půli trupu a c) manžety – bílé části na pánevních končetinách. Více jsem se již o obecných informacích o Ho zmínil již před nějakým časem při popisu holandského v novém barevném rázu - japanovitém modrém.
Želvovinový barevný ráz (Hoželv) je v současnosti druhým nejmladším a uznaným barevným rázem holandského králíka. Vznikal v druhé polovině devadesátých let minulého století v chovu př. Ing. Vladimíra Bradny z Hradce Králové. Šlechtitelský chov měl př. Bradna uznaný od roku 1997. Barevný ráz želvovinový byl zařazen do Vzorníku plemen králíků již v roce 1994, avšak uvedení bylo spíše ilustrační v principu, že tento barevný ráz lze vytvořit. Prakticky se u nás však nechoval. Při křížení v roce 1997 použil celkem 8 zvířat – 4 holandské modré a 4 holandské madagaskarové. Při křížení nezáleží na tom, jakou barvu které pohlaví nese. Cílem bylo vykřížit v první generaci čtyři nepříbuzná zvířata, tedy dva páry. V první filiální generaci vznikli holandští černí. Při křížení těchto zvířat vznikla druhá filiální generace, kdy se již vyštěpovali různě barevní holandští - černí, modří, madagaskaroví a také kýžení želvovinoví. Želvovinové zbarvení se v F2 generaci vyštěpuje v poměru 1:16, tedy teoreticky každý 16. králík by měl být želvovinový. Nicméně, to je poměr genetický ve smyslu teorie – praxe je pochopitelně jiná. Může se narodit například v pěti vrzích dohromady třeba 35 mláďat, ale ani jedno želvovinové. Od třech samic generace F1 př. Bradna získal v F2 generaci v deseti vrzích celkem 92 mláďat, z toho 6 želvovinových. Čtyři z těchto želvovinových Ho měla nestandardní kresbu, páté kresbu s přípustnými vadami a teprve šesté mládě bylo špičkově nakreslené. To bohužel uhynulo na myxomatozu ve stáří tří týdnů. Pro další rozšíření chovu použil zvířata s nestandardní kresbou a jejich mláďata byla více než z poloviny „nakreslená“ – tedy s kresbou relativně odpovídající standardu plemene. Na tomto příkladu lze prakticky demonstrovat, jak strastiplné jsou cesty šlechtitelství.
A jak vlastně ta želvovinová barva vypadá? Velmi vhodné synonymum je modře madagaskarový (madagaskarově modrý) barevný ráz. Klasická madagaskarová barva vypadá následovně. Základní barva je rezavě žlutohnědá s tmavě sazovitými, tzv. kamzičími, znaky na hlavě (nosní a ústní partie a uši), bocích (boční pruhy), pírku a břichu. V případě modře madagaskarového rázu je ta rezavost nahrazena modrošedou barvou s tmavě modrými kamzičími znaky. Přesnější popis této barvy si nemůžeme dovolit, protože v platném Vzorníku je sice želvovinová barva zanesena, avšak se, bohužel, opomnělo ji specificky barevně definovat. Nicméně si myslím, že moje výše uvedená, stručná a výstižná definice bude zde jistě postačovat. Více jistě napoví fotografie. Dalším synonymem je termín „isabella“. Tento je však, dle mého názoru a praktické zkušenosti z našeho králíkářského prostředí, spíše jen výrazem orientačním. Pod tímto výrazem je želvovinová barva známa především v zahraničí směrem na západ. Domnívám se také, že to není příliš šťastná volba, protože barva isabella u králíků vypadá zcela jinak než barva isabella u koní (kde je tento termín častější), což mi jistě dají koňští přátelé za pravdu. U nás se používá korektní termín „želvovinová“ barva“, který mi sedne na tuto situaci nejlépe, podobně jako ekvivalent „modře madagaskarová“ barva. V současné době chová tento barevný ráz celkem pět chovatelů, kteří jsou členy Klubu chovatelů.
Japanovitý barevný ráz (korektně Hoj, někdy i Hojap) je rázem podstatně starším. Sám vlastním jednu zahraniční pohlednici z roku 1901, na které je mj. uveden králík, který se holandskému japanovitému velmi podobá, a je jasné, že autor pohlednice musel mít adekvátní předlohu. U nás jsou známi taktéž delší dobu, ale rozmach začal až od druhé poloviny minulého století. Ve své podstatě se dá říct, že je to tříbarevný králík s holandskou strakatostí. Kresba je složena z oddělené černé a žlutooranžové barvy, která tvoří barevné pole a pruhy (samozřejmě jen na místech, kde Ho je „barevný“). Barevný ráz japanovitý (dříve i japonovitý) je u nás uznán již delší dobu. V současnosti jej v rámci regeneračního křížení chová jeden chovatel. Další chovatelé je pak chovají a registrují „klasicky“. Ačkoliv je japanovitý ráz vzhledem k dodržení standardu holandské kresby a japanovité kresby poněkud obtížnější, je druhým nejrozšířenějším barevným rázem Ho u nás. V současné době jej chová pět chovatelů v rámci Klubu.
Již 7. setkání chovatelů holandských králíků se bude konat v sobotu 22. října 2011 v Novém Městě nad Metují, kde budou vystaveny desítky králíků tohoto plemene a zcela jistě i holandští želvovinoví a japanovití.
