Chov holoubka diamantového v hejnu

Chov tohoto drobného holoubka původem z Austrálie je při dodržení všeobecně přijímaných zásad považován za jednoduchý a po složení harmonizujícího páru úspěšně zvladatelný i pro začátečníky. Jedna z těchto zásad je, že pokud chováme více párů, v době hnízdění by jednotlivé páry měly být chovány odděleně, protože samci bývají často značně soupeřiví a tak se při obraně hnízda neustále navzájem pronásledují a napadají, a mnohdy se této činnosti věnují tak intenzivně, že samice pak snášejí neoplozená vajíčka a na snůšce tak sedí nadarmo.

A právě tuto zásadu jsem se na základě okolností, které nastaly, a na základě hlasu některých chovatelů, že chov holoubka diamantového v hejnu není nemožný, a výjimka, že někdy potvrzuje pravidlo, rozhodl porušit. O tom, jak to dopadlo, se s vámi podělím v následujícím článku.

Na konci února letošního roku jsem dostal možnost koupit si dva již sestavené páry těchto holoubků. Dlouho jsem neváhal, oba páry si dovezl do svého chovu a po čase je přidal do klece, kde zimoval můj do té doby jediný pár holoubků diamantových. V době mimo hnízdní sezónu jsem nepředpokládal sebemenší roztržky mezi samci a také ani žádné nepřišly. Všichni ptáci se chovali naprosto klidně. Poté, co se počasí na jaře trochu uklidnilo a už nebyla tak studená rána, jsem celé hejno složené ze tří párů přemístil do letní voliéry. Voliéra má rozměry 3×2×1 m (d×vך). Je ze všech stran krytá proti větru, pouze polovina jedné z delších stěn je z pletiva. Druhá třímetrová stěna je v horní polovině prosklená. Strop voliéry je z poloviny prkenný a z poloviny krytý sklem. Tuto voliéru jsem vybavil několika jednoduchými bidly a do každého rohu jsem umístil hnízdní košíček (do jednoho z rohů dva pod sebe), který jsem ve třech případech částečně ukryl do větve túje. Jeden košíček jsem vyvěsil bez jakékoli vegetace, která by jej kryla. Další podložku jsem pak ještě umístil na stěnu, do středu jedné z dlouhých stěn, také bez krytí vegetací. Celkem bylo tedy ve voliéře šest hnízdních možností pro tři páry. Tolik krátce k popisu voliéry, ve které holoubci přebývají. Všichni ptáci se v nové voliéře rychle zabydleli. Samečci se hned od druhého dne naparovali před samičkami, které asi za týden zasedly na vybraná hnízda, a zanedlouho se v hnízdech objevila i bělostná vajíčka. Vše probíhalo poměrně rychle, páry byly již sestavené, a proto stál před ptáky jediný úkol - vybrat vhodné místo na hnízdění. A mým hlavním úkolem v této době bylo sledovat celé hejno, jestli v něm nedochází k nějakým roztržkám. Ale vše probíhalo až nečekaně hladce. Měl jsem připravena nejrůznější alternativní řešení, v případě, že by bylo nutné nějak zasáhnout do dění ve voliéře, ale nic z toho nebylo třeba. Samci jako by si vůbec nevšímali jeden druhého, natož pak aby docházelo k roztržkám mezi holubičkami. Přes den se jednotlivé páry chovaly velice podobně, jako by byly ve voliéře samy. Večer vždy všichni ptáci hřadovali na nejvýše umístěném bidle jeden vedle druhého jako vlaštovky. Ve stejně klidném duchu probíhal i celý odchov mláďat.

Přesto, že vše probíhalo naprosto bez problémů, objevila se jedna věc, kterou jsem neočekával. Dva páry se proti všem očekáváním agresivního chování během hnízdění zachovaly pro mě naprosto nečekaně. Protože všechny páry byly vpuštěny do voliéry ve stejnou dobu, stejně pak probíhalo i jejich hnízdění. Když začínaly druhou snůšku, dvě samičky z těchto dvou párů začaly snášet do stejného hnízda. Při sezení pak seděly svorně vedle sebe, každá na své snůšce. Samice, která byla v tomto hnízdě po prvním vyvedení mladých již doma, snesla dvě vajíčka a na sezení se střídala se samcem. Druhá samička, v tomto košíčku hostující, snesla pouze jedno vajíčko. Seděla na něm sama a po několika dnech se odebrala do „svého“ košíčku, kde snesla vajíčka dvě, na sezení se střídala se samcem tak, jak tomu bývá normálně, a společně vychovali dvě krásná mláďata. Samice z prvního páru však vajíčko, které u ní v hnízdě stěhující se samice zanechala, přijala a spolu se samcem doseděla až do vyklubání mláděte, které však zanedlouho po vylíhnutí uhynulo, protože bylo oproti starším mláďatům v hnízdě příliš slabé. Svoje dvě mláďata však pár dochoval až do vylétnutí z hnízda a dnes jsou z nich dva pěkní mladí ptáci.

V době, kdy píši tento článek, už moje hejno holoubků diamantových sedí na třetí snůšce a mezi chovnými ptáky poletují mladí z prvního a druhého hnízdění. Celé hejno zatím ponechávám pohromadě, protože se neobjevily žádné mezigenerační známky agresivity starších samců vůči mladším. Už se těším na další odchovy a pevně doufám, že budou stejně úspěšné jako ty předešlé.