Sám sobě trenérem – 29. část
Vyjádření principu
Jednoduché vyjádření principu má v praxi mnoho podob. Zpříjemňování žádoucího může být například pohlazení, slovní pochvala, podání pamlsku, zpomalení práce nebo odpočinek, okamžité povolení nebo odejmutí tlaku ve chvíli, kdy nastane pozitivní reakce koně. Důležité přitom je, aby tato pochvala přicházela okamžitě s žádoucím chováním koně. Proto například někteří lidé při práci s koňmi používají klikr, pomůcku, jejíž zvuk koni oznámí, že vykonal něco dobře a bude za to odměněn pamlskem (tento podmíněný reflex je potřeba v koni vybudovat učením, které je však díky atraktivnosti pamlsku pro koně poměrně snadné). Není však potřeba používat pamlsky, aby kůň pochopil, že něco vykonal dobře, a cítil se být pochválený, například podrbání na kohoutku nebo ve hřívě a tón hlasu při pochvale je pro drtivou většinu koní dostatečně motivující. Podstatné je, že kůň se přitom cítí být pochválen, ví, že něco bylo dobře a jeho člověk je spokojený. Pozitivní naladění koně jde ruku v ruce s uvolněním, a přitom zvyšuje sebejistotu koně.
Znepříjemňování nežádoucího má rovněž mnoho podob. Může jím být přidání práce, zvýšení tlaku (chcete-li působit na koně zvyšováním tlaku, ujistěte se, že vydržíte tlačit víc než kůň), zvyšováním frekvence negativního působení (i lehké klepání může být pro koně dosti otravné na to, aby přemýšlel, jak se mu vyhnout), větší důraz, nebo třeba jen ostré slůvko (negativní tón hlasu koně dokážou citlivě vnímat).
Při zmiňování znepříjemňování bychom neměli zapomenout na to, že práce s koněm je o pomůckách, které by neměly být koněm chápány jako zlo. Pobídka nohou nebo práce s otěží by neměla být koněm brána jako negativum, má koni jen zprostředkovávat požadavek. Kůň se může naučit jít s kontaktem na udidle s důvěrou v udidlo a ruku jezdce, stejně jako se může naučit být orámován nohama jezdce, aniž by mu to působilo nepohodlí. Pochopitelně jak otěž, tak noha jezdce se mohou stát prostředkem nepříjemného tlaku na koně, záleží jen na jezdci, jak bude pomůcky používat.
Absence pochvaly
U různých lidí a výcvikových směrů se můžeme setkat i se zkrácením poučky jen na jednu polovinu, častěji tu o znepříjemňování nežádoucího. Když chybí pochvala, chybí i psychické uvolnění. Koně můžeme za pomoci tvrdosti a ještě větší tvrdosti, když „nefunguje“, dotlačit i do stádia, kdy plní vše, co se po něm očekává. Dokonce to může zvíře plnit i s určitým svalovým uvolněním, takže pohyb koně vypadá kultivovaně, svaly se pravidelně zatínají a povolují, kůň zkrátka koná svou práci. Jeho výraz a reakce však prozrazují silné psychické napětí. Nevýhodou pro jezdce je, že nikdy neví, kdy se tato psychická nepohoda provalí a kůň se dostane mimo kontrolu (zpravidla jen na chvíli, než jej jezdec zase „zpracuje“). Takové koně můžeme bohužel často vidět na soutěžích, a to napříč jezdeckými styly a disciplínami. Nevýhodou pro jejich jezdce je, že tito koně, namísto aby si drželi určitou výkonnost, kterou postupně navyšují, častěji zazáří a po dvou třech sezónách se vytratí nebo začnou padat na nižší příčky, jak jejich psychická nepohoda proniká do jejich výkonu. Pro jejich jezdce to však nebývá důvodem, aby se zamysleli nad stylem práce, ale důvodem k pořízení jiného koně.
Systém naruby
Také se stává, že lidé nevědomky převrátí systém naruby, a učí tak koně přesnému opaku, než by si přáli. Typickým příkladem je přehnané uklidňování koně, který se přestává soustředit na svého člověka. Kůň se začne zajímat o podezřelý předmět ve svém okolí a jezdec ho začne hladit, popleskávat a mazlivým hlasem jej uklidňovat, zatímco kůň poskakuje, obchází strašáka bokem, nebo se dává na útěk. Koně se spíš naučí v klidu se věnovat jezdci, pokud jezdec v tu chvíli dokáže na koně klidným, pevným hlasem promluvit, ale přitom trvat na svém požadavku (například projít kolem podezřelého místa, nekroutit se u toho a nespěchat). Čím méně pozornosti přitom jezdec věnuje strašáku a čím víc věnuje požadovanému úkonu, tím snáze ovladatelného koně vytváří. Někdy jezdci předvídají, že by kůň mohl mít kvůli nějakému strašáku problém, a začínají koně konejšit ještě dřív, než vůbec kůň najde bubáka, kterého by se mohl leknout. Účinnější je však zaměstnat mysl koně směrem k člověku, dát koni smysluplný pokyn, na jehož splnění se může kůň soustředit víc, než na rušivé elementy v okolí.
Preventivní znepříjemňování
Setkávám se také s „preventivním“ znepříjemňováním, tedy předvídáním, že by kůň mohl udělat chybu, a trestáním koně dřív, než stihne udělat chybu. Takové chování v koni nebudí ani důvěru, ani respekt, a koně po jezdecké stránce kazí. Vybavuje se mi jezdec, jehož kůň měl problémy se cvalem. Jakmile se mu podařilo koně nacválat, uštědřil mu několik pobídek bičem v domnění, že jej tak udrží déle ve cvalu. Není divu, že koni se pak nechtělo vůbec do cvalu zaskakovat, když byl takto za nacválání trestán. Potřebujete-li koně v podobné situaci napravit, ujasněte si, co po něm chcete, jaké chování je žádoucí (v tomto případě cval) a jaké nežádoucí (jiný chod). Když se koni dostalo namísto bití ve cvalu pochvaly a naopak důrazné pobídky, když samovolně ze cvalu vypadl, během krátké doby (v řádu minut) se problém se cvalem vytratil.
Nakonec pochvala
Kdykoliv musíme řešit korekci chování koně, je potřeba, aby po kritice následovala pochvala a uvolnění. Tedy jakmile kůň své chování změní z nežádoucího na žádoucí, je potřeba mu dát najevo spokojenost a důvod k tomu, aby i on byl spokojený. Nikdy bychom neměli končit lekci ve stavu, kdy se kupí jedna korekce na druhou. Musíme najít takový požadavek na koně, který by byl srozumitelný a snadno splnitelný, aby bylo možné lekci zakončit v klidu a přátelské atmosféře.
