Nová mutace kakariků žlutočelých (Cyanoramphus auriceps)

Řadu let se věnuji chovu papoušků. Zajímá mě zvláště chov nových barevných mutací. Postupně jsem se dostal přes chov andulek, agapornisů a dalších ke specializaci na chov kakariků.

Kakariki novozélandský červenočelý (Cyanoramphus novaezealandiae) pochází z Nového Zélandu, přilehlých ostrovů, ostrovů Norfolk a Nová Kaledonie.

Kakariki novozélandský žlutočelý (Cyanoramphus auriceps) pochází z Nového Zélandu a přilehlých ostrovů.

Tito papoušci mají malé nároky na chovatelská zařízení, protože svojí aktivitou dokonale využijí celý prostor chovného zařízení. K odchovu jim stačí klece 80×50×80 cm, ale lepší jsou voliéry 2×1×2 metry. Mají mírně větší nároky na potravu, ke slunečnici, ovsu, prosu a kardi potřebují větší množství mrkve, jablek a zeleného krmení. Rádi se koupou.

Kakarikové si mě získali klidným chováním a tichým hlasovým projevem, velkou aktivitou v kleci i ve voliéře a rychlým přivyknutím na nové prostředí a chovatele.

Začínal jsem chovem kakariků novozélandských červenočelých (Cyanoramphus novaezealandiae) – zelených, skořicových, žlutých, lutino a strak. Dalším chovaným druhem je kakariki novozélandský žlutočelý (Cyanoramphus auriceps), které jsem choval postupně zelené, skořicové, žluté, slabě žluté straky, lemované světlé a tmavé a nyní mutaci Lacewing. Mutace Lacewing je již známá z chovů kakariků novozélandských červenočelých, ale u kakariků novozélandských žlutočelých jsem zatím její výskyt v našich ani v zahraničních chovech nezjistil.

V mém chovu se tato mutace vyskytla poprvé na přelomu roku 2010 a 2011 (viz fotografie, www.kakariky.webnode.cz).

Použitá literatura: Papoušci celého světa, Martin a Lea Smrčkovi, 1996; Cizokrajní ptáci v klecích, Wolfgang de Grahl, 1984; Papoušci Oceánie, Milan Vašíček, 1982.