Základy králíkářství v otázkách a odpovědích – V.
Vliv výživy
Jednoznačně platí, že pokud chceme mít kladné výsledky chovu, tak si musíme obstarat kvalitní chovný materiál – to je ten vnitřní (genetický) faktor předpokládaného úspěchu. K tomuto však musíme připočítat vnější faktory prostředí, které působí na zvířata (výživa, ošetřování, ustájení atd.) A právě výživa je bezesporu tím nejpodstatnějším vnějším faktorem, který má vliv na růst a vývoj zvířete. Abychom se mohli těšit z prosperujícího a zdravého chovu králíků, musíme jim poskytnout odpovídající krmení, a to platí jak pro rodičovský pár, tak následně pro jejich odchov. A platí to i v rámci tzv. tradičních drobnochovů králíků (tj. pro vlastní spotřebu masa), o kterých je celý tento seriál. Můžeme mít kvalitní výchozí rodičovský materiál, ale jestliže jim a následně jejich králíčatům nezajistíme kvalitní výživu a dodržování dalších vnějších vlivů, jen těžko se můžeme těšit na prosperující a užitečný chov. Samozřejmě to můžeme obrátit a říct, že sebelepším krmením nezlepšíme užitkovost, jestliže máme plemeno s nižší užitkovostí, pomalejším růstovým potenciálem atd. Nicméně právě vysoce kvalitní výživě se přikládá v dnešní době skutečně velký význam.
Kategorie zvířat a krmné dávky
Na detailní popis krmení králíků by patrně nestačil ani rozsah tohoto časopisu, proto se chci věnovat především základním informacím a v případě hlubšího zájmu odkazuji na odborné krmivářské publikace. Zde v tomto díle bych se pokusil „vypíchnout“ to nejzajímavější a prakticky využitelné, především s ohledem na problematiku tradičních chovů králíků. Každé zvíře a věková kategorie mají stanovenu ideální krmnou dávku, při které nám poskytují zamýšlený a žádaný typ užitku. To platí u hospodářských zvířat obecně, ale zpět ke králíkům. Jinou krmnou dávku mají např. chovní samci a samice, jinou dávku mají králíčata a jinou krmnou dávku mají stanovenu mladí králíci v procesu výkrmu. To také proto, že od každé kategorie se očekává jiný užitek. Chovní samci a samice musejí být ve vysloveně chovné kondici – tj. aby obě pohlaví prosperovala a měla kvalitní reprodukci, protože po nich chceme mláďata. Nesmějí se proto překrmovat do žírné kondice. Naopak něco jiného chceme po třeba mladých králících ve výkrmu – u nich je to rychlý růst a odpovídající užitkovost, a proto jejich krmná dávka musí být stanovena k tomuto účelu. Proto bych chtěl zdůraznit, že nakrmit zvíře není nic jednoduchého. Konkrétně u králíků je toto navíc umocněno určitými specifickými požadavky. Trávicí trakt králíka se často s nadsázkou dá přirovnat ke koni, protože oba dva živočišné druhy mají v jistém pohledu podobné nároky na zastoupení určitých živin v krmné dávce. Především se jedná o vlákninu – nejvíce obsaženou v seně a slámě. Stále vyšší význam se přikládá i nestravitelným složkám vlákniny, které stimulují střevní peristaltiku (pohyb). Zkrátka a dobře platí, že pokud má králík dobrou střevní peristaltiku, je vše relativně v pořádku. Dojde-li ke snížení peristaltiky, či dokonce její zástavě, velmi rychle se rozvíjí nepříznivý prognostický stav pro celý organismus. To platí zejména pro býložravé savce s objemným slepým střevem, mezi které např. králík patří. Chci proto zdůraznit, že ani v tradičních chovech nemůžeme stejnou krmnou dávkou krmit jak chovné králíky, tak následně jejich potomstvo ve výkrmu.
Granule – ano, nebo ne …
Velkým jablkem sváru bývá právě tato otázka začínajících, ale i pokročilých chovatelů králíků. Nutno sdělit, že výrobců granulovaného krmiva u nás existují desítky a desítky, tudíž je na finančních, vzdálenostních a jiných možnostech chovatele, pro kterou značku se rozhodne. V pravém krmivářském smyslu hovoříme o tzv. peletách, a nikoliv o granulích. Nicméně v rámci určitého tradicionalismu u široké veřejnosti – pokud bude dále v textu uvedeno „granule“, je tím myšleno peletované krmivo. Pod pojmem „granule“ si tedy většina chovatelů představuje formu kompletní krmné směsi (KKS). KKS je směs, která svým složením pokrývá denní krmnou dávku a zajišťuje potřebu všech živin dle normy uvedené v legislativě pro danou kategorii zvířat. V zásadě jsou u nás známy především KKS pro chovné králíky anebo pro výkrm. Je možné koupit KKS i s antikokcidikem (doplňkovou látkou). V granulích je tedy obsaženo a rovnoměrně promícháno „vše, co králík potřebuje“ pro svůj zdárný vývoj a konkrétní žádaný účel. Rozhodneme-li se používat granule, platí, že je nesmíme míchat s jinými krmnými surovinami (třeba ječmenem) – to platí zvláště u výkrmu. Přimícháním změníme procentuální zastoupení živin a výsledná krmná směs již není úplně vybalancovaná, jak má být. Výše jsem uvedl, že pro každou kategorii králíků existují vlastní ideální krmné dávky, v nichž se liší zastoupení a poměr živin a energie. Tyto hodnoty můžeme nalézt v odborné krmivářské literatuře. Samozřejmě platí, že vždy na etiketě nalezneme uvedené určité dietetické parametry KKS, nicméně každému ze čtenářů je patrně zřejmé, že konkrétní receptury se tam nikdy nedozvíme Tyto informace jsou velmi přísně chráněným firemním tajemstvím (know– –how). Podobně důležité je sledovat i potřebu energie, která se s věkem králíka a také jeho definitivním účelem různí. Potřeba granulí (krmná dávka) je závislá zejména na věku (velikosti) králíka. Stejně tak se různí i kvalita zpracování krmiva. Rozhodně doporučuji sledovat i prašnost granulí. Králíci jsou velmi nároční na prašnost, zvláště pokud je chováme v částečně či zcela vnitřních podmínkách. Jednotlivé granulky mají mít krásně nazelenalou barvu, lesk, mají držet tvar a nemají se lehce drolit na prach. Pokud krmíme KKS, je potřeba dodržovat dávkování.
… nebo vlastní krmná směs?
Někteří chovatelé používají své vlastní receptury, které si sami doma připravují. Osobně na tom nevidím nic špatného, ale je potřeba sdělit, že výsledné složení živin musí být optimální a králíci po něm musí přinášet očekávaný užitek. Odzkoušení podobného složení vlastní krmné směsi vyžaduje také dlouholeté zkušenosti a „domácí“ testování ideálních kombinací krmných surovin. V rámci složení domácích krmných směsí se vlastně využívá většina krmných surovin, které jsou obsaženy v KKS – často oves, ječmen, olejniny, vojtěškové úsušky apod. ve formě šrotů, případně jako otruby či olejninové pokrutiny. Minerální látky se přimíchávají ve formě prášku. Velkou nevýhodou je i nutnost správné homogenizace směsi, která u takové domácí krmné směsi není nikdy zcela dokonalá. Právě i proto někteří chovatelé dávají přednost kompletním granulovaným krmným směsím – protože je to relativně jednodušší a méně pracné. Nicméně je vysloveně na každém chovateli, jak se rozhodne a co mu bude více vyhovovat.
Objemná krmiva
Objemnou pící myslíme typ krmiva, pro který je typický především balastní potenciál, tedy zaplnění střev, aby tam bylo vždy co k trávení. Energie v těchto krmivech není příliš koncentrovaná (oproti jadrným krmivům – KKS, ječmen, oves …). Objemná krmiva jsou vysoce důležitá hlavně u býložravých zvířat s objemným slepým střevem (mezi které králík patří) pro svůj obsah vlákniny. Nestravitelné součásti vlákniny také stimulují střevo a zabezpečují plynulý posun zažitiny. Objemná krmiva se dělí podle několika hledisek, především podle obsahu vody. V rámci výživy králíků se jedná o zelenou píci, sušenou píci (seno) a slámu (jako vedlejší produkt obilnářství). Krmení zelenou pící je někdy jádrem sporu – někteří chovatelé krmí v zimním období senem a v teplém období zelenou pící, zatímco jiní chovatelé krmí senem celoročně.
U zelené píce je potřeba sledovat botanické složení, aby nebyly přítomny jedovaté byliny (např. pryskyřníky, bolševníky atd.). Zelenou píci není možno skladovat „do zásoby“ – hrozí riziko zapaření píce a následně zdravotní komplikace u králíků. Proto dáváme každý den novou, čerstvě nasekanou porci. Také nesmíme zkrmovat pící z míst, která jsou volně přístupná pro psy (nebezpečí nakažení tasemnicí hráškovou – králík je mezihostitelem) nebo jsou ošetřena pesticidními prostředky (nebezpečí rychlého a hromadného úhynu králíků). Pokud se rozhodneme pro kombinované krmení (zima – seno, teplé období – zelená píce), tak je potřeba na to králíky plynule během asi 14 dnů navyknout. To znamená na jaře ubírat seno a postupně zvyšovat podíl zelené píce a naopak na podzim snižovat podíl zelené píce a zvyšovat podíl sena. Náhlý přechod by pro králíky znamenal zdravotní potíže.
Krmení senem lze jednoznačně doporučit. Je však třeba, aby bylo vhodně usušené a uskladněné. Ideální seno je zelenavé a voní. Kvalita se odvíjí od několika faktorů – botanické skladby, doby seče, procesu vlastní seče, sušení, uskladnění atd. Nejlepší je seno luční. Seno si můžeme i zakoupit, zpravidla ve velkých válcích (asi 300 kg). Ty je však potřeba dopravit domů a uskladnit (postavit na paletu, přikrýt proti dešti – ideální je uskladnění v nějaké vzdušné kůlně). Pokud máme vlastní pozemek nebo se s majitelem zalučněného pozemku domluvíme, můžeme si udělat i vlastní seno. To však vyžaduje především časovou a personální flexibilitu, což je, zejména v současné době, poněkud problém. Navíc jsme odkázáni na (ne)milost klimatických podmínek.
O slámě jsem se zmínil v minulém díle seriálu. U králíků je primárně chápána především jako stelivo. Nicméně kvalitní sláma je i velmi dobrým krmivem s obsahem vlákniny. Zde bych se jen okrajově zmínil, že nesmíme zkrmovat slámu z tzv. desikace (proces, při kterém se porost obilí chemicky ošetří, aby rychleji vyschnulo a mohlo se dříve začít se sklizní – mlácením).
Napájení
V rámci napájení jsem v předešlém čísle uvedl základní informace. Především jde o to, aby měl králík pořád dostatek pitné vody. V letních měsících se potřeba vody zvyšuje, a proto na to musí chovatel reagovat častější výměnou a podáváním vody. V zimních měsících je potřeba podávat teplejší vodu a pravidelně rozmrazovat misky se zbytky ledu. Určitou otázkou, která koluje mezi chovateli, je „napájení sněhem“ v zimních měsících. Je to určité ulehčení práce, nicméně se osobně domnívám, že každý chovatel by měl být schopen podat králíkům vodu v tekuté podobě. Navíc si nedovedu představit podávání sněhu ve velkých městských aglomeracích, zvláště v těch se zhoršenými podmínkami (prach).
Krmná technika
Velmi důležitou roli v dietetice zvířat hraje pravidelnost a rytmus. Na tuto oblast se často zapomíná. Kromě ideálně živinově balancované a odměřené krmné dávky je důležitá i vlastní technika krmení. Králík je od přírody uzpůsoben neustálému příjmu – zejména objemného – krmiva. V rámci jadrného krmiva (granulí či vlastní krmné směsi) často není možné dávku rozdělit na více dílů a krmit kontinuálně. Jako optimální se jeví krmení jednou denně. Většinou se jedná o ráno před odchodem do zaměstnání anebo večer po příchodu z něj; v každém případě je potřeba zvolit pouze jednu variantu a tu dodržovat. To se týká jadrného krmiva. K tomu by měl mít králík nepřetržitě možnost příjmu objemného krmiva ze seníků (kvalitního sena či slámy) a vody – v misce či napáječce.
