Amada Gouldové a její barvy

Když vyslovíte slovo víra, okamžitě se většině lidí vybaví jeho význam ve spojitosti s vírou v Boha. Kdežto slovo věda si každý vybaví jako něco nezvratně dokázaného. Jako něco, co nelze vyvrátit. Jako protiklad ke slovu víra. Jenže tomu tak není! Ve skutečnosti většině záležitostí, které jsou nám předkládány, ale já si je sám nemohu skutečně ověřit, musím zase jenom věřit, nic víc než věřit. Většina toho, co je nám předkládáno jako něco nezvratně prokázaného, je předkládáno ve formě teorií, nikoliv ve formě naprosto nezvratných, snadno ověřitelných důkazů. Obvykle existují další teorie, které většinou těm předkládaným protiřečí, ale nejsou nám masově předkládány, takže o nich ani nevíme. Dokonce i Darwinova teorie je zatím pořád jenom teorií, která má mnoho děr, o nichž nám nikdo nic neříká.

Amada Gouldové a barva její hlavy

Amada Gouldové je dobře známý, malý, velmi pestře zbarvený pták, který je v Evropě, Americe i ve své domovině poměrně hojně chovaným klecním ptákem. Původně se vyskytovala v severní Austrálii, a to ve třech formách zbarvení hlavy. S červenou hlavou, černou hlavou a hlavou žlutou, respektive oranžovou. Zpočátku se uvažovalo o tom, že v případě červenohlavých a černohlavých jde o dva různé druhy ptáků. Kdyby se nestala klecním ptákem, pravděpodobně by se u tohoto názoru setrvalo. Jenže chovem v klecích, když chovatelé obě barvy mezi sebou křížili, se záhy přišlo na to, že odchovy jsou nadále plodné. To odporuje definici druhu. Kdyby potomci tohoto křížení byli jen zčásti plodní, patrně by se setrvalo u dvou druhů příbuzných. Takhle byla vytvořena teorie, že jde jen o barevné variace jednoho a téhož druhu. Na světě však obvykle nic nebývá jen černobílé. I v tomto případě celá záležitost bude komplikovanější, než jsme v současnosti vůbec schopni připustit. My dnes víme, že v podstatě všechny odchovy jsou dále plodné. Některá mláďata však uhynou brzo, někdy již v hnízdě, a my to nebereme nijak v potaz, neklademe si vůbec otázku proč? Proto také není vůbec vyloučeno, že třeba byla nositeli nějakého letálního faktoru vznikajícího v důsledku křížení. Takové případy známe. Asi nejznámější je letální faktor u chocholatých kanárů, kde nemůžeme pářit dva chocholaté. V takovém případě se odchovů nedočkáme. Ale zůstaňme u barvy hlavy amady Gouldové. Stará literatura tvrdí, že v přírodě se vyskytují v jednom hejnu ptáci všech zbarvení hlavy. Nic proti tomu, dá se tomu věřit. Jenže to nic neříká. Ptáci se shlukují v hejna v čase, kdy nehnízdí. Je to stejné, jako když vidíme u nás v zimě společná hejna stehlíků, konopek, zvonků, někdy i dalších druhů ptáků. Všechny prameny, které si kde můžete přečíst, se shodují v tom, že pokud vidíte hejno amad Gouldové v jejich domovině, převažují černohlaví ptáci, a to 3 : 1 oproti červenohlavým. Selským rozumem si tedy vyvodíte, že černá barva je dominantní vůči barvě červené. Původně si to také tak chovatelé vykládali. Jenže se údajně mýlili. Podle Dr. Dunckera, který s touto teorií přišel jako první, tomu má být právě naopak. Jeho práci ovšem jen tak neseženete, on se k němu dneska v podstatě nikdo nehlásí. Byl totiž nějakým vedoucím říšského úřadu rasové čistoty, což se dneska nenosí. Právě tak se nikdo nehlásí k sociálně filozofickému směru zvanému eugenika. Ne že by byl zcela opuštěn co studijní obor, ale bylo zcela vypuštěno ono slovo. Dnes se vědci tímto oborem zabývající označují jako sociobiologové. Té vědě jde sice především o člověka, nicméně základní věci jsou platné i pro chovatele. Ti přeci cílevědomě zušlechťují zvířata ve své péči. A není to nijak zavrženíhodné, protože zvířata chovaná v péči člověka nejsou vystavena přírodnímu výběru. Ten ponechá pro příští rozmnožování pouze ty nejschopnější, nejsilnější jedince, kdežto v péči člověka přežívají i méně schopní jedinci, které matka příroda nepovažuje za vhodné.

Současné teorie

Takže v současnosti mám věřit tomu, že červené zbarvení hlavy u amady Gouldové je dominantní vůči zbarvení černému. Mohu si toto tvrzení nějak sám ověřit? V případě, že bych se dožil věku biblického Metuzaléma, potom asi ano. V mém případě, v případě řadového smrtelníka, s největší pravděpodobností nikoliv. Musel bych se nejprve dopracovat zcela čistokrevných jedinců a teprve potom správnost této teorie začít ověřovat. Jenže čistokrevní jedinci jaksi nejsou k dispozici. Téměř všichni ptáci jsou ptáci štěpitelní do jiných barev, ale nelze je ve většině případů rozeznat podle jejich vnějšího vzhledu, kterému genetici říkají fenotyp. Teoretičtí genetici tvrdí, že není možné, aby se štěpitelnost dala vizuálně rozeznat. V případě amady Gouldové je tomu tak, že tedy pták je buď červenohlavý, nebo černohlavý, případně žlutohlavý, nic mezi tím. To není tak docela pravda, protože barva hlavy je také vázána na další faktory, které určují, kde má být barva uložena na ptačím těle. Je tomu tak u všech ptáků a chovatelé takovou skutečnost znají. Trvá obvykle celou řadu generací, než je prolomena taková vazba; barva a její umístění. Může tomu tak být i u amad Gouldové, kde se začali objevovat jedinci, které je možné považovat za „půláky“. Skutečnost, že není jednoduché dopracovat se čistokrevných jedinců, lze poměrně snadno ukázat, když máte fotografie starších jedinců. Tedy rodičů, případně prarodičů. A já vám to ukázat chci.

Ta záhada, proč tedy v přírodě převažují jedinci s černými hlavami, nedá spát ani jiným lidem. Tuto záhadu se například v Austrálii snažila objasnit Dr. Sarah Pryke, která dělala pokusy s chovem těchto ptáků přímo v Austrálii. Nutno říci, že se tomu tak dělo na opačném konci Austrálie, než tito ptáci ve skutečnosti žijí ve volné přírodě. Šlo tedy o chov. Vycházela z toho, že červená je dominantní nad černou, neověřovala tuto skutečnost. Tvrdí však, že je tomu tak proto, že samice si vybírají samce stejného zbarvení hlavy. To však ukazuje, že ptáci se ve skutečnosti chovají, jako kdyby šlo o dva různé druhy. Pokud se takto chovají i ptáci v přírodě, jsme svědky jednoho z případů, jak mohou nové druhy vznikat. To je přeci zajímavé.

Možnosti při výběru fotografií

Když jsem v minulém roce vyfotografoval celkem 89 kusů amad Gouldové z jednoho chovu, abych zdokumentoval, jak se mění v průběhu roku zbarvení zobáků samic, získal jsem tím materiál i pro další účely. Ten chov je zaměřen čistě na ptáky přírodního zbarvení a chovatel se snaží pářit mezi sebou co nejvíce ptáky se stejným zbarvením hlavy. Protože však v první řadě jde o ptáky co nejdokonalejší ve stavbě těla, tak jak to vyžaduje standard, ne vždy je možné postupovat jen podle barvy. Chovatel však používá počítačový program, který eviduje rodokmen. To je významná záležitost, protože posléze bude možné skutečně vyvozovat nějaké závěry. Otázkou ovšem je, za jakou dobu lze dospět k čistokrevným ptákům v dnešní situaci, kdy ptáci jsou mnohonásobně štěpitelní, a to do všech barev. V letošním roce jsem fotografoval velkou část odchovů od loni vyfotografovaných ptáků. Některé fotografie jsou zajímavé. Nejde ovšem o čirý vědecký postup, protože jsem nestačil vyfotit všechno, něco se ztratilo nebo zamotalo při zapisování, další odchovy chovatel odprodal. Ve většině případů je známa barevnost dále do minulosti, ale není fotograficky zdokumentována. Avšak bude možné po další chovné sezoně dále postupovat, chovatel má k dalšímu chovu nasazeno deset chovných párů.

Žlutohlavá, nebo černohlavá?

Rodokmen 1

Představím vám portrét samice, která je sice v rodokmenu vedena jako žlutohlavá, ale je to vlastně půlák. Její žlutohlavost spočívá v tom, že tato barva se u ní objevuje jen na horní části hlavy, je sotva poloviční svojí rozlohou, než by vlastně měla být. Na fotografiích mám rodiče tohoto ptáka, jsou oba červenohlaví. Prarodiče ze strany samce (otce) byli podle záznamů v rodokmenu opět oba červenohlaví. Na fotografování jsem je již v rukách chovatele nezastihl. Avšak oba byli chovatelem zakoupeni, takže dále do minulosti v genetické linii již nelze pokračovat. Totéž se opakuje v linii matky, která byla rovněž zakoupena. U sourozenců se objevují všechna tři zbarvení u obou pohlaví. Když si prohlížím fotografie, shledávám, že u samců bývá zbarvení hlavy v podstatě bez větších rozdílů. Snad jen úzký černý proužek, který odděluje červenou barvu hlavy od tyrkysové na zátylku, bývá různé šíře. Výrazné rozdíly se však objevují u samic. Pouhým okem na živém ptáku jsou rozdíly, pokud nejsou opravdu výrazné, sotva viditelné. Na fotografii, kterou si můžete zvětšit, je třeba zřetelně viditelné, že matka je částečně, viditelně žlutohlavá. Její barva, zvláště na přední části hlavy, je prorostlá oranžovými pírky. Také její černá kresba na hlavě je až příliš sytá a široká oproti jiným červenohlavým a žlutohlavým samicím. U této samice se také již druhým rokem vyskytli u mláďat půláci. Žlutá barva hlavy prý nemá být u amady Gouldové vázána na pohlaví, rýsuje se tudíž, že nositelem těchto anomálií je do chovu dokoupená červenohlavá samice, která by mohla být vlastně žlutohlavou. Proto jsem si opsal z internetu zajímavou větu: „Souvislost mezi genotypem a fenotypem není, až na malé výjimky, tak přímočará a jednoznačná, jak se dříve soudilo!“

RODOKMEN 1 – RODOKMEN SAMICE „PŮLÁKA“ ŽLUTOHLAVÉ / ČERNOHLAVÉ
0,1 (001) ŽLUTOHLAVÁ / ČERNOHLAVÁ, kroužek 021/74/013/CZ/KPEP
OTEC 1,0 ČERVENOHLAVÝ, kroužek 003 / 74 / 10 / KPEP	MATKA 0,1 ČERVENOHLAVÁ, kroužek 1257 / - / 11 / Sk
DĚDEČEK 1,0 ČERVENOHLAVÝ, kroužek 088 / 12680 / 09 / AZ	BABIČKA 0,1 ČERVENOHLAVÁ, kroužek 9427 / - / 06/CZ	?	?
Jeden řádek představuje vždy jednu generaci.

Rodokmen 2

Představím vám ještě jeden rodokmen, který je do jisté míry příbuzný s rodokmenem samice „půláka“ na obrázku. V roli prarodičů tam vystupují rodiče našeho prvního „půláka“. V linii matky se však vyskytuje další černohlavá samice. Také samice na obrázku, která je vedena jako žlutohlavá, má až příliš černé barvy v kresbě na hlavě. V době fotografování vypadala dokonce na pomezí mezi červenohlavou a žlutohlavou, dnes je viditelněji žlutohlavá. Barva její hlavy zesvětlela. V současnosti ji fotografovat nemohu. Nesmím ji chytat, to by chovatel asi vyletěl z kůže, snesla již své první vejce. Ona také mezi fotografováním a současností přepeřila. To je jedna okolnost, druhou okolností je podle mínění chovatele, že fotografie nejsou dostatečně věrohodné vzhledem k různým světelným podmínkám. Tento názor sice nesdílím, ale počítat se s  ním musí, když jej někdo vyslovil. Jestliže tedy v rozmezí tří měsíců zesvětlela v tónu červené barvy do oranžova, její podíl černé barvy zůstal stejný co do větší rozlohy černé barvy v kresbě, která dokonce místy prosvítá barvou červenou.

RODOKMEN 2
AMADA GOULDOVÉ 0,1 ŽLUTOHLAVÁ – 008 / 2013
OTEC AMADA GOULDOVÉ ŽLUTOHLAVÁ1,0 026 / 2012	MATKA AMADA GOULDOVÉ ŽLUTOHLAVÁ 0,1 007 / 2010
DĚDEČEK AMADA GOULDOVÉ ČERVENOHLAVÁ 1,0 003 / 2010	BABIČKA AMADA GOULDOVÉ ČERVENOHLAVÁ 0.1 1257 / SK	DĚDEČEK AMADA GOULDOVÉ  ŽLUTOHLAVÁ 1,0 8 / 2LAU / NB 2009	BABIČKA AMADA GOULDOVÉ ČERNOHLAVÁ 0,1 049 / 2008
PRADĚD ČERVENOHLAVÝ	PRABÁBA ČERVENOHLAVÁ	PRADĚD ?	PRABÁBA ?	PRADĚD ČERNOHLAVÝ 61/090310/07 DKB	PRABÁBA ČERNOHLAVÁ 28/090310/07 DKB	PRADĚD ?	PRABÁBA ?
Jeden řádek představuje vždy jednu generaci.

Zopakujme si pro pořádek teorii. Červenohlavá je dominantní nad černohlavou a obě tyto barvy jsou dominantní nad žlutohlavou. Červenohlavá i černohlavá jsou vázány na pohlaví, žlutohlavá nikoliv. Červenohlavý samec může být štěpitelný, černohlavý nikoliv. Červenohlavé i černohlavé samice nemají být štěpitelné. Červenohlavá samice má být čisté linie, i kdyby měla na hlavě jen několik pírek červených. Tuto teorii čistě opisuji, abych se snad nedopustil nějakých výmyslů. Potom existuje další teorie, že červenohlavá je sice dominantní, leč jen částečně dominantní. Nechci a ani nemohu činit jakékoliv závěry, jenom ukazuji, co jsem v posledních dvou letech vyfotografoval. A pokud mi to osud dovolí, chci v této dokumentaci pokračovat. Nějaká mláďata se chovateli do konce roku vylíhnou, jak doufám, takže tak někdy koncem příštího léta budu mít některé další rodokmeny doplněné o konkrétní fotografie. V takovém případě bude o hodně lepší porovnávat nějaké drobnosti. Doufám však již dnes, že porovnáváním letošních obrázků získáte i vy nějaké obohacení vlastních názorů, jak postupovat v chovu, ze kterého chcete získat co nejkrásnější ptáky. Já bych tedy v současnosti spíše nedoporučoval pářit ptáky s různým zbarvením hlavy, protože u každých ptáků, zvláště pak při chovu barevných mutací, je nejpříhodnější se čas od času vracet k čistě přírodnímu zbarvení. Tak získávají ti nejzkušenější opravdu silné a zdravé jedince, kteří potom vyhrávají soutěže. To v případě barevných mutací. V případě chovu přírodních ptáků se mnozí domnívají, že právě křížením ptáků s odlišným zbarvením hlavy se lze dopracovat opravdu silných jedinců v postavách. V tom bude to skutečné jádro problémů. Že je nutné postupovat více než obezřetně, asi nemusím zdůrazňovat.