Poklady z přírody 7 Ptačinec žabinec
Ptačince řadíme do čeledi hvozdíkovité (silenkovité, Caryophyllaceae), rodu Stellaria, který zahrnuje asi 100 druhů rostoucích převážně v Eurasii a na západě Severní Ameriky. Zajímat nás bude ptačinec prostřední (Stellaria media), který možná znáte pod názvem ptačinec žabinec nebo žabinec obecný, naši předkové mu prý říkávali také hadí pusa nebo tlama, kozí střevo, kuří mor, lebenec, ptačí salát i pochcaný Honza.
Výskyt
V České republice je rozšířen téměř na celém území. Vyskytuje se hojně na polích, v zahradách, v sadech i parcích, na okrajích cest i rumištích. Méně častý je v horských oblastech, kde roste zejména na místech ovlivněných lidskou činností. Zemědělské hospodaření a ptačinec patří k sobě, protože si libuje v kyprých humózních půdách bohatých na dusík. Ptačinec upřednostňuje vlhké půdy.
Charakteristika
Ptačinec žabinec je jednoletou, 5–40 cm vysokou, křehkou bylinou. Lodyha vystoupavá nebo poléhavá, v uzlinách koření.
Můžeme jej rozpoznat podle lodyhy, ta má po celé délce chloupky v jedné řadě. Listy jsou vstřícné, vejčité, dolní řapíkaté, horní přisedlé a obvykle větší.
Ptačinec snad nemá konkurenci v délce kvetení. Drobné bílé kvítky vykvétají zpravidla od března do října. Oboupohlavní květy vyrůstají v řídkých vidlanech, mají tři čnělky a korunní lístky kratší než kališní. Díky tomu, že ptačinec produkuje množství semen, která ve vhodných podmínkách dále klíčí a nové rostliny rychle dorůstají, zdá se, že porosty žabince kvetou téměř celý rok. Květy je možné zahlédnout i v teplé zimě, kdy teplota neklesá pod 2 °C. Jedná se o samosprašnou bylinku.
Semena červenohnědé barvy si při nevhodných podmínkách udržují klíčivost několik let (údajně až neuvěřitelných 40 let).
V kvalitní zemině dokáže ptačinec vytvořit souvislé porosty, které mohou škodit i víceletým plodinám.
Ptačinec bychom mohli při sběru zaměnit s mateřkou trojžilnou, která roste převážně ve světlých lesích, často bukových, ale i v dalších listnatých lesích a ve smrčinách. Podobný je i ptačinec hajní a křehkýš vodní, ty je možné rozlišit podle větších listů.
Trocha historie
V Japonsku je ptačinec jednou ze složek symbolické misky připravované při jarním festivalu – Nanakusa–no–sekku – který se už od středověku slaví 7. ledna, v době, než ptáci z kontinentu přiletí do Japonska. Na kopeček rýže se umístí nařezané nebo dřevěnou paličkou nasekané kousky bylin, které spolu s písněmi mají zajistit zdraví a dlouhověkost a odrazit zlo.
Ptačinec používali jako léčivku už naši předkové, zejména jako prostředek k léčbě svědivé kožní vyrážky a plicních onemocnění. Sběratel John Gerard doporučoval v 17. století ptačinec jako lék na prašivinu. Šťáva se používala proti kurdějím. V Českém herbáři z roku 1899 se uvádí: „Ptačinec roste vůbec u nás na půdě vzdělané i pusté; též v lesích. Nať potřebuje se proti souchotím, chrkání krve, vyraženinám a zánětům očním.“ (http://botanika.wendys.cz/cherbar/)
Šťáva z ptačince má močopudné účinky (snad odtud už zmíněné pojmenování pochcaný Honza), upravuje metabolismus organismu. Byla také „babským“ lékem na obezitu.
Na plicní potíže a podpůrnou léčbu tuberkulózy se míchá čerstvá šťáva s medem, lze také připravit odvar, ten se používá s přidáním vína.
Revmatické bolesti údajně zmírní přiložení obkladů z drcené nati, obklady mohou být použity také na rány, popáleniny a modřiny. Ekzémy a lupenka se potírají šťávou z drcených lodyh, odvar se dá použít ke koupelím. Koncentrované extrakty byly součástí černých mastí.
Křehká nať ptačince před rozkvětem se dá dobře konzumovat jako salát nebo přísada do jiných salátů, můžeme ji nasekat a použít do pomazánek nebo na chleba s máslem či uvařit jako špenát. Jedlá jsou i semena. Mouka se dá použít k výrobě chleba nebo k zahuštění polévek.
Nadměrná konzumace může způsobit průjem, není vhodný pro těhotné a při kojení. Nedoporučuje se používat při onemocnění ledvin.
Co rostlina obsahuje?
Ptačinec má vysoký obsah kyseliny askorbové (vitamin C, 375 mg), niacinu (0,51 mg), riboflavinu (B2, 0,14 mg)), thiaminu (B1, 0,02 mg), beta–karotenu (provitamin A, 30 mg). Uvedené hodnoty jsou ze sušené nati.
V ptačinci jsou také třísloviny, organické kyseliny (para amino–benzoové kyseliny a gama–linolenové kyseliny), sliz, hořčiny, dále saponiny, které ve velkém množství působí toxicky. Z minerálních látek hořčík, železo, vápník, draslík, zinek, fosfor, mangan, sodík, selen a křemík.
Semeno obsahuje 17,8 % bílkovin a 5,9 % tuku.
Sběr
Sbírá se nať s květem. Některé rostliny, zejména starší, mohou mít nahořklou chuť – ta ale drůbeži nevadí. Nejlepší je nať mladých rostlin.
Rostliny by neměly pocházet z prašných míst a okolí silnic, neměly by být chemicky ošetřeny.
Zpracování
Rostliny se podávají čerstvé, uchovat je můžeme v sušeném stavu.
Využití u drůbeže
Kdo má slepice, kachny, husy, pižmovky nebo krůty, ten dobře ví, že pokud mají příležitost, na ptačinci si rády pochutnají. Ozobávají jej i křepelky. Vhodný je i pro mláďata, kuřatům jej podáváme nasekaný, vždy jen v množství, které stačí v krátké době spotřebovat.
U dalších druhů
Ptačinec je také výborným celoročním zeleným krmením pro andulky, ale i jiné okrasné ptáky. Starším ptákům se podává pořádně propláchnutý vodou celý, rádi ho ozobávají vcelku. Mláďatům jej chovatelé doporučují nasekat do míchanic. Předkládáme pouze čerstvé rostliny, zbytky je potřeba odstranit.
Ptačincem nepohrdnou ani prasata nebo králíci, krávy a koně, ovce jsou k němu prý lhostejné, kozy se jej prý odmítají dotknout. Může být zpestřením jídelníčku pro některé želvy.
Ptačince mohou způsobit otravu saponinem u skotu. Zvíře ale musí zkonzumovat několik kilogramů ptačince, aby bylo dosaženo zhoubných účinků. Tato úmrtí jsou vzácná.
Listy ptačince se živí také larvy píďalky kopřivové (Camptogramma bilineata), severoamerických můr Agnorisma badinodis nebo Agrotis venerabilis a další druhy.
