Šafránky velké (Sicalis flaveola) Zkušenosti s chovem a odchovem
Popis
Ššafránky jsou asi 13–15 cm velcí ptáci. Jejich zbarvení je žluté, záda mají olivovou barvu s jemným tmavým čárkováním. Hlava je v období hnízdění oranžová, což je taky jediný, a navíc dost nepatrný rozdíl ve zbarvení obou pohlaví. Samci mají hlavu výrazněji oranžovou a pěkně zpívají.
Podle Petra Podpěry(1) se samice liší tím, že je spíše šedozelená a na bříšku šedavá. Takto zbarvenou samici jsem zatím neviděl a ani v Zoo Plzeň takto zbarvené samice nemají, podle mých informaci měli takto zbarvenou samici jednou v Zoo Praha. Možná je to tím, že šafránky se vyskytují značně ostrůvkovitě, a navíc v pěti poddruzích, které nejsou dost dobře popsány a špatně se určují(1). Popisu z knihy od pana Podpěry nejlépe odpovídají mladí a nevybarvení ptáci.
Nejlepší důkaz o skutečném zbarvení a kráse šafránek budou asi přiložené fotografie.
Krmení
Krmení pro šafránky si míchám sám, skládá se z jednoho dílu Deli Nature 94 wild seed nebo Deli Nature 93 wild seed (jedná se o směsi divokých semen), dále jednoho dílu Deli Nature 56 Exotic Super a dvou dílů směsi několika druhů pros (zelené, žluté, senegalské) a lesknice.
V chovné sezoně podávám denně vaječnou míchanici obohacenou o sušené kopřivy a špetku kvasnic. Šáfránky přímo milují travní semena v mléčné zralosti (v pozdější části roku i zralá travní semena) – na zavěšené kytici travin začnou hodovat, ještě než stihnu opustit voliéru. Krmení dále zpestřuji moučnými červy, larvami plesnivců a mravenčími kuklami.
Vlastní zkušenosti s chovem
Šafránky velké nepatří mezi běžné chovance našich klecí a voliér. Za posledních několik let jsem je viděl na burze v Přerově jen asi třikrát, a to vždy tentýž pár. Informací v literatuře taky moc není. Nějaké najdeme v knížce Zrnožraví pěvci celého světa od Petra Podpěry a v Encyklopedii ptáků v klecích a voliérách od Esther J. J. Verhoef–Verhallen. S hodně velkou rezervou musíme brát hlavně stati o určování pohlaví podle jednotlivých publikací.
2008
Dost bylo suché teorie, nyní se budu věnovat vlastním zkušenostem s chovem těchto krásných a zajímavých ptáků. Něco málo jsem měl o těchto ptácích zjištěno již dost dlouhou dobu předtím, než jsem si je v roce 2008 v září na burze v nizozemském Zwolle pořídil. Ptáky jsem umístil do zimoviště do voliéry 180×90×180 cm (dך×v). Ptáci byli oba dva úplně stejní a ve mně hlodala pochybnost, jestli jsem nenaletěl. Po konzultaci s kurátory v Zoo Plzeň se mi potvrdilo, že rozlišit pohlaví jen vizuálně bude velmi těžký úkol. Trochu mě uklidnilo, že samice tam mají taky zbarvené jako já. Další pozitivní zpráva pro mě byla, že vždy jsem viděl zpívat pouze jednoho jedince (zpívání je v podstatě jediný spolehlivý způsob – kromě DNA – rozlišení pohlaví). Samec vždy sklonil hlavu, začal třepotat křídly, na hlavě naježil peříčka a začal velice pěkně zpívat.
2009
Na jaře jsem se rozhodl šafránky umístit do společnosti pěti párů holoubků diamantových a mladých bulbulů zahradních do voliéry 3×1×2 m (dך×v). V průběhu roku se toho moc nedělo, samec pozpěvoval, holoubci hnízdili. Šafránky měly celou dobu k dispozici pletenou kukaň a polootevřenou budku. Stavební materiál byl taky k dispozici už kvůli holoubkům, a to seno a sisal. Až do konce srpna šafránky nejevily o hnízdění žádný zájem, pak si najednou během dvou dnů postavily hnízdo v polootevřené budce, kde samice nakladla pět vajíček. Doba sezení se v literatuře uvádí 11–15 dnů, což se mi potvrdilo. Po dvou týdnech se vylíhla tři mláďata. Mláďata šafránek rostou doslova před očima a zhruba za dva týdny opouštějí hnízdo. Po vylítnutí jsou ještě přikrmována rodiči. Jedno mládě však nepřežilo večerní bouřku a silný déšť, při kterém zůstalo mimo budku, a ráno jsem ho našel na dně voliéry promočené a mrtvé. Koncem září jsem šafránky opět umístil do zimoviště a mláďata putovala do Zoo Praha.
Bohužel mi týden po návratu z burzy ze Zwolle uhynula samička, takže chovná sezona 2010 byla ztracená.
2010
Na zářijové burze ve Zwolle roku 2010 jsem si koupil samičku i s DNA, ptáky jsem umístil v zimovací části každého zvlášť, aby se nevysilovali pokusy o hnízdění. Po vypuštění samičky samec začal tokat jako o život a celou zimu spolu udržovali kontakt.
2011
V květnu jsem je umístil do venkovní voliéry o rozměrech 5×2×2,2 m (dך×v), kde je chovám ve společnosti křepelek harlekýnů, amad papouščích tříbarvých, pásovníků dlouhoocasých, amadin pruhovaných, kubánek malých, zlatoprsek malých, zvonohlíků mosambických, vrabců hnědohřbetých, křepelů korunkatých, amarantů malých, holoubků malých, diamantových a zlatozobých. Voliéra je osazena několika menšími jehličnany, ostružiníkem a jinými popínavými rostlinami. Každý rok na jaře do voliéry instaluji různé větve tújí a borovic, čímž se snažím ptákům vytvořit vhodná zákoutí pro hnízdění i úkryt. Voliéra je ze dvou třetin zastřešená a jedna třetina, která je osázená, je otevřená. Boční strana je z polykarbonátu a za zadní stranou voliéry roste velký keř akebie, který prorůstá do voliéry, takže taky chrání ptáky před průvanem.
Společenství ptáků se na první pohled může jevit jako nesourodé, ale jejich soužití je naprosto bezproblémové.
Všechny ptáky jsem vypustil najednou a šafránky byly první, které začaly hnízdit, a to už po týdnu pobytu ve voliéře. Hnízdo si postavily překvapivě v poměrně hodně malé pletené kukani. Samice snesla pět vajíček, ze kterých se vylíhla čtyři mláďata, nejslabší bohužel uhynulo ještě v budce asi po 4–5 dnech. Zbylá mláďata bez problémů vylétla a osamostatnila se. V době, kdy byla mláďata ještě v hnízdě, začal samec stavět další hnízdo v polootevřené budce hned vedle původního hnízda. Po jeho dokončení samice znovu snesla pět vajíček, ze kterých se vylíhla čtyři mláďata. Nejmladší opět uhynulo. Dospělí mláďata nenapadali, proto jsem je nechal až do přemisťování ptáků do zimoviště pohromadě. Mláďata jsou po vylétnutí z hnízda zbarvená matně olivově, trvá 6–12 měsíců než přepeří do šatu dospělých.
Takže jsem měl šest samostatných mláďat. Mláďata jsem nikdy nekroužkoval a jen kontroloval, jestli žijí. To rodičům nevadilo, ale u třetího hnízdění, když už byla mláďata skoro před vylétnutím z budky (opět čtyři vylíhlá a tři přeživší), se mi zdála slabá, proto jsem je vyndal a zkontroloval. Nic závažného jsem při zevrubné kontrole neshledal, avšak rodičům se mé počínání moc nelíbilo. Ráno jsem je bohužel našel vyhozená a mrtvá pod budkou.
Ve výsledku se za rok 2011 vylíhlo dvanáct mláďat, z toho šest se osamostatnilo. Nebýt mé kontroly hnízda, mohl jsem odchovat devět mláďat.
Zimování proběhlo bez problémů, dospělý pár byl opět oddělen, samec tokal a zpíval, samice mu přes pletivo náklonnost opětovala, zkrátka vrcholné přípravy na jarní hnízdní sezonu už od října.
2012
Šafránky byly znovu vypuštěny v květnu, a jak bylo jejich zvykem, během týdne začaly hnízdit. Chovná sezona probíhala v poklidu a šafránky znovu zahnízdily třikrát. Ze čtyř vylíhlých mladých nejmladší vždy uhynulo. Takže rok 2012 dopadl velice dobře, ve výsledku jsem měl devět odchovaných mladých.
2013
Rok 2013 začal jako obvykle, ale to nemělo dlouhého trvání. První hnízdění probíhalo zcela bez problémů: klasický scénář – čtyři vylíhlá mláďata a tři přeživší. Druhé hnízdění ze začátku probíhalo v pořádku, ale v jeho průběhu začala samice poposedávat a zdálo se mi, že není úplně v pořádku. Hlavní krmící povinnost přebral samec, který mladé vychoval do samostatnosti. Samice chvíli po hnízdění uhynula. Takto jsem přišel o druhou samici během pár let. Shodou okolností zase na podzim po burze ve Zwolle… V těchto situacích si člověk říká, že Murphyho zákony opravdu fungují na 100 %, protože u nás nemám šanci sehnat na burze samici.
Povaha
Co se povahy týče, jsou to neuvěřitelně živí ptáci, kteří chvíli neposedí a věčně poskakují, pohybují se po všech patrech voliéry. Pan Podpěra(1) ve své publikaci sice píše, že slyšel o odchovu šafránek v malé kleci, ale to si s ohledem na jejich činorodost a pohyblivost neumím představit. Osobně si myslím, že jim to víc sluší ve venkovní voliéře.
V literatuře se uvádí, že by šafránky neměly být chovány s jinými žlutě zbarvenými a slabými ptáky, jelikož prý dokážou být velmi agresivní a dotěrné(2). Nevím, jak jiní chovatelé, ale já jsem se s agresivitou šafránek nikdy nesetkal. Případné rozmíšky se většinou omezily jen na velmi hlasité odhánění vetřelce z bezprostřední blízkosti hnízda a rychlý průlet voliérou z jedné strany na druhou. Nikdy nedocházelo k fyzickému napadání jiných ptáků. Co se týče žlutě zbarvených ptáků, tak soužití se zvonohlíky mosambickými i kubánkami malými (samec má dva výrazné žluté půlměsíce na krku) probíhalo také bez problémů. Je možné, že toto poklidné soužití umožňovala dostatečně velká voliéra či větší počet ptáků ve voliéře, kdy se samec nemohl zaměřit na jednoho konkrétního ptáka, který se mu ztratil „v davu“. Je taky možné, že jsem pouze měl štěstí na mírnou povahu mých svěřenců.
Šafránky by měly být na zimu umístěny do temperovaného zimoviště. Sice jednomu mému kamarádovi se nepodařilo na podzim odchytit jednoho samce šafránky ve značně velké voliéře, takže strávil celou zimu venku – a na jaře byl tento samec zdaleka v nejlepší kondici ze všech šafránek, nejlépe vybarvený a nejaktivněji tokal, ale pravděpodobně se jednalo o velké štěstí. Protože zima byla toho roku velmi mírná. Dlouhodobější mrazy s výrazně nízkými teplotami by tito ptáci určitě nepřežili.
Chtěl bych požádat chovatele těchto krásných ptáků, jestli mají zájem o spolupráci při vyměňování zvířat na oživení chovu, aby se mi ozvali. Aktuálně docela usilovně sháním samici. Jelikož vím pouze o dalších dvou chovatelích u nás a ti mají ptáky, které jsem odchoval já, byl bych opravdu rád za jakoukoliv spolupráci.
Zdroje:
(1) PODPĚRA, Petr. Zrnožraví pěvci celého světa. 2004. vyd. Praha: EPAVA, 2004. ISBN 80-86297-27-6.
(2) VERHOEF-VERHALLEN, Esther J. J. Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2001. ISBN 80-7234-170-7.
