Devadesát let organizovaného chovu českých staváků

Je jen málo plemen v Evropě, která si získala tak dominantní postavení v zemském chovu, jako tomu bylo a dosud je v případě českého staváka na našem území. Český stavák na území Čech, Moravy a Slezska existuje minimálně dvě stě let a je velmi pravděpodobné, že i mnohem déle. Nemáme o tom, ani o jeho vzniku, žádné doklady, protože česky psaná holubářská literatura vznikala až ve druhé polovině devatenáctého století a měla až do první světové války málo vypovídající úroveň.

Neuvěřitelně dominantní postavení českého staváka (dále jen ČS) pochopitelně vedlo i ke snaze o vytvoření organizační struktury chovatelů ČS. Chovatelé našeho nejrozšířenějšího národního plemene holubů se zpočátku organizovali na principu krajové oblíbenosti jednotlivých rázů, což bylo s největší pravděpodobností také zároveň místo jejich vzniku. Tak již v roce 1908 vznikl v Chocni Klub východočeských pěstitelů staváků bělokosých, který se později přesunul do Týniště nad Orlicí. Členy tohoto klubu byli tehdejší nejlepší chovatelé bělokosů jako Flora, Koráb, prof. Strnad, Vanický, bratři Kotánové a další. Tehdejší Klub pěstitelů holubů v Království českém si byl dobře vědom dominantního postavení ČS v zemském chovu, a tak v květnu 1913 svolal do Prahy Sjezd pěstitelů českého staváka, kterého se zúčastnilo mnoho předních chovatelů ČS z Čech a Moravy.

V roce 1921 byl v Jičíně založen Klub pěstitelů jičínský stavák sedlatý, jehož předsedou a zakládajícím členem byl tehdejší nejznámější chovatel sedlatých staváků Jindřich Vodička z Jičína. Zajímavostí je, že mezi tímto klubem a Svazem spolků holubářských vznikl v roce 1924 rozkol, protože Svaz na návrh Klubu nejprve přiznal sedlatým stavákům název „jičínský“, který ale po četných protestech jednotlivých chovatelů i spolků vzápětí zrušil.

Oba tyto speciální kluby („jičínský“ i východočeský) vyvíjely aktivní činnost a v roce 1924, kdy vznikl celostátní Klub chovatelů českých staváků, měly již za sebou několik speciálních výstav, na kterých bylo vystaveno okolo tří set českých staváků. Oba kluby zanikly až počátkem druhé světové války.

V dubnu 1924 byla z iniciativy profesora Aloise Strnada a Vojtěcha Mrštíka uveřejněna výzva „Pěstitelé staváků, utvořte spolek“ v časopise Farma. Iniciativou tohoto časopisu a jeho redaktora Čeňka Novotného bylo zahájeno jednání o založení speciálního klubu chovatelů ČS pro Prahu a okolí. Články v odborných časopisech Farma a zvířena tuto akci podpořili tehdejší přední chovatelé staváků Frank, Fürst, Kuba, Mrštík, Sagasser, prof. Strnad a další.

Dne 18. května 1924 se sešla poradní schůze chovatelů staváků v restauraci U Burešů v Praze, které předsedal Antonín Frank, ředitel školy v Braníku. Byl ustaven přípravný výbor klubu ve složení Ing. Bambásek, A. Kuba a Č. Novotný, který se sešel 24. května 1924 v kavárně Na Palmovce a projednal otázky stanov a organizace připravovaného klubu. Na 10. srpna 1924 byla svolána ustavující schůze klubu, kterou zahájil František Fürst. Jelikož se do klubu hlásilo více než sto chovatelů z celé republiky, bylo rozhodnuto ustavit klub pro celou ČSR.

Založením celostátního Klubu chovatelů ČS vznikla základna pro sjednocení standardu a šlechtění jednotlivých rázů, které se do té doby vyvíjely nezávisle na regionální úrovni. Český stavák má mnoho desítek kreseb a barevných rázů, s jejichž vývojem i současným stavem vás seznámíme v dalších číslech Fauny.